Vnímavá zahrada - kapitola desátá - Graham / část první

*****

Nadešel čtvrtek, takový z těch vzácných srpnových dnů s bezmračným nebem a ovzduším bez vlhkosti. Severus se ani nepozastavoval, že Harryho od víkendu neviděl; věděl, že to byla doba, kdy se Graham vídal se svými přáteli a rodinou, vyřizoval poslední maličkosti a loučil se, v tom nejpravějším slova smyslu. Uvažoval, jestli potom, co se uděje, by někoho z nich napadlo, že možnost, kdy ho viděli naposledy, byla načasovaná. Nejspíše ne, většina to bude považovat jen za šťastnou náhodu, že ho stihli naposledy navštívit tak blízko konce.

Pomalu kráčel od branky k domu, když obdivoval Harryho práci. Zahrady byly rozvrženy úplně jinak než ty Severusovy; zatímco on věnoval více pozornosti kvetoucím cyklům při uspořádání záhonů, Harry to zřejmě obětoval pro sladění výšky stonků a kontrastu barev. Ani jedna z nich nebyla sama o sobě v tomto bezchybnější nebo výhodnější, ale dokládaly, dle Severusova mínění, že jeden měl sklon k vědeckému plánování, a druhý k docílení většího estetického efektu. V tuhle chvíli si to nemyslel, ale jednou dojde k poznání, že, když přijde na pěstování květin, kombinace jejich vzájemně se doplňujících schopností by stvořila ty nejkrásnější zahrady.

Tiše vklouzl do domu, a zamířil ke zvuku televize v zimní zahradě. Ve dveřích se zastavil nad obrázkem, jaký ti dva poskytovali: Graham spal, hlavu skleslou stranou na polštáři; Harry seděl v židli, přisunuté v jedné rovině s postelí, hlavu položenou tak, že měli hlavy téměř u sebe. Tato dojemná intimní scéna jej opět přiměla přemýšlet o jejich vztahu. Co je to vedlo k rozhodnutí, po tak dlouhé době spolu, že si nevyhovují, přesto však zůstávají přáteli, oddaní až do konce, tak ochotní vše obětovat pro to, co je pro toho druhého nejlepší?

Šel zpět krátkou chodbou do kuchyně, kde uviděl, že Harry tam má vše připravené, šest lektvarů vzorně seřazených na kuchyňské lince. Sklonil se a pečlivě je prohlížel kvůli správnosti pořadí, tu zaslechl za sebou kroky, pak mu ruka ovinula pas.

„Ahoj, neslyšel jsem tě přijít,“ řekl Harry, když se Severus k němu otočil.

Severus si okamžitě všiml tmavých kruhů pod očima, navzdory Harryho úsměvu a neospalému vzhledu. „Právě jsem přišel.“ Prozkoumával jeho oči. „Oba jste byli celou noc vzhůru, je to tak?“

Harry přešel ke sporáku a pod konvicí zapálil oheň. „Jo, skoro celou. Dívali jsme se na pár filmů a hodně mluvili,“ odmlčel se, otočil se znovu k Severusovi, a tiše dodal: „Rozloučili jsme se. Bylo to dobré,“ dopověděl s nepatrným pokrčením ramen.

Severus ho obdařil vědoucím pohledem. „Dobrá,“ opakoval, nevěděl, co na to říci.

Harry se protáhl kolem něj a ze skříňky vzal hrnky. „Udělám čaj jen pro nás. Graham by asi neměl žádný dostat.“ Tázavě se podíval na Severuse.

Severus potřásl hlavou. „Pravděpodobně neměl. Je vzhůru?“ zajímal se.

Harry do hrnků odsypával čaj. „Jo, jen ho běž pozdravit a já to hned přinesu.“ Obrátil se a ze zásuvky vytáhl lžičky.

Severus ho krátce pozoroval, potom se s přitakáním otočil a vydal se chodbou do zimní zahrady. Graham byl nyní opřený o polštáře, a mávl ovladačem Severusovi na pozdrav.

„Zdravím, Severusi. Právě včas… za chvíli poběží váš program,“ zdravil ho zvesela.

„Á, ten rybářský,“ řekl, a usadil se na židli na vzdálenější straně postele. Sledoval, jak Graham přepíná kanály, a poté vypnul zvuk. „A přišly k vám návštěvy? Harry říkal, že na pár dní přijde vaše dcera.“

Grahamovy oči se rozzářily. „Ano, byla tu v úterý a ve středu. Harryho málem uondala. Umí být pěkné číslo.“ Zazubil se na Severuse. „Skvěle se s ní baví… asi je to tím, že má v sobě stále kousek duše šestiletého dítěte.“

„Hmm, v tomto máte pravděpodobně pravdu. Rozhodně to jsou parťáci. Jsem si jist, že vy jste ten dospělý.“

Grahamův výraz zjihl. „Bylo to báječné mít ji tady, ale pěkně Harryho uštvala.“ Odmlčel se, a dodal: „Mám o ni strach, víte, jak se s tím vyrovná, ale…“ jeho hlas se vytratil, jak se zamyslel, „Harry slíbil, že na ni dohlédne, a občas si ji vezme na víkend. Chloe bude ráda za odpočinek.“ Oba seděli a chvíli sledovali němé dění na obrazovce, dokud Graham tiše neřekl: „Jste na to připravený?“ Hlas protkaný obavou.

Severus na něj překvapeně pohlédnul. „Chystal jsem se vás optat na úplně to stejné, ale otázku jste mi položil vy. Ano, jsem. A vy?“

Graham se nahrbil v ramenou, když jimi trochu pokrčil, a křivě se na něj usmál. „Jako už nikdy nebudu.“ Úsměv zvadl. „Jo, víc než připravený.“

Vyrušil je příchod Harryho, opatrně nesl podnos, zatížený dvěma hrnky s pářícím čajem a lahvičkou s lektvarem. Severus vstal a jeden si vzal pro sebe, poté koutkem oka pozoroval Harryho, jak tác přenáší a roztřeseně pokládá na noční stolek. Posadil se vedle Grahama, pak než si vzal svůj hrnek, odzátkoval lahvičku a podal mu ji.

„Po hltech nebo na ex?“ zeptal se Graham, jak si ji od něj vzal.

„Na ex,“ odpověděli Severus s Harrym současně. Graham na oba udiveně pohlédl, poté lahvičku naklonil a její obsah jedním douškem vypil. Zašklebil se, a mimoděk se otřásl. „Bože, to je hnusný,“ poznamenal, když si olízl rty, a znovu se otřásl.

„Mohl jsem do toho něco dát, aby to líp chutnalo,“ nabídnul Harry omluvně, „ale pak bys toho musel vypít víc.“ Předklonil se a vzal si lahvičku. Severus by řekl podle chvějícího se spodního rtu, že se bojí, oči se mu ustaraně leskly.

Graham odmávl starosti. „Ne, nebylo to tak špatný. Hele, koukejte, krabaři už běží.“ Namířil ovladačem a klepnutím spustil zvuk.

Dalších patnáct minut se jen dívali a trochu mluvili o eskapádách lodí Cornelia Marie a Maverick. Občas Severus vrhal nenápadné pohledy na Grahama, jeho oči nakonec spočinuly na Harrym, jenž dělal to samé. Po pěti minutách Harry váhavě vstal a shlédl na Grahama.

„Jsi v pořádku?“

Graham ho nevnímal, zjevně se chechtal. „Slyšeli jste, co teď říkal? ‚Jen doufám, že se dostanu zpět do přístavu a z tohohle lízátka se nestane obří ledový nanuk.‘“ Vzhlédl na Harryho a zachytil jeho výraz. „To teď říkal kapitán Rick…“ zarazil se a povzdychl si. „Aha. No, v hrudi mám trochu zvláštní pocit, jako by mi vynechávalo srdce.“

Harry vrhl na Severuse zoufalý pohled, ten podotkl: „Přesně tohle jsem očekával, že ucítíte. Nějaké nevolnosti?“ To je Severusova hlavní starost v celém postupujícím průběhu.

„Trochu. Ale nic, co bych teď nezvládnul.“ Zvýšil hlasitost televizoru, zatímco se Harry dovlekl do kuchyně, a za krátko se vrátil s druhým lektvarem. Posadil se a odňal zátku, Severus si však znepokojeně povšiml, že se Harrymu třesou ruce, jak ji svíral. Grahamova následná slova naznačovala, že to rovněž viděl.

„Harry…“ řekl Graham pevně. „Jsem v pohodě, už se nestrachuj.“ Na okamžik vypnul zvuk, když plnou pozornost zaměřil na Harryho, ten očividně nebyl v pohodě, barva se mu vytratila z tváře, až na dvě jasná růžová místa uprostřed lící. „Nenuť mě si o tebe dělat starosti, dobře?“

Harry kývl. Severus v něm však dokázal dobře číst, a tak viděl, že je zkroušený, což nevěstilo nic dobrého, zejména ve fázi v jaké teď jsou. Graham si také všiml, a těsně předtím, než si přenesl lahvičku ke rtům, významně se zahleděl na Severuse.

Obsah vypil o něco pomaleji než poprvé, a vydal trochu dávivý zvuk, jak dopil. „To bylo… v tom byl zázvor?“ zachraptěl, když si hřbetem ruky otřel ústa.

„Trošinku,“ připustil. „Aby ti zklidnil žaludek.“ Úzkostlivě pozoroval, jak se Graham položil zase na postel, tenká linka potu se perlila nad vrchním rtem. „Můj Bože,“ sotva šeptl Harry, jak se opřel, s očima upřenýma na Grahama, Severus ho však zaslechl.

Pozornost obrátili zpět ke scenérii v televizoru, dál se dívali, dokud Graham nezamumlal: „Začíná mi být špatně a žaludek dělá salta.“ Ovladač upustil z ruky, jak zavřel oči, jeho jinak bledá tvář byla zsinalá, dech trochu plytčí a zrychlený.

Severus si všiml, že ho Harry znepokojeně sleduje, potom když Graham několikrát zaškytal, Harry přes postel zašeptal: „Nemyslíš, že bychom mu měli možná ten sirup rozdělit, polovinu mu dát teď a zbytek později? Nezabere to, když to neudrží. Bože, co uděláme?“ Židli si přisunul blíž k posteli, vzal Grahamovu ruku do své, a druhou zastrčil deku kolem jeho ramen.

Severus chtěl odpovědět, tu však Graham otevřel oči a pohlédl na Harryho. Okamžik ho studoval, natáhl ruku a dotkl se jeho líce, poté pohledem zalétl na Severuse se zasmušilým odhodláním v očích, nová rozhodnost ve vráskách kolem úst. Zahleděl se zpátky na Harryho se slovy: „Vážně je mi zle. Nezaskočil bys do toho obchodu na rohu pro nějaké jamajské zázvorové pivo, které mám rád? Snad mi to trochu pomůže.“

Harry se opřel v židli. „Grahame, Severus a já máme něco, co ti…“

„Ale já bych opravdu chtěl zázvorové pivo,“ přerušil ho Graham hlasem podivně chladným a naléhavým.

Harry zvednul hlavu. „No, asi můžu. Jen mi potrvá několik minut se přemístit a…“

Graham ho zase utnul. „Nepřemisťuj se. Doufal jsem, že půjdeš pěšky.“

„Pěšky? Proč? To by mi trvalo dobrých patnáct minut až…“

„A patnáct minut zpátky. Vím,“ dořekl Graham za něj tiše.

Harry na něj okamžik upřeně hleděl, a prohlásil: „Nechápu, proč bych měl jít. Máme tu naplánováno…“

„Harry,“ řekl Graham tiše, ale rozhodně, přičemž se namáhavě zvedal na lokty, „prosím tě, abys šel. Patnáct minut tam a zpět.“ Zachytil Harryho oči a nespouštěl z nich pohled, už seděl téměř rovně. „Prosím, nepři se, ne teď. Jen tohle jediné je vše, oč tě žádám. Severus se o mě postará. Prosím, Harry.“

Harry se tvářil zmateně, jak prozkoumával jeho obličej, poté cosi blízkého hrůze se zmocnilo jeho rysů. „Grahame, ne. Severusi,“ skoro snažně prosil. „To nepřipustím! Přece jsme se na tom dohodli, všechno je naplánované, a nechápu, proč bych měl…“

Severus poznal, že je čas se do toho vložit, avšak nepatrně, k dané věci. „Pokud si Graham přeje zázvorové pivo, pak by ho snad měl dostat. Je to jeho den,“ poznamenal a odvrátil se.

Graham opět vypnul zvuk, všichni tři seděli v naprosté tichosti, jen z chodby se ozýval tikot pendlovek. Severus sledoval patovou situaci mezi nimi, bitvu beze slov, poté si v duchu vydechl, když spatřil, že Harry ustoupil, jediná známka prohry v krátkém zavření očí.

Harry se pomalounku postavil, na Severuse vrhl smutný, vyčítavý pohled, a strčil si ruce do kapes, když promluvil: „Cokoli si přeješ, Grahame. Přece jen jde o tebe, ne o mě.“ Od postavy v posteli se zadíval na Severuse, a zase zpátky. „Jsi si jistý?“ Patrně úplně rezignoval, když se zeptal.

Graham napřáhl ruce. „Ano, jsem. Pojď ke mně.“

Harry popošel, usadil se na kraj postele, a do náruče vzal vyzáblé tělo. Obličej na chvilinku zabořil do ohbí Grahamova krku, stáhl se a s třaslavým úsměvem si prohlížel jeho tvář. Když se líbali, Severus pohled odvrátil. Uvědomoval si, že je právě svědkem něčeho mimořádného, poznenáhlu ho oba naplnili obdivem.

Poté, co zase vzhlédl, Harry stál u dveří. „Uvidíme se za chvilku,“ zašeptal, s očima jen pro Grahama.

Graham, únava vrytá ve tváři, se na něj povzbudivě usmál. „Tak zatím.“

Oba seděli, naslouchali Harryho krokům na chodbě, pak k nim dolehlo slabé, ale jasné cvaknutí, když vyšel ven a zaklapnul za sebou dveře.

Graham přetočil hlavou na polštáři, aby se podíval na Severuse. „No, ví to.“

Severus sklonil hlavu. „Ano, ví. Ale docela mne překvapilo, že nevzdoroval trochu víc,“ připustil.

Muž se tiše zasmál. „Možná to takhle nebude pro vás tak nepříjemné. Že tušil… a odešel. Jenže viděl jste ho… nevedl si moc dobře.“

„To ne, máte pravdu,“ přisvědčil Severus s kývnutím.

„Takže, máme půl hodinky…“

„Přibližně. Naneštěstí, poněvadž došlo ke změně plánů, budete muset snést ještě další lektvar. „Graham se tvářil zmateně, Severus tak z kapsy kalhot vytáhl malou lahvičku. „Je to koncentrovaná třemdava. Musíte si ji vzít, aby zakryla stopy po oměji ve vašem systému. Podle Harryho jsou vaše mudlovské úřady poměrně zkušené při hledání takovýchto věcí, a tak…“ Lahvičku odzátkoval a zeptal se: „Dokážete to udržet?“

Graham se pro ni natáhl. „Jasně. Říkal jsem ždibínek bílou lež, víte, abych ho odsud dostal.“ Lahvičku vypil, stejně jako tu první, a hodil ji zpět Severusovi. „Máme ještě čas, že? Rád bych s vámi mluvil o pár věcech… na které jsem se chtěl zeptat. Takže, kolik času…?“

Severus se v židli předklonil, lokty si opřel o kolena a bradu o ruce. „To, k čemu se chystáme, bude trvat pár sekund. Takže, na mluvení máme zhruba pětadvacet minut, pokud chcete.“ Odmlčel se, jak si něco promýšlel. „Vážně věříte, že půjde pro zázvorové pivo?“ zvědavě se zeptal.

Graham se usmál, jakmile potřásl hlavou. „Ne, nejspíše je v jednom skleníku. Ale znám Harryho. Bude se dívat na hodinky.“

Severus se odtáhl a uchopil područky židle, poté ji trošku zvedl a přitáhnul blíž k posteli. „Takže, co byste chtěl vědět?“

***

Severus se sklonil a Grahama jemně políbil na rty. „Je čas. Ničeho nelitujete?“

Graham se rozechvěle nadechl a usmál se na něj. „Ne, vůbec ničeho. Jsem připravený.“

Severus se postavil k nohám postele. Chvíli se na sebe přemýšlivě dívali, potom Severus dal tichý a rozhodný pokyn: „Zavřete oči, Grahame.“

Když viděl, že muž poslechl, na krátko zavřel své vlastní oči, aby uklidnil bušení srdce. Opět je otevřel a soustředil se na postavu před sebou. Vytáhl hůlku, pozvedl, zatímco ústa začala formovat dvě slova, jež by nikdy nečekal, že je kdy znovu vyřkne.

***

Severus seděl natočený na lavici v okenním výklenku zimní zahrady, díval se ven do zahrad, zalité teplem slunce, přitom obdivoval zručnost zahradníka. Zvláště růže přitáhly jeho pozornost, pečlivě svázané, jejich záhony precizně vyplety a suché výrůstky odstřižené. Ačkoli mezi ním a keříky stály okenní tabule, téměř cítil vůni z květů, jež teď v poledne byly v plném květu.

Jako na zavolanou zaslechl tiché kliknutí západky, následně váhavé kroky, jak Harry nejistě kráčel chodbou. Přesto se neobrátil, když zastavily ve dveřích, a poněvadž si nebyl zcela jist, co očekávat, čekal, až promluví první Harry. Ačkoli nastala dlouhá pauza, než se k tomu odhodlal.

„Měl jsi mi to říct, Severusi,“ konečně promluvil Harry, v hlase zvláštně chyběla výčitka, pomyslel si Severus, když se k němu otáčel.

Opřel se o zárubeň, ne však nonšalantním pohybem, spíš jako by ze své opory bral sílu. Harry si skousl spodní ret, jak vyčkával na odpověď, a jak se ukázalo, Graham se mýlil. Z  jeho ruky visela tmavá jantarová láhev, z čehož Severus usoudil, že to je to požadované zázvorové pivo.

Severus zavrtěl hlavou. „Nikoli, slíbil jsem to Grahamovi. Hovořili jsme o tom, jako o plánu B, jak to Graham nazval.“ Zůstal sedět na místě, pozorně sledoval Harryho tvář, když se napřímil a pozvolna šel k oknu. Zastavil se a shlížel na něj, poté, co Severus poklepal podušku vedle sebe, sklonil se a posadil se tak, aby se díval ven na zahradu, stejně jak to učinil Severus. Severus se otočil dozadu a díval se s ním.

„Téměř cítím stvoly levkojí,“ zašeptal Severus, napůl pro sebe, jak si prohlížel záhony s purpurovými vrcholky rostlin.

„Hmm, někdy tě vezmu na malou prohlídku,“ šeptal, „než uvadnou.“ Ukázal na druhou stranu zahrady. „Nad těmi kameny mám směs trpasličích, ale moc dobře se jim nedaří.“ Odmlčel se, a pak se zeptal: „Čím jsi ho přiměl změnit názor?“

Severus znovu soustředil pozornost na Harryho. „Právě o tomhle jsme hovořili minulý týden. Proto chtěl se mnou mluvit.“ Harryho oči přešly ze zahrady na Severusovu tvář. „Jedinou starost si dělal o tebe, a chtěl to provést podle tebe… vážil si myšlenek, energie a lásky, které jsi vložil do tohoto plánování.“

„No, ať jsem udělal cokoli, nestačilo to,“ poznamenal Harry, ale bez známky zpochybnění v hlase.

Severus potřásl hlavou. „To tak vůbec není. Myslel si, že to nebudeš moc zvládat.“ Stiskl rty nad Harryho výrazem. „Nedívej se na mě takhle. Sám došel k tomuto závěru. A jde-li o to… oč mě požádal, ani to jsem nenadnesl. Zřejmě to tušil.“ Sledoval, jak Harry odvrací zelené oči. „Och, chápu. Naznačil, že jste to probírali. V každém případě, tím chtěl projít s lektvary, pokud bys nevypadal příliš rozrušeně,“ vysvětlil, poté tiše dodal: „Což jsi byl, to nemůžeš popřít, Harry. A to jsme se jen dostali k druhému lektvaru.“

„Takže jsem ho zklamal,“ zamumlal Harry, přitom se snažil odvrátit pohled, tomu však Severus zabránil. Rukou uchopil Harryho bradu a držel ji, aby jej přiměl se na něj dívat.

„Kdepak, nezklamal jsi ho. Měl strach, že si to budeš myslet… to bylo poslední, o čem mluvil. Jen se nad tím zamysli. Kdybychom pokračovali s lektvary… sledoval by každý tvůj krok… bál by se o tebe… snažil by se tě ujišťovat, že je v pořádku… Nebyl by v pořádku… kdybychom ho zabíjeli, s jeho svolením, samozřejmě. Nikoli, jsi-li k sobě upřímný, uznáš, že by sis nepřál, aby své poslední hodiny strávil starostmi nad tím, co tě přiměl vykonat. Znám tě natolik dobře, že jsem si naprosto jistý, že tohle bys pro něj nechtěl. Harry?“ mírně naléhal, potřeboval potvrzení, že ho poslouchal a rozuměl.

Harry se posunul dozadu a opřel se o okno, čímž se prakticky vymanil ze Severusova sevření, přitom si vytáhl nohy, aby se posadil do tureckého sedu, a shlížel na své dlaně v klíně. Držení ramen a napětí v čelisti byli jedinými známkami, že se pokouší ovládat, ale tím si nebyl jistý. Mohl to být smutek… mohl to být hněv. Když však Harry zvedl oči, Severus si připomněl, že se moc dobře neobeznámil s Harrym Potterem jako mužem. Napůl očekával chlapeckou tirádu, ten Harry, jehož před lety znával, by ji spustil, a tak ho lehce překvapila nastávající odpověď.

„Nevím, o čem jste mluvili… minulý týden, nebo i dneska. Ale za to všecko… díky, Severusi. Samozřejmě, že máš pravdu, nepřál bych si nic, co by mu to ztížilo.“ Pozvedl ruku a otřel si oči, i když si Severus nevšiml slz. „Zvláštní, jak se věci vyvrbí,“ dumal, a třaslavě se usmál na Severuse. „Po těch všech letech, kdy se naše cesty málokdy setkaly, a zrovna, když jsme tě my dva potřebovali, ses tu objevil.“

„Ne za těch nejlepších okolností, a ne ty, které jsem si zvolil,“ povzdychl Severus.

Harry se na něj ustaraně podíval. „Jsi v pořádku?“ Zachvěl se, jak patrně o něčem přemýšlel. „Je jasné, že bych to nezvládnul. Ale přesto, i pro tebe…“ Znovu si kousal spodní ret, v očích otázka.

Severus se musel podívat jinam, zatímco mu popravdě řekl: „Vlastně jsem o tom přemýšlel, když jsme spolu mluvili minulý týden, během vaření posledního lektvaru. Není to něco, co bych dobrovolně udělal. Ale protože se o tom zmínil Graham… ne, neměl jsem s tím problém. Víc jsem se obával tvé reakce.“ Pohled vrátil zpět na něj.

Harry vážně přikývnul. „To dává smysl. Ale neměj strach, Severusi. Jak Graham říkal, byla to jeho volba, ne naše.“

Upřeně na sebe hleděli, potom se Harry zvedl na kolena a dvěma nemotornými pohyby objal Severuse, ten si ho pevně přitáhl. Takto seděli, spletení, rozlévalo se přes ně sluneční světlo, dokud Severus nakonec neřekl: „Pojďme, dáme naposledy sbohem.“

***

„Rád bych ještě zůstal a pomohl ti s tím,“ namítal znovu Severus.

Harry seděl u malého kuchyňského stolu, zatímco listoval poznámkami, jež s Grahamem společně napsali. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Já vím, co mám přesně dělat, v jakém pořadí mám všechny lidi obvolat. Tohle je ta snadná část. A kromě toho, úřady by možná chtěly vědět, kdo jsi, proč jsi tady, a pak by si vyžádaly doklady. To by bylo zajímavé,“ poznamenal suše, a zahleděl se na Severuse ve dveřích.

„Hmmm, chápu, co tím myslíš.“ Severus ho pozoroval, jak prochází seznam. „Harry, přestaň na chvilku a pojď sem.“

Harry se na něj roztěkaně podíval, zatímco si za ucho strčil tužku. Odsunul židli, vstal a přešel ke dveřím. Naklonil se a ovinul paže kolem Severuse, ten zvedl své ruce a rozmasírovával ztuhlost v Harryho ramenou, přitom říkal: „Dělej, co musíš. Ale přes noc tu nezůstávej. Vím, že ses chystal jít na statek, ale chci, abys přišel ke mně. Žádné vyjednávání, jasné?“ Odtáhl se, a pohlédl do Harryho očí, okamžitě v nich viděl vděčnost.

„Dobře, přijdu. Ale až pozdě, takže nezůstávej vzhůru.“ Znovu ho uvěznila Severusova náruč, a tak jeho další slova zněla tlumeně: „Díky. Netěšil jsem se, že přes noc budu sám.“

„Taky nebudeš,“ řekl Severus u jeho ucha.

Poznámka překladatelky:


Květiny:

česky – latinsky – slovensky

třemdava – dictamnus – jasenec – obr.
levkoje – matthiola – levkoja – obr. – trpasličí – obr.