Vnímavá zahrada - kapitola čtrnáctá - Harry / část první

*****

Severus bude později přemýšlet, že září, obvykle doba intenzivní sklizně v zahradách, bude navždy vystupovat v jeho mysli jako měsíc, kdy pro stromy neviděl les.

Bylo přirozené, zdůvodnil si, že nastane zpoždění v jejich návratu do každodenního rytmu života. Ne jen, že se museli oba potýkat se smutkem, ale též takovou maličkostí, kdy se jejich vztah změnil právě během toho, kupodivu. Rozrušili ho obě tyto změny, alespoň dočasně, podcenil celkový účinek Harryho smutku, a ano, později zjistil, pocit viny.

Po Grahamovu pohřbu se naštěstí jejich pohyb omezil jen na vnitřek Severusova domu kvůli neustávajícímu lijáku, jenž pokračoval se stejnou intenzitou i v příštím týdnu. Jen jedli, spali a četli si, to prokládaly nadšené sexuální chvilky, jen pár z nich vlastně proběhlo v ložnici. Severus v Harrym objevil vášnivého a inovativního milence; ani v nejmenším jej nepřekvapilo to první, a opravdu ho nadchlo to druhé. Oba se nyní vzpamatovávali z obzvláště spalující chvíle, začala v obývacím pokoji a skončila na pracovním stole, jak se tak Severus rozhlížel.

„Sex je umělecká forma,“ podotkl, zatímco spravoval rozbitý hmoždíř a paličku, které shrnuli na zem.

Slyšel, jak si Harry vedle něj slabě odfrkl. „Jo, asi tak nějak.“ Severus po něm vrhl tázavý pohled při pokládání náčiní zpátky na stůl. „Mělo by to být nazváno něco jako: ‚Souložení: Variace na téma.‘“ Zasmál se, oči mu jiskřily, jak přikročil blíž. „A co příště? Je něco, co jsi nikdy nezkusil… něco, co bys chtěl?“

Severus se pozvolna usmál, jak na něj pohlédl a nespustil z něj oči. „Zvláštní, že se ptáš. Vlastně mám podrobný seznam…“

***

Když se konečně vyjasnilo, Harry na druhý den ráno odešel. Oba mají zahrady, jež nyní vyžadovaly jejich plnou pozornost, září je měsíc, kdy jsou zejména mnohé přísady do lektvarů připravené ke sklizení, poté se musely zpracovat na uskladnění. Harry byl v tomto dvojnásobně zatížený, když se musí postarat nejdříve o svou zahradu, a pak teprve může uvažovat o té Fleuřině. Severus ho moc nevídal během příštích dvou týdnů, jeho dny naplňovala od slunce východu až do západu úmorná práce venku, potom hodiny v pracovně, kde připravoval zásoby. Předpokládal, že Harry činí skoro to samé - neviděl ho každý den, poněvadž Harry často zůstával v Cheshiru, pokud právě pracoval na tom či onom. Ale společně jídávali tady, rozmlouvali tu, a měli pár vášnivých souloží, vždy spontánních a uspokojujících.

Avšak všiml si, že v noci tu Harry přespával, ač to dělával zřídka. Začínal si myslet, že je to mužovým obvyklým pravidlem, stejně jako řekl Severusovi tu první noc, kdy zůstal: vyčerpáním rychle upadl do spánku, často tak náhle, že se Severus nacházel uprostřed vyprávění nebo recitování, jen aby zjistil, že jeho posluchač zničehonic usnul. Nespal však dlouho, nanejvýš tři nebo čtyři hodiny, pak když se Severus probudil, byl pryč: seděl venku na verandě; četl si v obývacím pokoji; procházel se v zahradách; jednou i dokonce pracoval v Severusově malém skleníku. Tyto chvíle nekomentoval; na krátko Harryho zapojil do hovoru, poté ho pozvolna, ale rozhodně odvedl zpět do postele. Vrátil se ke svému dřívějšímu objevu, že sex Harrymu přináší několik hodin spánku, často však s nepříjemným jednostranným účinkem, kdy Severus probděl zbytek noci.

Ani raději nepomýšlel, co Harry dělává o nocích, jež tráví sám v Cheshiru, ale koncem třetího týdne, kdy sám začínal pociťovat nápor příliš mnoha nocí s nedostatkem spánku, usoudil, že čeho je moc, toho je příliš.

„To ne,“ odpověděl Harry se zavrtěním hlavy. „Nemůžu, Severusi, kromě toho, to dlouhodobě ani nepomáhá. Zkoušel jsem dřív uspávací lektvar, a věř mi, jsem raději bez něj.“ Ďoubal díru na koleni svých odraných džínů.

Severus si povzdechl. „Ale něco se musí udělat. Nechápu, jak to vůbec zvládáš. Jsou to tři týdny, a cítím to během dne, takže si ani nedokáži představit, jak se s tím vypořádáváš.“ Nebylo to obviňování, jen hrubé konstatování faktu. „Bůh ví, že musíš být hodně unavený,“ zamumlal, díval se, jak si Harry znovu kouše spodní ret, což mu vrtalo hlavou… Pomyslil si, že kruhy pod Harryho očima jsou výraznější než jindy, jeho jinak bledá pleť ještě bledší.

„Vždycky to tak bylo, Severusi. Není to něco, co se dá napravit… Už dávno jsem se o to přestal snažit. Já to zvládám,“ dořekl chabě.

„To sotva,“ odpověděl Severus kousavě, ale už nenaléhal… prozatím.

***

V pondělí se Severus s Harrym věnovali svému rituálními boji nad rubrikami Věštce, když tu uslyšeli známý hlas, jenž volal od zabezpečené branky na cestu.

„Severusi!“ volal ženský hlas, a po chvilce, „Severusi!“ ji slyšeli volat podruhé.

Přes stůl na sebe pohlédly jejich oči, poté Harry vydechl: „Molly.“ Když stále seděli, Severus odstrčil židli a kráčel ke dveřím, zatímco odjišťoval plot a branku.

„Je odjištěná,“ volal na ženu, přitom na ni kynul, aby šla dál, a poté sledoval, jak za sebou opatrně zavírá branku, její rozšířené oči, když obhlédla zahradu, zatímco se ubírala po cestě k verandě.

Poté co se zastavila pod schody, Severus na ni zdvořile kývl. „Molly.“

Přimhouřila na něj oči. „Severusi.“ Dala si na čas a pozorně si prohlížela verandu a přední část domu, než se na něj zase podívala se slovy: „Hledám Harryho, a…“ odmlčela se, jako by se zdráhala něco vyslovit. „Myslela jsem si, že bys snad věděl, kde je.“

Severus si jí bez úsměvu prohlížel, jak přemítal nad svou ošemetnou situací. Harry ji dozajista slyšel z domu, a proč tu u všech ďasů není? Váhal natolik dlouho, že to Molly musela brát jako pokyn, že je potřeba další vysvětlení.

„V minulých dvou týdnech jsme mu posílala sovy, ale ony se vrátily z Cheshiru nedoručené. Měla jsem strach, a tak jsem si myslela, že se zastavím a statek zkontroluji sama,“ vysvětlila, potom ustala při zvuku otevírajících se dveří za Severusem, jenž se stále snažil zpracovávat ‚nedoručené‘, když se Harry postavil vedle něj a promluvil.

„Molly,“ pozdravil, a Severus ho znal dost dobře, že rozeznal rezignaci v jeho hlasu. „Pojďte nahoru a my vám sem přineseme náš čaj, vypadáte, že byste si dala šálek. Snídala jste?“ zeptal se Harry starostlivě.

Na okamžik zaváhala, potom si jednou rukou podkasala hábit a druhou se přidržovala zábradlí, zatímco vystoupila schody. Harry jí ukázal na křeslo, současně vrhl na Severuse nepochopitelnou prosbu v očích, což si Severus vyložil jako požadavek, aby jim z kuchyně přinesl čaj. Přesto neustoupil, rozhodl se vyslechnout Harryho vysvětlení. Molly mu ušetřila námahu svými dalšími slovy.

„Kde jsi při Merlinových vousech byl? Určitě jsem nevěděla, jak tě mám najít v Cheshiru,“ řekla řezavě, stále podezřívavě pohlédla na Severuse.

Harry klesl do křesla vedle ní. „Musel jsem se s nimi minout, Molly, v Cheshiru bývám málo. Většinou jsem na statku a, no, také tady.“

Molly povisla brada. „Na statku? Copak tam děláš, Harry? Nevšimla jsem si, že by se zahrad někdo dotkl týdny, a hroznová pergola je skoro zničená. Myslela jsem si, že jsi před týdny slíbil Fleur, že je sklidíš,“ spílala.

Harry potřásl hlavou, nervózně pohlédl ze Severuse na Molly, jako myš chycená v pasti, pomyslil si Severus. Copak vlastně děláš, Harry?

„Já… já jsem vyklízel Winniin pokoj… slíbil jsem to Billovi, aby to Fleur nemusela dělat na jaře,“ zajíkal se, poté dodal silnějším hlasem: „A porazil jsem ten strom.“ Na jejich překvapené pohledy rychle pokračoval: „Musel se pokácet… určitě to chápete, že? Nesnesl jsem se na něj dívat, a vím, že by Fleur také nechtěla. Řeknu vám, že to byla pěkná fuška,“ zamumlal, a teď ho Severus musel přerušit.

„Ty jsi ho porazil sám? Copak jsi padlý na hlavu? Strom této velikosti…“

Harry ho utnul. „Je skácený,“ pochmurně utvrdil, „a tohle jsem musel udělat sám. Jestli to nechápete, nemám co jiného říci,“ dokončil, shlížel na své ruce.

Molly chvíli nenacházela slov, tvář jí však lehce zjemnila. „Jistě, Harry, drahoušku, naprosto tomu rozumím, ale nevím, jestli je moudré tam zůstávat úplně sám. A máš na práci tolik jiných věcí, své zahrady a Grahama.“

Harry na ni vzhlédl, zhluboka se nadechl a řekl: „Já tam nezůstávám, Molly. Vlastně,“ zase se zhluboka nadechl a dodal, „Severus byl tak laskavý, že mi dovolil zůstat tady.“ Nervózně se na ni díval, jak ji plnou silou zasáhlo jakési uvědomění.

Než stačila otevřít ústa, aby odpověděla, Severus tiše pobídl: „Harry, pověz jí to.“

Harry při těch slovech vytřeštil oči, svěsil ramena a doznával se: „Molly, Severus a já… no, my dva jsme… víš, my se…“

„To ne, Harry,“ přerušil ho Severus, pak protočil oči tak, aby to viděl jen Harry. „O Grahamovi, Harry. Ona to neví, tak jí pověz o Grahamovi.“

„Ach.“ Severus sledoval, jak Harry konečně pochopil. „Ach… ano, ehm, Molly, Graham, víš, před třemi týdny zemřel.“ Po předvídatelném šokovaném zalapání po dechu, poté následovala podrobná rozmluva o Grahamově smrti, pohřbu, a smuteční slavnosti, zasypané otázkami a soustrastným kdákáním Molly, jak naslouchala.

Severus je nechal, ustoupil, aby konečně došel pro požadovaný čaj, a nyní byl zpět na verandě, opřený o zábradlí.

Molly kárala Harryho. „Měl jsi nám dát vědět, drahoušku. Něčím takovým si projít sám, bez přátel nebo rodiny, kteří by ti pomohli. Proč ses proboha nestavil nebo nám neposlal sovu? Dvojčata se budou zlobit, stejně tak i Fleur. Měla moc ráda Grahama, na druhou stranu si myslím, že by to bylo na ni teď příliš, chudinka.“

Severus vyčkával na svůj čas, věděl, že to nakonec muselo skončit. Molly sice mohla být emocionální a mateřská, ale jistě není naivní nebo hloupá. Nemusel čekat dlouho, hned jak se vyprávění o Grahamovi dostalo na konec.

„Tedy,“ zakončila s uhlazením svého hábitu na klíně, „určitě rozumím, proč jsi nechtěl zůstat v tom domě, takže…“ Zúžila oči, jak si zjevně vzpomněla. „Ty zůstaneš tady? Ale proč, Harry? Jsem si jistá, že by to Billovi a Fleur ani v nejmenším nevadilo, a kromě toho… ty a Severus se těžko můžete…“ Myšlenku nedořekla, snad utišena Harryho výrazem.

„Severus a já, co, Molly?“ pobídl a napřímil se, jasná změna v jeho hlasu, když na ni upřeně hleděl, to Severusovi přišlo, že je to přemírou nepřátelství, vzhledem k tomu málu, co Molly řekla.

Ve tváři lehce zrůžověla při rozvádění: „Jen jsem říkala, že ty a Severus se můžete těžko sžít, když tu zůstáváš, vzhledem k tomu, co se stalo v minulosti, víš… Můžeš jít se mnou do Doupěte, Harry. Vždycky jsi to tam měl moc rád, a vypadáš, že potřebuješ pravidelné jídlo a známé místo, kde bys složil hlavu na noc. Vypadáš naprosto bledý, drahoušku,“ poučovala, za řeči vrhla na Severuse temný pohled.

„Víte, Molly,“ začal Harry, zněl hrozivě klidně, „zdá se, že Severus a já jsme těmi jedinými, komu nevadí naše minulost, takže mi přijde dost logické…“ ustal, shlédl na své ruce, nyní sevřených v pěst na klíně. Severus viděl, jak se snaží uklidnit, a podle napnuté šlachy v jeho čelisti by řekl, že se obtížně ovládá.

„Harry,“ zašeptal Severus varovně, „to není nutné. Zvaž to.“

Harry pak na něj vzhlédl, oči blýskaly hněvem a… odhodláním, které se nedalo upřít, uvědomil si ohromeně, proto krátce zavřel ty své, poté je otevřel, Harry na to čekal. „Jak si přeješ,“ řekl mu tiše, a posadil se vedle něj.

Molly rozšířila oči, když Harry uchopil Severusovu ruku. Harry úsečně kývl, a potvrdil: „Zůstávám tady, protože Severus a já jsme spolu, Molly. Nevím, co bych bez něj dělal… kvůli tomu, co stalo s Winnie i Grahamem. Nežádám vás, abyste to chápala, protože vím, co si myslíte, ale jestli vám na mně záleží, tak mi to nevyčítejte.“ Severusovu ruku slabě stiskl, což bylo obratem oplaceno.

Kroutila hábitem na svém klínu, hledala, co na to říct. Severus tušil, že ať vyjde s čímkoli, jen to Harryho víc rozzuří. Nezklamalo ho, když řekla s nervózním smíchem: „Harry, drahoušku, já chápu, proč ses neměl kam jinam obrátit, vzhledem k tomu, že jsme byli rozčilení kvůli Winnie, ale ty neuvažuješ jasně… jsi rozrušený, a je mi tě líto, že ses musel s tím vším vyrovnat sám. Ale teď bude snad pro tebe nejlepší, když si prostě sbalíš své věci, dvojčata ti pomohou, víš, že ano, a můžeš zůstat…“

Harry pustil Severuse a v mžiku vstal, se zlostným pohledem na ni. „Posloucháte se vůbec? Neslyšela jste ani slovo z toho, co jsem řekl, jako vždycky, protože tohle nechcete slyšet! Slyšela jste, co jsem říkal? Zůstávám tady se Severusem, a chcete znát pravdu? Vstáváme, snídáme spolu, kristepane, dokonce si spolu čteme Věštce, pak si celý den dělám svoje věci a on své, potom se vrátím večer a jdeme spát taky spolu… a víte, co ještě? Vzájemně se šukáme, často víc než jednou v tu samou noc… představte si to.“ Ztišil hlas, naklonil se blíž k její tváři. „A pokud to nedokážete přijmout, a jeho, pak to je všechno, Molly. On je tou nejlepší věcí, co se mi v životě stala, tak se nad tím trochu zamyslete. Možná přijdete k rozumu.“ Chvilku na ni shlížel, a tiše dodal: „Ale tomu moc nevěřím. Věřil jsem v to až moc dlouho, pokud jde o vás.“ S posledním pohledem na ni, a jedním trochu omluvným na Severuse, se otočil na patách a pochodoval do domu, za sebou zabouchl síťové dveře.

Slunce se začalo drát přes mraky, Severus se krátce rozhlédl po zahradě, bezděky si všimnul, že zavinutky ‚Croftway pink‘, jeho oblíbené odrůdy monardy, jsou ohnuté z nedávných lijáků, a budou potřebovat přivázat, než skončí den. Vrátil neutrální pohled k ženě, která si bolestínsky otírala nos kapesníkem, cítil se však podivně chladný v reakci na její pohnutí.

„On není sám,“ řekl, ale ne na omluvu. Kdepak, chodila kolem po špičkách příliš dlouho, pomyslil si.

Zaletěla k němu nevěřícím pohledem. „On je zoufalý, to je pochopitelné. Ale když pomyslím, jak ke mně mluvil…“ Nejistě vstala. „No, prosím vyřiď mu, že ví, kde mě najít. Jsem si jistá, že přijde k rozumu,“ opovážila se říci.

Při vystavení takové sebestřednosti měl Severus pocit, že vynaložil obdivuhodné sebeovládání, když jí pověděl: „Hmm, to záleží na tom, který rozum máš na mysli.“ Neochvějně oplácel upřený pohled, poté kývl a řekl: „A teď, pokud mě omluvíš, Molly, řekl bych, že mám lék na jeho zoufalost. Pořádné šukání nám oběma spraví chuť.“ Nechal ji, ať si sama najde cestu ze zahrady.

Harry, jenž čekal uvnitř, však poznal, jak hluboce byla Severusova slova brána vážně.

***

A tak Severus ležel v deset hodin ráno v posteli, s dřímajícím Harrym vedle sebe. Přemýšlel o všem, co se stalo, o všem, co bylo jen před hodinou řečeno na verandě. Myslel si, že se to Molly nevyhnutelně doví… jenže, Dobrý Bože, způsob, jakým jí to Harry řekl. Bylo mu tak nepodobné, že tímto stylem vyletěl… a tak provokativně. O to však šlo, že ano? Molly provokovala muže mnoho let, on jí však podobně neodpovídal… až doteď. A byl-li Severus upřímný, více ho znepokojovaly Harryho aktivity v předchozích týdnech, a to, že, zatímco tak úplně nelhal, ani neříkal zcela pravdu. Celé ty týdny trávil jen za kopcem, pracoval na samostatné misi, ač pochopitelné, balancující na pomezí obsedantního tajnůstkářství, když pro to neměl vůbec žádný důvod.

Posadil se na okraj postele, a stočil pohled na Harryho tvář, klidnou ve spánku. Po všech těch letech, právě když jsem se ti otevřel, ty se mi zavíráš. „Nedělej to, Harry,“ zašeptal, poté ho nechal spát, pokud mu to jeho sny dovolí.

***

Zatímco Harry spal, Severus pracoval ve svém skleníku, po návratu do domu o několik hodin později ho našel, jak cosi kutí v kuchyni.

Jeho oči hned přitáhla velká kádinka s řezanými květinami uprostřed stolu: mnohobarevná kytice z hledíkovek, karnevalu odstínů pryskyřníků od lososových k fuchsiovým svázaných spolu v malém svazku, pomalu odkvetlém. „Sice jsou po období květu, ale stále jsou krásné,“ podotkl, když si sedl.

Harryho zakrývaly květiny. „Copak ty si je sem nenosíš řezané?“

Severus si do hrnku dával lžičku cukru a potřásl hlavou. „Obvykle ne.“ Dotkl se jedné květiny, z níž se vzápětí uvolnilo několik heboučkých okvětních plátků. Odsunul vázu na stranu, aby viděl lépe na Harryho. „Mám raději květiny tam, kde zapustily kořeny. V jejich přirozeném prostředí.“ Poté, co Harry nadšeně kývl, Severus si povzdechl a bez úvodu řekl: „Mám návrh.“

Harryho rty se lehce stočily při vzhlédnutí. „Doufám, že je tak… zajímavý jako ten poslední,“ řekl, zatímco namáčel svůj čajový sáček a trochu sjel ze židle.

Severus se v židli narovnal, jakmile ucítil Harryho bosou nohu sunout vzhůru po lýtku a stehně. Vklouznul rukama do svého klína, popadl ho za nohu a začal palcem třít její klenbu, až Harry sténal potěšením.

„Ne,“ odvětil, zatímco se věnoval noze, „ne takový návrh, ačkoli zvážím možnosti na zbytek týdne.“ Usmál se, když se díval na Harryho ústa, jak povolila potěšením, poté pokračoval s masáží nohy a klidně řekl: „Kdepak, jde o obchodní návrh.“

Harry víc otevřel oči, nohu však neodtáhl. „Obchodní návrh?“

Severus přikývl, posunul ruce přes polštářek chodidla, kde našel akupresurní bod. „Vyslechni si mě. Oba jsme pozadu, ty víc než já, jak to tak vypadá, proto navrhuji, abychom asi tak na týden spojili své síly.“ Přešel níž k prstům, Harry zprudka nohu odtrhnul a vystřídal ji za druhou.

„Ne prsty… jsem lechtivý,“ zamumlal, a povzdechl si, když Severus začal zase znovu. Stiskl rty při zvažování Severusovy nabídky. „Ty ale nepotřebuješ moji pomoc, že? Já to vážně zvládnu, není to nic, o co by se nešlo přes víkend postarat…“

Severus zaryl prsty do tkáně klenby, aby ho přerušil. „Ale já jsem pozadu, tak pomůžeš mi nebo ne? Pokud jde o tebe… Molly měla tentokrát pravdu - udržovat dvě zahrady by bylo i za těch nejlepších okolností těžké. Tudíž nabízím: mou asistenci výměnou za tvoji.“

Harry nechal zvolna dopadnout nohu na zem, zůstal však skrčený v židli, chvíli si žvýkal spodní ret a tiše podotkl: „Tím myslíš dohlížet na mě?“

Severus pokrčil rameny; nehodlal popřít jasné. „To také.“ Hleděli na sebe přes stůl.

„Dobře, ale je to sotva stejné - ve srovnání se třemi dny práce zde,“ Harry se odmlčel, když o tom přemýšlel, „alespoň mi pomoz na dva týdny.“

Severus bubnoval prsty o stůl, a zaklonil se v židli, jako by dospěl k rozhodnutí. „Dobrá. Beru to výměnou za… hovor o dělání nemravných návrhů.“

Harry se narovnal, nahlas se smál, v očích pobavení. „No páni. Ty jsi teda vydřiduch. Ale snesu to.“ Natáhl ruku přes stůl, aby si potřásl se Severusovou: „Domluveno,“ dořekl, jakmile si na to potřásli.

***

Byl to známý pocit, pomyslil si Severus, po několika dnech, kdy s Harrym pracoval bok po boku v jeho zahradě. Svěžejší vzduch, stále kratší dny, přinášely slabý pocit naléhavosti, zatímco sklízeli cibulky a mulčovali růžové keříky, přemisťovali rostliny do skleníku a seřezávali keře. Skončili v ten den, jak si naplánovali. Severus nosil bedýnky s cibulkami do sklepa, aby byly chráněny před nadcházejícími mrazy, tu jeho pozornost přitáhl Harry, jenž klečel uprostřed záhonu aksamitníků, kde dával do pytlíku semínka na příští sezónu. Přestože už nesbíral, jen nehybně seděl, proto Severus položil bedýnku a šel jinou cestou k němu.

„Stalo se něco?“ zeptal se a poté musel dodat: „Harry?“ když se zdálo, že neslyšel.

Harry se trochu polekal, vzhlédl a usmál se. „Ne, vůbec nic, jen je hotovo.“ Otáčel se a rozhlížel se kolem nich. „Nemůžu uvěřit, že jsme to rychle zvládli,“ řekl posmutněle.

„Hmm, pracovali jsme dobře jako tým,“ poznamenal Severus. „Není divu, vzhledem k naší minulosti,“ dodal nepřítomně.

Harry se slabě zasmál. „Jo, když to započítám, tak ano.“ Cosi mezi nimi proběhlo, krátký, elektrický výboj porozumění. Severus si povzdychl, shýbl se a sedl si do trávy vedle něj.

Zvedl stéblo slámy z mulče a řekl, aniž pohlédl na Harryho: „Víš, tehdy jsem si myslel, že budeš dělat něco jiného se svým životem… někdo s takovými mimořádnými magickými schopnostmi…“ jeho hlas se vytratil, pozorně se díval na Harryho reakci.

Harry se okamžik tvářil překvapeně, pak se zazubil, když řekl: „Teda, Severusi, myslím, že jsi mi právě řekl, že magicky na tom nejsem tak bídně.“

Severus na oko znechuceně potřásl hlavou. „Jak sis mohl něco takového myslet? Představoval jsem si tě jako odeklínače, nebo dokonce i, že se vrátíš do Bradavic jako učitel obrany proti černé magii - odváděl jsi dobrou práci s tou svou malou gardou,“ dodal suše.

Harry se teď tvářil ještě udiveněji. „Netušil jsem, že jsi to věděl,“ řekl pomalu, jeho oči zářily otázkou.

„Ó ano, vím o tobě všechno. Albus se o tom ujistil, někdy k mé převeliké nelibosti.“

Harry se chvíli tvářil zmateně tímto prohlášením. „No, já se po válce magii trochu vyhýbal.“ Přemítal, zatímco se odmlčel. „Vždycky jsem miloval zahradničení… jednu z těch dobrých věcí, kterou pro mě Dursleyovi udělali, když se tak nad tím zamyslím. A ještě jsi tu byl ty, Severusi. Když jsem zjistil, co děláš, s květinami a lektvary, začal jsem přemýšlet, že bych dělal něco podobného. Řekl bych, že za to částečně můžeš ty,“ připsal mu na vrub.

Ač to Severus slyšel už dříve od Harryho, teď se nad tím poprvé hlouběji zamyslel. „Netušil jsem, že jsi byl tak vnímavý.“

Harry neváhal. „Jen když šlo o tebe.“

Severus se odvrátil. „Neměl jsem tušení,“ přiznal, z jakéhosi důvodu se cítil trochu nepříjemně.

„Nakonec, ty jsi můj hrdina, i potom, co jsi mi řekl, abych šel do háje,“ popichoval Harry.

Severus se při té zmínce naježil. „Pamatuji-li si správně, takto se to přesně nestalo,“ vyčinil mu.

„I když, to je to stejný,“ opravil ho Harry.

Severus to poslední přešel. „Nuže, to zahradničení začalo, když jsi byl malý chlapec, když jsi nevěděl, kdo jsi. A teď, jako muž, ses rozhodl vrátit se k něčemu, co vyžaduje trochu kouzlení. Připouštím, že to má dozajista… svou logiku,“ usoudil a zvědavě se na muže podíval.

Nato Harry tak nenuceně vyplázl jazyk, že Severus poznal, že si to už dříve myslel. „No, já nevím,“ řekl lhostejně, poté vytáhl hrst špičatých semínek aksamitníku. „Koukni se na ně, Severusi. To slunce, půda a déšť je stvořili, ne já. Já je jen dám do hlíny a na vrch udusám trochu země… a nechám být… a z jara rostlinky vyrostou, později vypučí krásné květy, zcela bez mojí pomoci.“ Pohlédl na Severuse, moudrý na svá léta. „To je snad tak magické, jak to jen jde.“

Spřízněná duše přímo před mýma očima. „Dobře řečeno, Harry, dobře řečeno,“ uznale pověděl. A jelikož to byl takový jedinečný zážitek, slyšet v duši jeho hluboce zakořeněné přesvědčení, jež zaznělo od druhého, Severus se předklonil, vzal jeho tvář do dlaní, a poté zpečetil svůj souhlas dlouhotrvajícím polibkem.

Poznámka překladatelky:

Květiny:

česky – latinsky – slovensky

zavinutka – monarda – zavinutka – obr.
hledíkovka – nemesia – nemesia – obr.
pryskyřník – ranunculus – iskerník – obr.
aksamitník – tagetes – aksamietnica – obr.