Vnímavá zahrada - kapitola dvacátá - Květiny / část třetí

*****

Léčitelka si ho prohlížela s pochybami v očích. „To myslíš vážně? Mudlovská univerzita?“

Severus ukázal na její stěnu. „Ty ji máš,“ připomenul jí.

Netrpělivě se zatvářila. „No, to ano, ale to bylo něco zcela jiného. Já se připravovala na své místo v kouzelnickém světě, neutekla jsem s ocasem mezi nohama.“

Naklonil se v židli. „Domníváš se, že dělá chybu?“

Ve výrazu se více ovládala. „Jako by s vaničkou vyléval i dítě,“ pronesla, při pohledu na Severusovu tvář vysvětlila: „Ano, může to tak být. Hlavně u toho, že se vzdává svého květinového obchodu.“ Zamračila se, při zamyšlení si hladila tvář.

„Ty víš, co mu způsobuje takovou úzkost, že?“ riskl Severus, v tu chvíli věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku poté, co si rezignovaně povzdychla.

Upozornila ho. „Není na mně to říct, ale ano, myslím, že vím.“ Následoval intenzívní oční souboj, dokud podrážděně neřekla: „Není to vina, ušel dlouhou cestu, aby na ni nebral zřetel. Kdepak, je to něco jiného, něco mnohem… iracionálnějšího, věř či ne. Krátce jsme se tomu spolu věnovali, když byl tady. Ale…“ skousla si ret, zřejmě se potýkala se svými dalšími slovy. „Hypoteticky řečeno, pochop, někdy člověk, který prožil velkou ztrátu, zejména důležitých lidí, dojde k přesvědčení, že je toho příčinou. Jako špatný talisman. Ale není to tak, že provedl něco špatně nebo něco, kvůli čemu pocítil vinu, zkrátka to jeho přítomnost v životech těch, koho miloval, přináší smůlu.“ Chmurně kývla na Severusův zděšený výraz.

„Ten… člověk, hypoteticky řečeno, věří, že kvůli němu lidé umírají?“ zeptal se užasle.

Na židli si poposedla dopředu. „Zní to šíleně, že, a většina lidí, když jsou tím takto konfrontování, si uvědomí, jak je to absurdní.“ Opřela se s vážným pohledem na Severuse. „Bohužel to problém ale vždycky nevyřeší. Podívej se na Harryho zážitky, o kolik lidí přišel, a u všech je jejich společný jmenovatel. Říkat si pro sebe, že není na vině, ne vždy stačí, zvláště když se nachází na rozcestí.“

„Nový vztah,“ prohlásil Severus zpříma.

Kývla. „Jeho volba je, zda tu osobu vystavit nebezpečí či nikoli, což je pokroucené myšlení, ale řekla bych, že to je oním středobodem.“ S porozuměním se přemýšlivě dívala na Severuse, potom se ho laskavě zeptala: „Co budeš dělat?“

„Najdu novou cestu, abych ho přiměl vidět pravdu,“ zašeptal.

***

Severus zbytek pondělí strávil metodickým postupováním procesy vaření, jeho mysl se však živě zabývala něčím jiným. V jednu chvíli se pozastavil, zamyslil se nad kalendářem a zbývajícími prosincovými týdny; naběračku nastavil na samomíchání, aby mohl nahlédnout do knihy jedlých květin a rychle si poznamenat seznam přísad; přistoupil k oknu a kriticky si prohlížel svůj skleník, v duchu si zatrhával květiny, a kam je umístí.

Jakmile skončil s vařením a lektvary zkušeně naplnil lahvičky a zazátkoval, usedl ke stolu a pustil se aktivně do práce. Nejprve stručně napsal zprávu Whitneymu, kde žádá o setkání v následující odpoledne, potom přeorganizoval seznam zásob, jež bude potřebovat, včetně květin. Nakonec z police vysunul účetní knihu, aby si prostudoval stav svých financí, rozhodoval se o částce, jíž si vybere na druhý den ráno od Gringottů. Pousmál se při pomyšlení, že by Grahama těšilo, jak část těch pěti set galeonů bude utracena.

Věděl, co musí učinit: proklouznout kolem strážných draků Harryho mysli a dostat se tak k jeho srdci. A tohle bylo místo, kde musela být pravda vyslyšena a poznána. Slova sama by nestačila, avšak mohl by jazyk květin.

***

Přirozeně, jakožto Severus, musí mít v této záležitosti poslední slovo, než se nadšeně vrhne do té květinové ztřeštěnosti.

Nepřekvapilo ho, že se Harry neukázal do sklonku večera, něco mu však říkalo, že nakonec přijde. Knihu odložil, jakmile viděl přicházet Harryho, jenž se zastavil před ním, zády k ohni.

V hlase mu nezazněly žádné výčitky, jen lehké zachvění lítosti. „Nevěděl jsem, jestli mám přijít,“ řekl Harry s upřeným pohledem do Severusových očí.

Severus jeho slova přešel. „Ještě ti k tomu povím jedno,“ slíbil. „Ty ses narodil s rukama v hlíně. Ty to víš. Nikdy jsem se nesetkal s takovým přirozeným talentem. Postav se tedy tomu, co musíš a přeneseš se přes to.“ V Harryho výrazu si povšiml otřesu zmatku, hlas zjemnil. „Dokážeš mi upřímně říci, co bys chtěl dělat raději?“

„Ne,“ zazněla sotva slyšitelná odpověď, zelené oči však Severusovi napověděly, jak předpokládal, že slova nestačila, přinejmenším v tomto stadiu.

„Co se týče tvé nejistoty, zda jsi měl přijít,“ Severus vstal a vzal Harryho za ruku. „Já jsem na tebe čekal. Mám pro nás k prozkoumání jeden návrh,“ nabídl, zatímco muže táhnul k ložnici. Harry se zasmál a následoval ho.

***

Whitney vytřeštil oči nad kupou librových bankovek, jež mu Severus položil na stůl. „Pomohu, jak budu moci. Říkáte květiny ve velkém množství?“ ujistil se trochu zaskočeně.

„Tuším, že to slovo je velkoobchod,“ potvrdil Severus. „Doslechl jsem se o mudlovském trhu v Londýně, kde by se mohl uskutečnit takovýto obchod.“

„To musí být pravděpodobně Květinový trh v Kolumbijské ulici*, probíhá každou neděli v Londýnském East Endu. Sice letos venkovní stánky nejsou tak početné, ale nachází se tam také zahradnické obchůdky, které jsou provozovány celoročně. Co potřebujete?“

Severus si promnul bradu. „Abyste mne doprovodil tuto nadcházející neděli. Já zadám objednávky a na vás nechám obstarání platby. Následující neděli budu potřebovat nákladní vůz a pár mužů, aby objednávky naložili a doručili.“

Whitney se tvářil užasle. „A ty doručit kam? K vám?“

Severus přikývl a ukázal na hromádku peněz. „Tohle jistě vše dostatečně pokryje. Kdyby ne, pak…“

„Tohle určitě postačí víc než dost,“ přerušil jej advokát. „A říkal jste, že to souvisí s Harrym? Nerozumím tomu,“ přiznal trochu omluvně.

Severus se rozhodl podnítit muže špetkou pravdy. „Je blízko k učinění velmi vážné chyby, Whitney, a já se jej snažím přesvědčit k opaku. Uvědomuji si, že je to zřejmě něco, co obvykle nevykonáváte v rámci své praxe, ale všiml jsem si, že vám leží na srdci jeho nejlepší zájmy,“ dořekl, hlas podivně napjatý snahou nepodlehnout emocím. „Proto vás žádám, prosím, pomozte mi s tím.“

„Co udělal?“ zajímal se Whitney vážně, modré oči naplněné obavou.

„Zatím nic,“ odvětil Severus zasmušile, „ale chystá se zničit svůj život útěkem před vším, co je mu drahé.“

Whitney se opřel v křesle a dlouze upíral pohled na Severuse. Vstal a rozpůlil kupu bankovek, poté polovinu postrčil k Severusovi. „Nebudu předstírat, že vím, co děláte, ale v každém případě se mnou počítejte. Tohle bude bohatě stačit na platbu za květiny. Ohledně náklaďáku a těch mužů, to zůstává na mně.“ Na Severusův překvapivý výraz, zatímco vstával, mu upřímně pověděl: „Víte, jsou to roky, co jsem mu chtěl pomoci, proto nastal konečně můj čas to uskutečnit.“ Natáhl se přes stůl a potřásl si se Severusovou rukou. „Příští neděli tady v sedm. Pak vás odtud tam vezmu. Souhlasíte.“

Severus pevně a pohnutě potřásl jeho rukou. „Souhlasím.“

***

Kupodivu to byl Harry, jenž odstranil tu velkou překážku umístěnou na špičce Severusova plánu.

„Severusi?“ Harry ho šťouchl neustále dorážející nohou.

„Dej si pozor na nohu, je-li ti milá,“ pohrozil Severus a odlepil pohled od televize.

„Vánoce jsou za méně než dva týdny,“ spustil Harry opatrně, přičemž nohu odtáhl z dosahu Severusovy ruky.

Severus se na něj bezvýrazně podíval. „Jelikož je polovina prosince, jistě máš pravdu.“ Pohled upřel znovu na film.

Opovážlivá noha jej opět pošťouchla a v tu chvíli ji Severus popadl, aniž uhnul pohledem. „Copak? Pročpak mě takto tvrdošíjně trápíš? Vložil si disk, začali jsme se dívat na film, a pak pokračuješ v tomto proklatém breptání, mluvení mezi tím, trošku po trošce, až nakonec propásnu –“ ustal, poněvadž Harry namířil ovladačem a zastavil děj.

„Ptal jsem se tě na Vánoce,“ řekl Harry vyčítavě a neúspěšně se pokusil vymanit nohu.

„Ano, a já odpověděl,“ potvrdil klidně, zatímco se dal do shrnování Harryho ponožky, což vedlo k novému pokusu vytažení nohy.

Harry si podrážděně povzdychl. „Pane Doslovný. Dobře tedy, chtěl jsem vědět, co plánuješ na svátky? Nepřišel jsem na to, jestli nějaké plány máš, a tak mě napadlo…“ ustal, protože mu Severus začal mnout klenbu nohy.

„Tvůj předpoklad je správný, nemám žádné,“ potvrdil Severus se zadržovaným úsměvem, když si všiml, jak se Harryho ústa uvolnila potěchou.

Harry se úspěšně znovu soustředil na jeho oči. „No, já obvykle chodím k Weasleyovým,“ přiznal, Severus měl pocit, že se mu zastavilo srdce, než dodal, „ale letos je jasné, že nepůjdu, a tak mě napadlo… jestli bychom je nemohli strávit spolu?“

Severus si v nitru úlevně vydechl a povedlo se mu neutrálně odpovědět. „Mně to nevadí. Ale rovnou tě upozorňuji, že neprovozuji žádné obvyklé vánoční věci, jako stromek, vánoční pudink, nedej bože, třaskavé bonbony**, a,“ dodal jízlivě, „ani dárky.“

Harry chabě namítl: „Ani dárky? Ale no ták, Severusi, to je přece půlka zábavy. Ty jenom budeš…“ jeho slova zanikla v zasténání, jak se Severus věnoval bříšku jeho nohy, nato se Harry víc sesunul na divanu, druhou nohu přehodil přes opěradlo, čímž Severusovi poskytl navýsost lákavý pohled.

„Já budu jenom co?“ řekl tiše Severus s pohledem na Harryho rostoucí erekci.

Harry zabručel a posunoval se zády blíž: „Sledovat film.“

Severus se usmál a sklouzl na zem do pokleku: „Film může počkat, tohle ne.“

***

Následující neděli, Severus s Whitneym obcházeli obchůdky na trhu v Kolumbijské ulici. Už v osm, kdy dorazili, byl v plném proudu, ale i přes Whitneyho upozornění, tu stálo dost venkovních stánků, jejich obchod je však vedl do kamenných krámků.

Navštívili jich půl tucet, v každém z nich Severus obcházel uličky, kriticky si prohlížel nabídku, nakonec přistoupil k pultu, kde zadal svou dosti velkou objednávku. „Bouloň, tucet… koukol… klívie… záplevák… lilie, v oranžové, prosím…“ diktoval druhy, barvy a množství, jak přecházeli z jednoho obchůdku k druhému. „Máky, dva tucty… hvozdík… čechrava… rozchodník, v červené, prosím…“ Popocházel úzkými cestičkami, mžoural na nahoře umístěné druhy v květináčích, matně si vědom Whitneyho šeptání v pozadí, když se dohodnul na následující neděli. „Smatovka… člunatec… zářivka, tucet… romuela… ach zajisté, narcis ve žluté, oranžové, růžové, a máte je v krémové? Ano, to také…“ Skončil zakoupením plastové fólie a promluvením: „Neptejte se,“ na Whitneyho pozvedlé obočí.

Skončili téměř v jedenáct a přemístili se zpátky na Alderley Edge a Whitneyho kanceláře. Advokát jim nalil whisky, přiťukli si sklenkami, a pronesl přípitek: „Na úspěch, ať je v tomto případě jakýkoliv.“ Severus se usmál do svého pití. Čím dál tím více jej naplňoval optimistický pocit, a měl za to, že ráno strávené mezi květinami s tím výrazně souviselo.

Nedůvěřivě povytáhl obočí, když mu Whitney vrátil ještě další librové bankovky. „Ne, skutečně, měl jste mnohem víc, než jste potřeboval.“ Jakmile si je Severus zastrčil do svého pláště, muž mu oznámil: „Nyní, krátce po poledni očekávejte ty chlápky s náklaďákem. Dám jim přesné pokyny, jenže, Severusi, buďte opatrný, jsou to mudlové. Každému dejte desetilibrovku jako odměnu, až budou hotovi s vykládkou.“

Severus se na něj jízlivě ušklíbl. „Napadlo mne, že to budou mudlové, Davide, ale vážím si toho varování.“ Náhle zvážněl a napřáhl ruku. „Vaše podpora byla neocenitelná. Mé nejvřelejší díky,“ zamumlal rozpačitě.

Whitney ho uchopil za předloktí a podruhé si s ním potřásl. „Vy máte rovněž mé, Severusi. Nejen za Harryho, ale i za to, co jste před lety udělal. Nikdy nezapomenu.“ Modré oči planuly upřímností. „Dejte mi vědět, jak to dopadne, a vám oběma veselé Vánoce.“

Severus mířil k místu přemístění, tu si uvědomil s překvapením, že Whitney byl vůbec první, kdo mu osobně poděkoval za jeho roli ve válce. To stejně nic nezměnilo, ale z nějakého důvodu kráčel s hlavou trošku zvednutou výš.

***

Severus by býval nikdy nepřiznal, že se hlásil k té hloupé představě, že by se mohl na něj usmát osud, ale dozajista se tak zdálo, ten středeční večer, kdy se jej Harry pokusil zlákat na jeho nedělní plány.

„Proč nechceš jít?“ dožadoval se Harry otočený čelem k němu na posteli.

„Harry,“ zabručel a přitáhl si ho blíž. „Stejně tolik, jak oceňuji tvou starost o mou sobeckou povahu, tak nemám v úmyslu trávit svou neděli tančením mudlovskými obchody s vámi třemi jen dva dny před Vánocemi. Nejsem blázen. Vím, jaké je teď období roku. Jen běž a bav se. Zpátky přines nějaké jmelí a vyzkoušíme ho v pondělí,“ broukl u Harryho rtů krátce předtím, než ho cvičně políbil.

„Sobec přesně sedí, to jsi ty,“ vrátil mu šeptem Harry, „ale na zbytek svátků jsi můj, na to nezapomeň.“

Severus se usmál, když přetočil Harryho na záda, pak stehnem odstrčil jeho nohy od sebe a přivolal olej na mazání. „Ale já nezapomenu,“ slíbil, zatímco vklouzl do jeho těsného tepla, a souvislá konverzace byla ta tam.

***

Severus ležel zcela uvolněný, zamyšlený, kdežto Harry vedle něj slabě pochrupoval. Všecko probíhalo dobře, a k tomu, když bude Harry v neděli mimo, může pracovat na svém kouzlu ve skleníku. Pousmál se při myšlence na Whitneyho – muž se zjevně dokázal spojit s Chloe a zaangažovat ji, aby na ten den vytáhla Harryho ven. Říkal si, co jí Whitney pověděl, na tom však asi opravdu nezáleželo. Věděl, stejně jako Whitney, že udělá vše, co je v jejích silách, aby pomohla, pokud to bylo pro Harryho duševní pohodu.

Vlastně jediným neznámým bylo něco, o čem se ještě Severus musel rozhodnout, jak vyřeší: zaměřit se na téma Harryho magického myšlení, že jeho přítomnost v Severusově životě by mohla nějakým způsobem zapříčinit katastrofu. Jeho nynější plán spočíval v představení tématu právě ve chvíli, kdy budou Harryho obrany nejslabší, nejspíše mezitím, co bude stále okouzlen květinovým jídlem a tím, co Severus shovívavě považoval za dezert. Rozhodl se však, s ohledem na to, jak skvěle všechno ostatní vychází, že toto rozhodnutí ponechá, až přijde čas a uvidí, jak se to vyvine.

S blížícím se Štědrým dnem jeho optimismus narůstal každým dnem o něco víc. Po pravdě to bylo udivující, poněvadž Severus přirozeně inklinoval k pesimismu, avšak za těchto okolností, zdůvodňoval si, to bylo asi tím, že si nechtěl představit nic jiného než naprostý úspěch. Nebezpečný způsob myšlení, ale co jiného měl na výběr?

***

Severus neklidně popocházel v přední zahradě, mručel nadávky a kletby, a každých pár minut vzhlédl na cestu. Bylo dost po druhé, a nedokázal pochopit, kde k čertu vězí jeho očekávaný náklad. Spočítal si, že nákladní vůz by byl zcela naložený nejpozději v deset, cesta sama zabere něco málo přes dvě hodiny s krátkou zastávkou na oběd. Za chůze si dělal starosti a už si představoval scénář, že nákladní vůz dojede až po Harryho návratu. Právě došel k názoru, že by měly padat hlavy, přišlo mu na mysl, a v tu chvíli zaslechl zvuk podřazení motoru, jak zatáčel na cestu ze silnice do vesnice.

Vypustil další kletbu, tentokrát úlevou, postavil se k hrazení a sledoval blížící se vůz, který nakonec zpomalil a zastavil se na cestě před brankou.

Muž spustil okýnko, vyplivl na cestu a zeptal se: „Vy jste Snape?“

Severus jen nesnadně potlačil svůj přirozený sarkasmus, vzhledem k tomu, že muž měl stále jeho majetek ve voze. „Ano. Máte trochu zpoždění, že?“ podotkl stroze.

Muž otázku ignoroval a díval se zamračeně podél plotu. „No, hergot, kam to máme jako složit? Nevidím tu jinou bránu.“

„Není jiná,“ pověděl mu Severus a otevřel jedinou danou. „Jednoduše to musíte přinést sem do zahrady.“ Sledoval, jak muž vypnul motor a se svým společníkem vyskočil z náklaďáku a zamířili okolo dozadu. Severuse přemohla zvědavost, proto je následoval a postavil se stranou, zatímco otevřeli zadní západku.

Nákladní prostor byl zaplněný, zpola plný od podlahy po strop, bednami zabalenými v zelených květovaných voskových papírech. I tak Severus cítil květinovou vůni, jak muži nesli první bednu do zahrady. Řidič se na něj nejistě podíval.

„Heleďte, není to moje věc, ale vy je chcete naskládat přesně semhle? Tady venku? Rádi vám je nanosíme do skleníku. Nevydrží dlouho, jestli je nedáte dovnitř,“ nabídl.

Severus potřásl hlavou, tón jeho hlasu však zněl trochu zdvořileji, s ohledem na mužovu velkorysou nabídku. „I kdepak, tady to bohatě postačí. Já si je tam přenesu,“ ujistil muže, ten se zvědavě koukl na dům, pak pokrčil rameny a šel zpět k vozu pro další náklad.

Nakonec muže vyprovodil, na tu odměnu si vzpomněl, až když otáleli na cestě a potom vylezli zpět do vozu. Počkal, než zabočí na silnici do vesnice, poté se opatrně koukl oběma směry cesty, a opatrně levitoval bedýnky do úměrného tepla skleníku.

Spokojeně se díval na svou dosavadní práci. Všední, obyčejné rostliny odsunuté u stěn po stranách, tím zůstala zbývající podlaha a stěny uvolněné pro jeho plánovaný výtvor. Na druhém konci ze stropu k podlaze visela plastová fólie v pěkných záhybech, vše nachystané, až to Severus magicky vylepší. Před začátkem práce na celou konstrukci umístil ohřívací kouzlo, potom ze sebe shodil plášť, vykasal si rukávy a pustil se se vší vážností do tvoření své vnímavé zahrady.

***

Harry doopravdy našel jmelí, a udělal velké vystoupení z jeho zavěšení ve dveřích do Severusovy ložnice. Hned, jak jej vyzkoušeli, k jejich vzájemné spokojenosti, Harry se odtáhl s otázkou: „Tak, copak jsi dělal celý den, Sobče?“

Severus ho vtáhl do pokoje a lehce ho postrčil na postel. „Trochu jsem pracoval ve skleníku, upravoval a snažil se být tvořivý,“ odpověděl po pravdě, zatímco se dal do rozepínání knoflíků své košile.

Harry si stáhl boty, aniž si je rozvázal. „Udělal bys líp, kdybys šel se mnou. Viděli jsme nádherné vánoční květiny - vánoční hvězdy, kvetoucí kaktusy, i aztécké lilie. Myslel jsem na tebe, kéž bys je viděl,“ spílal a postavil se, aby si rozepnul kalhoty.

Severus měl už ty své dole a čekal, než Harry vyklouzne z těch svých. Zakročil a odstrčil mu ruce z košile. Mezitím, co mu ji rozepínal, se na něj Severus drobně pousmál a prohlásil: „No, dobře. Budeš mi muset jen vynahradit mou ztrátu.“

„To ano,“ slíbil mu Harry významně, oči mu jiskřily, jakmile si sedl zpět na postel, vzhlížel na něj a přitahoval Severusovy boky k sobě.

Poznámka překladatelky:

*Květinový trh na Kolumbijské ulici –The Columbia Road Flower Market – obr.
 
**Třaskavé bonbony - Christmas crackers. Jsou to papírové tuby, balené do tvaru velkých bonbónů, v nichž se ukrývají drobné dárky, a po jejich roztržení bouchací provázek uvnitř vydá třaskavý zvuk.


Květiny:

česky – latinsky – slovensky

bouloň – achimenes – tanierovka – obr.
koukol – agrostemma – kúkoľ – obr.
klívie – clivia – klívia – obr.
záplevák – helenium – helénium – obr.
lilie – lilium – ľalia – obr.
mák – papaver – mak – obr.
hvozdík – dianthus – klinček – obr.
čechrava – astilbe – astilba – obr.
rozchodník – sedum – rozchodník – obr.
smatovka – thunbergia – tunbergia – obr.
člunatec – cymbidium – cymbídia – obr.
zářivka – godetia – godécia – obr.
– - romulea – – obr.
narcis – narcissus – narcis – obr.
aztécká lilie – sprekelia – aztécka ľalia – obr.