Pozdní květ - 3. kapitola: Hlad jako žádný jiný

*****

Harry si myslel, že ví, jaké je to mít hlad po všech těch letech, co žil zpola hladový s Dursleyovými, rychle však poznal opak. Bolesti žaludku, kterými trpěl jako malý, se nedaly srovnat s agónií, jakou zažíval, když seděl v učebně plné výrostků bouřících hormony a překypujících každou možnou emocí, na kterou si vzpomněl. Ze všech linula magie, energie a život, a Harry si nemohl ani sundat rukavice, aby kradmo malinko ochutnal.

Může si za to jen sám. Ta událost s Ronem dokázala Snapeovi, že se Harrymu nedá věřit, že uposlechne i ten nejprostší příkaz, proto rukavice, které donutil Harryho nosit, očaroval, aby mu neustále zůstaly na rukou. Když Harry namítl, že se s nimi bude špatně koupat (a i pár dalších věcí), Snape se ušklíbl a poradil mu, aby byl ‚vynalézavý‘.

Vsadím se, že si při tom užívá každou minutu, pomyslel si Harry mrzutě a žuchnul sebou na své místo. Byl na kouzelných formulích, jeho dnešní poslední hodině, a jeho jediný pokus o zlepšení pokročilého vznášecího kouzla, které měli zadáno, mělo za následek, že Harryho učebnice raketově vystřelila ke stropu a pak dopadla na hlavu profesora Kratiknota.

„Chceš potom zajít za Hagridem?“ zeptal se ho Ron šeptem.

Harry si povzdechl a zašeptal: „Nemůžu. Musím jít dolů do sklepení a dostat od Snapea lektvar.“

„Počkáme na tebe.“

„Nemusíte. Vždycky mě tam drží aspoň hodinu a vykládá mi, jaké mám štěstí, že umí vařit ten lektvar. A teď mě začíná zkoušet z té zatracené knihy, jako by mi nevěřil, že jsem ji četl.“

„A už ji máš přečtenou?“

Harry se zakabonil. „O to nejde.“

Po pravdě, jen proletěl některé části, kdy si vybral to dobré a přešel to všechno ostatní. Přeskočil kapitolu o známých úmrtích zaviněných leanan sidhe, a málem knihu hodil do ohně poté, co si přečetl seznam toho, čeho se leanan sidhe nejvíce bojí, včetně výšek a létání. Zatím nenabral dost odvahy, aby si tuto teorii vyzkoušel na svém koštěti. Nevěděl, jestli bude zklamaný, kdyby to byla pravda.

„Nevím, proč ho to tak zajímá,“ řekl a svou poničenou učebnici si strčil do školní brašny. „Myslel jsem, že mi tu knihu prostě dá, naučí mě, jak vařit ten lektvar a nechá mě samotného jako vždycky. Místo toho si ze mě udělal svůj mazlíčkovský projekt.“

„Nebo svůj laboratorní experiment,“ přidal Ron.

Harry pokud možno nedal najevo, jak moc ho tento návrh štve.

Po skončení kouzelných formulí se rozešli. Ron s Hermionou se vydali strávit nějakou chvíli k Hagridovi, zatímco se Harry ploužil do sklepení pro svou denní dávku Snapeova hnusného lektvaru potlačující chuť.

Já jsem přece oběť, proč se teda cítím jako potrestaný? Pomyslel si Harry pochmurně.

Nebylo to jen tím lektvarem k pozvracení nebo neustálou bolestí v žaludku nebo ani těmi rukavicemi, co se nedaly vůbec sundat. Harryho změna jej poslala na poslední příčku bradavického společenského žebříčku. Studenti se mu na chodbách vyhýbali a nechtěli sedět v učebně poblíž něj. Lidé, které považoval za své přátele, ho nyní ignorovali, když je oslovil, nebo předstírali, že mají zrovna něco jiného na práci, když chtěl s nimi mluvit. Nevcházel či odcházel ze společenské místnosti vlastní koleje, aniž by neslyšel své jméno mezi řečmi, co možná udělá svým nebelvírským spolužákům ve spánku, nebo jaká hrozná kletba postihne každého, kdo se jej odváží dotknout, či se k němu přiblížit.

„Máš špatný den, co, Pottere?“

Harry se probral ze svého zkroušeného přemítání a spatřil Draca Malfoye, jak k němu kráčí chodbou s Blaisem Zabinim po boku.

„Jo, a pohled na ten tvůj obličej to jen zhoršilo,“ odsekl.

„Co tak nepřátelsky? Já s Blaisem máme jako jediní o tebe starost,“ broukl Draco bez ždibce upřímnosti.

Blaise, který z Harryho nespustil oči, pozvolna kývl hlavou. „Přesně. Máme starost.“

Draco se zamračil, nechápavě se koukl na Blaise, znovu nasadil svůj úšklebek a obrátil se na Harryho. „Užívej si svůj čas v Bradavicích, dokud můžeš, Pottere. Mám pocit, že tu moc dlouho nebudeš.“

„Vážně?“ Harry házel zvědavé pohledy na Blaise, jakmile ucítil změnu v energii, co vydával. Cítil nepatrné prohloubení jakési emoce, kterou Blaise choval, emoci, kterou Harry nazval jako píseň sirény. Odkašlal si, donutil se vrátit pohled k Dracovi. „Promiň mi, pokud tě nebudu brát za slovo. Brumbál by mi řekl, kdyby chtěl, abych odešel.“

„Ale prosím tě, Pottere. Vím, že jsi pitomec, ale opravdu ti uniklo, že se ti vyhýbá většina studentů? Dokonce i členové tvé vlastní koleje tě pomlouvají za zády a říkají ti zrůda. Myslíš si snad, že jejich rodiče jsou šťastnější, že jsi tady? Nemůžu se dočkat, až tě uvidím, jak nakopou tvou – Blaisei, co je s tebou?!“

Blaise odstrčil Draca a přehodil ruce kolem Harryho krku.

„Bohové, ty krásně voníš,“ řekl a vtiskl vlhký, smyslný polibek na Harryho rty.

Harry zasténal, jak do něj proudila Blaiseova energie, energie s nádechem touhy a agrese. Na dobré dvě sekundy se obíral myšlenkou, že polibek přeruší, dokud nezvítězil hlad a zůstal pasivním účastníkem v objetí, kdy nechal Blaise si myslet, že se ovládá, zatímco si bral přesně to, co od něj chtěl na oplátku.

„Pusť ho, Pottere.“ Dracovi se podařilo je od sebe odtrhnout, jeho blízkost u Harryho se však stala jeho zhoubou. Hluboce se nadechl Harryho vůně, zesílené, jak se Harry krmil. Zběsile mrkal a vrávoravě ustoupil o pár kroků. „Počkej, co mi to děláš?“

Harry si Draca přitáhl zpátky, držel ho tak blízko, aby Draco zůstal pod jeho kouzlem, poté obrátil svou pozornost zpět na Blaise, celého žhavého navázat tam, kde skončili.

Kupodivu to pro Harryho nebylo nic sexuálního. Ačkoli cítil Blaiseovo vzrušení, jak jím proudí jako lavina, cítil se u toho všeho nezaujatý, jako by vše, co se dělo, sledoval z bezpečné dálky. Přesto stejně cosi chybělo. Energie, co dostal z polibku, nebyla ani vzdáleně tak opojná jako pocit moci, který to Harrymu přinášelo. Musel tohle krmení srovnávat s tím prvním. Zhýčkala ho snad Snapeova lahodná energie?

Z Blaise si vzal tolik energie, kolik mohl, poté sledoval, jak se sesunul na zem, bezvládný jako hadrová panenka. Zaváhal, v duchu se připravoval na provinilost a výčitky svědomí, jaké čekal při jeho konzumaci, ale cítil pouze řezavý hlad spojený s chtíčem, který vstřebal z Blaise. Chtěl víc této energie. Potřeboval víc. Opustil všechny myšlenky na to, co je správné nebo špatné, otočil se k obluzenému Dracovi a popadl ho za přední stranu hábitu. Přitáhl si ho k sobě, potěšený, jak se Draco nyní vzdal bez boje, ale nebyl tak mimo ve své dychtivosti nakrmit se, že by si nechal ujít příležitost k ponížení Draca.

„Popros o to,“ vybídl a zachytil Dracův pohled tím svým.

Draco zasténal a sevřel Harryho ramena, aby udržel rovnováhu, nepřitahoval se k Harrymu tím stejným způsobem jako Blaise, ale bezmocnost pod jeho vůní byla totožná. „Prosím…“

Harry se samolibě usmál, naklonil se a zlehka otřel rty o ty Dracovy. Stejně jako s Blaisem, Harry cítil, že mu cosi chybí.

„Pottere, co myslíte, že děláte?“

Harry vydal z hrdla frustrovaný zvuk a Draca odstrčil. Beztak od něj nedostal, co chtěl, a tento nový zdroj energie měl známou, vábivou vůni, aby to…

Snape.

„Jak dlouho jste se krmil ze Zabiniho?“ Snape se protáhl kolem Harryho, aby se dostal k bezvědomému tělu Blaise. Sklonil se, aby zkontroloval jeho puls, potom se rukou dotkl Blaiseova čela a zašeptal kouzlo, které vrátilo těm promodralým rtům zdravou červeň. Čekal, dokud se nepřesvědčil, že není na prahu smrti a poté vstal čelem k Harrymu.

„Toto je okamžik v naší konverzaci, kdy se pokusíte zformulovat souvislou odpověď,“ řekl Snape a pobídl ho k odpovědi. Jeho černý pohled těknul k místu, kde se Draco kymácel na nohách a poté se upřeně zaměřil na Harryho obličej.

Místo odpovědi na Snapeovu otázku se Harry vrhnul pro polibek. Instinktivně si uvědomoval, že to bude do třetice všeho dobrého a on konečně získá uspokojení, po němž prahnul, Snape ho však zastavil tím, že mu zadržel ústa rukou, opatřenou rukavicí.

„Nejsem váš dezert. Nyní mi povězte, co se tu stalo.“ Ruku oddálil, aby mohl Harry odpovědět.

Proč na něj nemám žádný účinek? Podivoval se Harry. Zjistil, že ho více nabudila Snapeova odolnost, než by kdy zvládla Blaiseova a, nakonec, Dracova povolnost. Připadal si ve vlastní kůži jako cizinec, zcela oddělený od Harryho, jakým býval, když se ze všech sil snažil dostat blíž ke Snapeovi. „Je to vaše vina. Nedovolíte mi sundat si rukavice a já mám hlad. Blaise mě políbil. Nabídl se mi sám. Já jsem se o to neprosil.“

„Obviňovat mě kvůli nedostatku kontroly vede jen k potížím, Pottere. A ‚nabídl se‘ či nikoli, sám dobře víte, že jste bral energii spolužáka. Copak jsem vás už před tím nevaroval?“

„Pak mě potrestejte. Dejte mi školní trest.“

„Vysátí života ze spolužáka si zasluhuje tvrdší trest, než drhnutí kotlíků.“

„Tak vymyslete něco jiného!“ Harrymu se nepovedlo potlačit zoufalost v hlase a sevřel přední stranu Snapeova hábitu. Planoucí zelený pohled se zaměřil na Snapeova ústa; hlas zjemněl k přesvědčovacímu předení. „Jen mě nechte vás ochutnat a přijmu jakýkoli trest, co mi budete chtít dát.“

Snape na něj shlížel v napjatém tichu, jeho oči se leskly jako vyleštěný černý jantar oproti sinalé pokožce. Hlas měl chladný a netečný, když konečně promluvil: „Nemyslel jsem si, že budete takhle nenasytný. Možná vám dám něco malého, aby vám to pomohlo překonat.“

S myšlenkou, že vyhrál, se Harry naklonil k polibku, jen aby ho Snape odrazil jednou rukou, zatímco druhou sáhnul do svého hábitu.

„Co to…“ Harry vytřeštil oči, jakmile spatřil vypovídající zelený předmět, jenž Snape vytáhnul. Začal couvat hned, jak ji Snape odzátkoval, jeho paži však pevně svíralo Snapeovo sevření.

„Vypijte to,“ nakázal Snape, přitiskl okraj lahvičky na Harryho ústa a nalil mu do hrdla ohavně zelený sliz.

Lektvar zabral téměř okamžitě. Zchladil Harryho horkou krev a zmírnil naléhavý hlad, který ho poháněl k napadení málem třech lidí během několika minut, a je jedno, že s tím prakticky začal Blaise.

Snape zastrčil prázdnou lahvičku zpátky do hábitu a obrátil se k Dracovi, který pomáhal třesoucímu se Blaiseovi zpátky na nohy.

„Draco, vezměte pana Zabiniho na ošetřovnu a ať vás oba madame Pomfreyová vyšetří.“

„Za tohle zaplatíš, Pottere,“ sykl Draco přes rameno, zatímco pomáhal Blaiseovi jít chodbou. „Ještě si budeš přát, aby ses mě nikdy nedotkl.“

„Nepředbíhej, Malfoyi,“ zamumlal Harry, trochu malátný, když už byl při smyslech. Pravdou je, že nepředváděl přitažlivost k Dracovi, ale polibek byl polibek, nehledě na to, co ho podnítilo. Možná pak na rty použije Pulírexo.

„Neměl byste brát jeho hrozby na lehkou váhu,“ upozornil ho Snape. Prsty bolestivě zaryl do Harryho paže a táhl jej chodbou opačným směrem, než šel Blaise s Dracem. Přísným a napjatým hlasem spílal Harrymu. „To, co jste provedl je považováno za útok. Jsou kouzelníci, kteří by to neváhali označit jako pokus o vraždu, zejména pokud je jednou z obětí jejich syn.“

Harry se zděsil. To zní jako něco, co by Lucius tvrdil, a Harryho minulost s Dracem by učinila toto obvinění uvěřitelným.

„Rozumíte mi, Pottere? Můžete být vyloučen… nebo něco horšího. Mnohem horšího.“

„Ale Blaise…“

„…vás napadl? Nutil vás nakrmit se? A kdo by tomu uvěřil? To on skončil v bezvědomí na zemi, ne vy. A Draco nepodpoří ten váš příběh, dojde-li na soud.“

Soud? Harrymu začala docházet závažnost celé situace. Ani neprotestoval, když Snape ostře zabočil a vedl ho rovnou do své pracovny, místa, kam Harry nevkročil od těch neúspěšných hodin nitrobrany v pátém ročníku.

„Teď vidím, že jsem od začátku měl jít na vás přísnější rukou.“ Snape prudkým švihnutím hůlky zabouchl dveře pracovny. Poté vytáhl Harryho na stůl a pustil jeho paži s lehkým odstrčením.

„Přísnější? Vždyť jste mi magicky přilepil rukavice k rukám!“

„A přesto se vám povedlo natropit spoustu potíží. Upřímně, Pottere, proč se ještě vámi zatěžuji?“

Harry se naježil pod Snapeovými dobře cílenými útoky. „Když jsem tak beznadějný, proč mě prostě nenecháte být? Proč se staráte, co se mnou je? Co z toho máte?“

Snapeovi se nebezpečně zaleskly oči a Harry couvl po stole. Vypadal, jako by chtěl Harryho praštit. Místo toho natáhl ruce kolem Harryho a hůlku položil na stůl.

„Co byla ta malá dohoda, kterou jste se pokusil se mnou uzavřít? Pamatujete si?“

Harry zamrkal, tato nová řada otázek ho vyváděla z míry. „Jaká dohoda?“

„Ochutnání, je to tak? Nebyla to ta cena? Já vám dám ochutnat a vy na oplátku přijmete můj trest.“

Harrymu se v hrudi rozbušilo srdce, jak jej Snape přitiskl ke stolu.

„Odpovězte mi, Pottere. Tohle jste říkal?“

„A-ano,“ zakoktal Harry. Ten horký, třepetavý pocit se mu vrátil do žaludku, ale neměl Blaiseovy převzaté emoce, na něž by to tentokrát svedl.

„Zavřete oči.“

Harry zaváhal, netušil, co chce Snape dělat. Po krátké pauze udělal, co mu řekl. Přece už líbal Draca. Co by se stalo, když políbí Snapea? Uvědomění, jakou kvalitní energii získá z polibku, pomohlo Harrymu pustit z hlavy jakékoliv pochyby, a netrpělivě čekal na své ‚ochutnání‘.

Uplynulo několik sekund a nic se nestalo. Harry měl zpocené dlaně, jak se podpíral o hranu stolu. Jazykem si nervózně přejel rty, říkal si, kdy Snape hodlá začít. Právě, když začínal být už netrpělivý, ucítil, jak mu Snape rozepíná hábit. Prsty přeběhl po Harryho hrudi až k pasu, kde se hned pustil do rozepínání jeho kalhot.

„Pane profesore, já…“

„Mlčte, Pottere, jinak vás pošlu spát bez večeře.“

Harry těžce polknul, jakmile ucítil Snapeovu ruku nořit se do jeho kalhot a nabrat jeho penis přes trenýrky. Ruce se mu třásly, jak pevně svíral hranu stolu, až mu klouby zbělaly. Kousal se do rtu, aby nesténal, zatímco ho Snape zkušeně dráždil, aby se vzrušil. Ještě nikdo se ho takto nedotkl… tedy, mimo toho, když se dotýkal sám sebe. Snapeova  ruka zastrčená v jeho kalhotách rozechvívala Harryho tak, že si to neuměl vysvětlit.

„Už jste připravený na své ochutnání?“ Snapeův hlas se netřásl, byl zcela kontrolovaný. Harryho to vytáčelo, pochyboval, že vyloudí jediné souvislé slovo, natož celou větu. Jednoduše kývl, oči pevně semknuté.

Snape se usmál a pustil ho do doby, než Harrymu stáhl trenýrky na stehna, tím uvolnil Harryho penis, ale omezil se pohyb jeho nohou. Prošla další mučivá chvíle, než Harry konečně ucítil ty dlouhé, teplé prsty, jak se obtáčejí kolem jeho pyje. Během pár okamžiků před naprostým vypnutím mozku si něco uvědomil:

Snape už nemá rukavice.

Harryho zasáhlo potěšení jako přílivová vlna. Energie, co vstřebal přes Snapeovu ruku ten první den, byl neuvěřitelně dobrý pocit, ale nyní poznal, že to byla kapka v moři ve srovnání s tím, jaký to byl pocit holých prstů, laskajících jeho penis nahoru a dolů. Vůbec si neuměl představit, jaké je to mít sex jako leanan sidhe; naprostá slast z tohoto způsobu krmení jej učinila okamžitě závislým.

„Víc,“ prosil Snapea stejně, jako Draco prosil jeho. Ta změna moci mu přišla na mysl až později, kdy se znovu ptal sám sebe, proč Snape zjevně nepodlehl jeho kouzlu jako mnozí jiní. I když otázky musely počkat. Harry dýchal jen pro tento okamžik, jak jej Snapeovy prsty nesly čím dál tím blíže k uspokojení, jež mu už podvakrát uniklo.

Netrvalo to dlouho. Bylo toho na něj příliš, moc rychlé, a on byl stále mladík, navíc s omezenými sexuálními zkušenostmi. Vyklenul se na stole a uvolnil se do Snapeovy ruky, sotva popadal dech, jak to bylo intenzivní. Jeho tělo a mysl byly tak čilé a bystré, a tak plné života se Snapeovou energií, že by snad čelil tisícovce Voldemortů, aniž by se zapotil.

Snape vymáčkl z Harryho ochabujícího penisu pár posledních lepkavých kapek, poté ho pustil a ruku si očistil tichým kouzlem. Totéž udělal Harrymu, pak vstal a prohlížel si zardělé, polonahé tělo svého studenta, neurčité zklamání se opět vplížilo do jeho tmavého pohledu.

„Upravte se,“ nakázal a navlékl si znovu rukavice. Celou dobu sledoval Harryho, jak si natahuje trenýrky a kalhoty. Jeho nepřístupný výraz nic neprozrazoval, ačkoli mu nepatrně zaškubaly koutky úst, když Harry zápolil se zipem.

Ve chvíli, kdy měl Harry urovnané oblečení, Snape jej uchopil za bradu a upřel na něj pohled. „Něco si vyjasněme, Pottere. Já řeknu, kdy se můžete nakrmit. Na vás to nezáleží. Dodržíte-li jen tohle jediné pravidlo, nechám jen to.“

Harry se chtěl vzepřít, říct Snapeovi, že když mu poskytl fantastický orgasmus, neznamená, že může za to kontrolovat jeho život, jeho ústa však obešla mozek a souhlasil dřív, než si to uvědomil, když pronesl pokorné: „Ano, pane.“

Snape se uštěpačně usmál nad Harryho rychlým souhlasem. Palcem přešel po Harryho spodním rtu. „A nechte si své rty pro sebe. Nestrpím, jestli budete líbat každého kluka nebo holku, kteří projeví zájem. Jste mů-“

Zarazil se, odkašlal si a začal znova.

„Jste příliš impulsivní. Pokud budete mít hlad, přijďte za mnou. Já vám dám přesně to, co potřebujete.“

Šel s Harrym ke dveřím, otevřel je, a nechal tam Harryho stát bez jediného slova. Žádné zdvořilé ‚dobrou noc‘ nebo ‚na shledanou‘ nebo cokoli. Posadil se za tentýž stůl, kde přivedl Harryho k orgasmu a pustil se do horečného psaní poznámek, jako by se brk snažil stíhat jeho mysl.

Harry stál s rudými tvářemi ve dveřích. „A co můj trest?“

Snape přestal psát a vzhlédl na něj; tmavé oči se leskly ďábelským pobavením. „Na ten dojde později, až probdíte noc, protože nepřestanete myslet na to, jak moc jste si užíval můj dotyk.“

Parchant, pomyslel si Harry. Vypochodoval z pracovny a zavřel za sebou dveře s uspokojivým prásknutím.