Pozdní květ - 4. kapitola: Carysianský svazek

*****

Harry netušil, co má čekat, když jej přivolali do Brumbálovy pracovny o pár dní později.

Ráno po té potyčce s Blaisem a Dracem mu nikdo nic neřekl, a tak Harry naivně pustil starosti z hlavy, natolik pošetilý myslet si, že Draco nenaplnil své hrozby. Vstoupil do Brumbálovy pracovny a spatřil Luciuse Malfoye, v tu chvíli si uvědomil, že jeho potíže teprve začaly.

„Děkuji, že jsi tak rychle přišel, Harry,“ řekl Brumbál a vybídnul jej, aby se posadil na židli nejvzdálenější od Luciuse. Dělily je dvě prázdné židle. „Ještě čekáme na profesora Snapea a zástupce ministerstva. Jistě k nám zanedlouho přijdou.“

Snape tu bude taky? Harryho tvář zahořela studem. Neuspokojilo ho jenom to jedno ochutnání, a tak se od té doby vracel do pracovny svého profesora každý večer a nechal Snapea, aby ho laskal nebo dráždil ústy k vyvrcholení, potom se plížil zpátky na kolej nabuzený Snapeovou energií. Počínali si ohromně diskrétně. Určitě Brumbál nezjistil… že? Jeho zrudlé líce a provinilý výraz neušel Luciusově pozornosti. Zřejmě ho bavilo sledovat, jak se Harry na svém místě nervózně vrtí, pokud ten zlomyslný úsměv křivící jeho rty tomu nějak nasvědčoval.

„Á, už jsou zde.“

Harry se otočil a uviděl Snapea vstupovat do pracovny, následovaný krásnou čarodějkou s dlouhými rusými vlasy a bleděmodrýma očima v srdčité tváři. Její dokonale porcelánové rysy proti vážila ostrost jejího pohledu, jenž jí propůjčoval poněkud vzdorovitý výraz. V jedné ruce se stříbrnou rukavicí nesla tenký kufřík a v druhé svou hůlku.

Snape na Harryho ani nepohlédl, zatímco se posadil vedle Luciuse a oplatil plavovlasému kouzelníkovi pozdrav zamračením a zabručením.

Brumbál se usmál, když čarodějka s panenkovskou tváří položila svůj kufřík na kraj jeho stolu. „Harry, rád bych tě představil Clio Blackburnové.“

„Těší mě, že tě poznávám, Harry,“ pozdravila a napřáhla k němu ruku. Když si s ní potřásl, cítil… vlastně nic, žádný náznak energie na materiálu jeho rukavice, a ani náznak emoce nebo magie ze ženy před ním. Jeho překvapení se mu muselo promítnout na tváři, poněvadž rychle vysvětlila: „Leanan sidhe nevydává stejnou energii jako lidé. Naše těla jsou stavěna na shromažďování a uchovávání energie, ne k vydávání, proto obvykle vyzařujeme pocit ‚mrtvé zóny‘, pokud se náhodou setkáme.“

Harryho tvář se rozjasnila úsměvem. „Vy jste leanan sidhe?“

„Již po dvacet let,“ přitakala Clio a napodobila jeho úsměv svým vlastním.

Brumbál pokračoval v představování. „Paní Blackburnová je z ministerského oddělení pro styk se vzácnými druhy z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory.“

„A zdržuje toto jednání,“ vmísil se do hovoru Lucius, aby ukončil tohle představování. „Můžeme prosím přejít k věci?“

„Ano, ovšemže.“

Brumbál naznačil Clio, aby se posadila vedle Harryho.

„Za jiných okolností by tě paní Blackburnová zaregistrovala na ministerstvu a informovala tě o zvláštních pravidlech, které se vztahují na leanan sidhe, ale dnes tě bude zastupovat ve věci nedávného sporu…“

„Útoku,“ zasáhl Lucius.

„… aby bylo naprosto zajištěno, že jsou chráněna tvá práva,“ dořekl Brumbál, aniž si všímal Luciuse a vlídně se usmál na Harryho.

Ten dobrotivý úsměv malinko zklidnil Harryho nervy.

„Co kdybys nám vyprávěl, co se přihodilo v ten daný den,“ ponoukla Clio a ze svého kufříku vytáhla brk a v kůži vázaný zápisník.

Harry se zhluboka nadechl a vylíčil události, jak si je pamatoval, od setkání a hádku s Dracem v chodbě k tomu, jak ho Blaise políbil, a pak políbil Draca. Svou výpověď zakončil tím, jak se objevil Snape a donutil ho vypít odporný lektvar, který ho přivedl zpátky k rozumu. Neřekl nic o tom, jak se pokusil políbit Snapea, a ani za nic nepřizná, k čemu došlo pak ve Snapeově pracovně.

Clio se tvářila starostlivě. „Pak přiznáváš, že Draco byl nedobrovolný účastník při tvém krmení?“

„On to právě přiznal, Blackburnová,“ vyprskl Lucius. „Sama jste to slyšela na vlastní uši.“

Clio zatnula čelist, neprojevila však žádnou jinou reakci na Luciusův výbuch. „Ministerstvo může být shovívavější v případech, kdy krmení bylo dobrovolné, ale pokud jsi využil vůni nebo svádění k přinucení tvé oběti –“

„Dárce,“ promluvili Snape s Harrym současně. Brumbál skryl úsměv a Lucius zúžil oči na Snapea.

„Můžeme používat slovo dárce, jestli si přeješ. Vlastně, já sama ho mám raději. Pak tedy, pokud jsi aktivně použil vůni nebo svádění k přinucení tvého dárce, aby ti umožnil nakrmit se, ministerstvo tohle považuje za útok, který s sebou nese několik trestů v závislosti na závažnosti útoku. Jsi si jistý, že to Draco dělal proti své vůli?“

„To je absurdní!“ Lucius udeřil pěstí do područky své židle.

„Buď zticha, Luciusi,“ promluvil Snape a blýskl po něm hrozivý pohled.

„Kdepak, můj syn je oběť a já ne–“

„Ano, dělal to proti své vůli,“ vyhrknul Harry, než Lucius stačil dokončit svou tirádu. „Jak jsem říkal, on se mě snažil zastavit, abych se nekrmil z Blaise a já… no, já jsem něco udělal, asi, protože přestal se mnou bojovat a jen tam stál.“

„Tvá vůně je silné sedativum,“ poznamenala Clio, její oči plné pochopení pro Harryho situaci. „Ještě ses nenaučil, jak ji kontrolovat a přirozeně zesílí, když se krmíš. Nevyčítej si to, Harry. My všichni se na začátku dopouštíme chyb.“

„Promiňte mi, že vstupuji do této dojemné chvíle,“ řekl Lucius chladně, najednou klidnější a odměřený, „ale Potter opomněl dodat, jakému ponížení mého syna vystavil předtím, než ho napadl.“

„A to jakému ponížení?“ vyzvídala Clio.

Harry projevil náhlý zájem o koberec. Zamluvil tu část, kde řekl Dracovi, aby prosil; teď to patrně chtěl Lucius využít proti němu. Klidně vysvětlil, co udělal, vyjasnil, že v té chvíli byl trochu opojen mocí, stejně to ale znělo hrozně, i jeho vlastním uším.

Koukl se na Clio, čekal, že uvidí v její tváři zklamání nebo znechucení, modré oči však zářily pobavením, když se naklonila a svěřila se: „Kdysi jsem jednoho bývalého přítele přiměla svléknout do naha, pak jsem se z něj nakrmila, a když se otočil zády, zbavila jsem se jeho oblečení a omráčila ho. Probral se připoutaný řetězem k pouliční lampě v mudlovském Londýně.“

Lucius si založil paže na hrudi a zazíral na Clio. „Nikdo nechce slyšet o vaší hanebné minulosti, Blackburnová.“

Clio se jen široce usmála a mrkla na Harryho.

Snape se na oba zakabonil, poté si poposedl o něco výš, jako by mu něco právě sepnulo v mozku. „Počkat, nejsi ty a Blackburnová –“

„Dost už těch planých tlachů,“ prohodil Lucius, aby zamezil Snapeovi doříct větu. „Přejděme k jádru věci. Problém je, že pan Potter včera napadl dva studenty, čin, který se nemůže přehlížet jen kvůli jeho pověsti jako ‚hrdiny‘ kouzelnického světa. Jako leanan sidhe je nebezpečím a hrozbou pro všechny kolem něj…“

Lucius spočinul stříbrným pohledem na Harrym, rty se mu stočily do zákeřného úsměšku. „…totiž, pokud tedy zůstane nesvázaný.“

„Váš plán je tedy to hned vyřešit svázáním?“ Clio bystře napadla Luciusovu lstivou narážku, což zapůsobilo na Harryho. Cítil se jistější s vědomím, že jeho zástupkyně neměla strach postavit se tomu, co se líbí Luciusovi Malfoyovi. „Musím se ptát, proč prvně navrhujete svázání místo vyloučení. Možná máte v úmyslu se sám nabídnout jako možný zájemce?“

„A proč ne? Jsem maximálně způsobilý na někoho, kdo může převzít tuto úlohu. A toto není pouhý návrh. Mám ministerstvem schválené dokumenty, v nichž stojí, že Potter musí vstoupit do Carysianského svazku v průběhu příštích dvou týdnů.“

Snape s Clio vrhli na Luciuse nevěřící pohledy. Brumbál zamítl tuto novinku netrpělivým mávnutím ruky.

„Ne, v žádném případě. Carysianské svazky nebyly využívány téměř století. Tohle je příliš tvrdý trest pro nedávno změněného kouzelného tvora. Musí být na to brán ohled.“

„Ujišťuji vás, že toto rozhodnutí je legální a závazné.“ Lucius ukázal oficiálně vyhlížející dokument ozdobený různými razítky a pečetěmi. „Ani vy to nemůžete zvrátit, Brumbále.“

Brumbál si prohlížel dokument s prohlubujícím se zamračením. Po přečtení jej podal Clio. „Zřejmě pan Malfoy neklame.“

„Jen bezcitná, zlá lidská bytost by vyžadovala jako trest Carysianský svazek pro osmnáctiletého kluka bez dřívějšího násilí v minulosti,“ prohlásila Clio a se znechuceným výrazem předala dokument Snapeovi. „Takový druh pomstychtivého útisku neobstojí před Starostolcem. Prohrajete, až se odvoláme.“

„K žádnému odvolání nedojde,“ opáčil Lucius hladce. „Ministerstvo se domnívá, že ponechat úplnou volnost panu Potterovi, který sám dokázal být natolik mocný, aby porazil největšího černokněžníka, co kdo pamatuje, je příliš vysoké riziko, a Carysianský svazek je výhradně vytvořený ke zkrocení divoké leanan sidhe. Sám ministr tento postup schválil. Potter si jen zpečetil svůj osud, když byl tak hloupý, že napadl mého syna.“

Snape hodil dokument zpět na Luciuse. „Kdy je ta volba?“

„Pokud všechno půjde dobře, může být provedena na konci příštího týdne.“

„Dejte mi vědět, až bude stanovené datum,“ utrousil a s těmito slovy vstal a vykráčel z místnosti, jeho hábit za ním vlál.

Lucius se škodolibě pousmál a obrátil se na zbývající trojici členů setkání. „Severus patrně přijal nevyhnutelné. Je tu někdo další, kdo je ochoten přiznat porážku?“

Brumbál se tvářil, jako by se ze všech sil snažil nezardousit Luciuse. „V tomto nařízení není zmínka o tom, co by se stalo, kdyby Harry nevyhověl rozhodnutí ministerstva.“

„Inu, něčí maličkost by mohla zařídit, kdyby pan Potter záhadně zmizel, ale vy, můj milý pane řediteli, nejvíce utrpíte hněvem ministerstva. Nechat dál Pottera jako studenta bylo vaše rozhodnutí, a vy jste také selhal v zavedení bezpečnostních opatření, která by předešla takovým událostem, k jakým došlo. Učinil jste ze sebe spolupachatele jeho zločinů, nebo alespoň to takto pochopí ministerstvo. Přirozeně dojde k soudu, a ministerstvo nebude moci jinak, než vás sesadit z vaší pozice. Stojí to za to přijít o svou práci, abyste ochránil Pottera před prostým svázáním?“

„Na tom není nic prostého, Luciusi, a ano, ochránit Harryho stojí za ztrátu mého místa ředitele Bradavic. Dlužím mu mnohem více.“

Lucius vstal. „Rozumím. Pokud chcete učinit z Pottera uprchlíka a ze sebe mučedníka, pak zřejmě nemohu jinak, než –“

„Já to udělám,“ hlesl Harry. Jakmile mu ta slova vyšla z úst, jeho jméno se samo napsalo na dolní část ministerského nařízení. Poslouchal, jak to všichni probírají, ale rozhodnutí bylo nakonec na něm. Sice netušil, co obnáší Carysianský svazek, ale to slovo ‚svazek‘ v něm vzbuzovalo myšlenku na pouta a otroctví, proto měl pochyby, že to bude příjemné. S tím by dokázal žít. Ale nemohl by žít s tím, že je důvodem, proč Brumbál opustil Bradavice. Škola potřebovala svého ředitele, a Harry se nikdy neuměl vypořádat s pocitem viny, proto odpověď byla jasná. On přijme nařízení ministerstva.

„Pevně doufám, že vy dva budete plnit funkci jako svědci této smluvní dohody?“ Lucius si zastrčil do svého hábitu ministerský dokument do úschovy a samolibě pohlédnul na Clio a Brumbála.

„Dnes jste si nadělal dost nepřátel, Luciusi,“ prohlásil Brumbál vážně. Tytam byly jeho diplomatické úsměvy a jemné výtky. Nahněvaně pozvedl svou hůlku a ukázal na dveře. „Teď odejděte z mé pracovny dřív, než usoudím, že pobyt v Azkabanu bude stát za vaše zabití.“

Brumbálova hrozba smázla úsměšek z Luciusovy tváře. Vyrazil z pracovny bez jediného slova.

„Ach, Harry,“ řekla Clio tiše. „Ani netušíš, co jsi provedl.“

„Je čas a místo na sebeobětování,“ řekl Brumbál stroze, ač se mu vřelost vrátila do očí při pohledu na Harryho.

„To je ten Carysianský svazek tak hrozný?“ Harry si zpožděně lámal hlavu, jestli tento svazek byl řešen v knize od Snapea. Všechny špatné části přeskočil, protože ho jen deprimovaly. Nyní si přál, aby byl ve svém čtení o něco svědomitější.

Clio poklepala prsty po svém zápisníku, poté pohlédla na Brumbála. „Můžu být s Harrym chvíli o samotě?“

„Ovšem. Beztak jsem si chtěl promluvit se Severusem, a tak máte veškerý čas, co potřebujete.“ Brumbál se vybral k odchodu, krátce se zastavil u Harryho židle a ruku položil konejšivě na jeho rameno. To malé gesto podpory znamenalo pro Harryho víc než všechna milá slova, jež by Brumbál možná místo toho vyslovil. Brumbál se s oběma rozloučil a odešel z pracovny.

Clio počkala, až zůstali sami, potom si strhla rukavice a protáhla si prsty. „Ách, mnohem lepší. Jen do toho, Harry, sundej si také ty svoje. Pokud budeme hovořit o něčem tak nepříjemném, možná bychom se při tom měli také cítit pohodlně.“

Harry se závistivě zahleděl na Cliiny holé ruce. Jeho vlastní nepocítily čerstvý vzduch skoro týden.

„No tak?“ Clio se na něj netrpělivě podívala.

„Nejdou stáhnout,“ vysvětlil. „Jsou očarované, aby zůstaly na místě.“

Clio našpulila rty v zamračené tváři.

„Snape říká, že se mi nedá věřit,“ přispěchal s vysvětlením a smutně dodal, „a asi jsem mu dokázal, že má pravdu.“

„Jistě odborník, jakým je profesor Snape, si uvědomuje, že nová proměněná leanan sidhe je impulsivní a nevyzpytatelná.“ Clio odložila své rukavice do kufříku spolu se zápisníkem a brkem. „Nejspíše se domníval, že ti pomůže.“

Harry pokrčil rameny a shlédl na své ruce. Neměl ponětí, jaké jsou Snapeovy důvody. Copak vyhonit studenta nějak pomůže?

„Slibuji ti, že ty rukavice nebudeš nosit přilepené do konce života,“ slíbila Clio, mylně si vyložila Harryho zkormoucený výraz. „Nyní si promluvme o svazku, do kterého tě nutí.“

Harry rázem ožil a věnoval Clio plnou pozornost.

„Carysianský svazek je nezrušitelný. Sice je to zastaralé a nelidské, ale ministerstvo to nikdy nezakázalo, protože leanan sidhe jsou stále považovány za podřadné lidi a proto bojujeme dvakrát víc za základní lidská práva. A jistěže to, že jsme kdysi bývali lidmi, není vůbec bráno v potaz. Ani se nepokoušej tomuto porozumět, jinak se zblázníš. Jen měj na paměti, že na každé nespravedlivé pravidlo, které stále existuje, se nám podařilo zrušit tucet horších.“

Harry přikývl a snažil se nepanikařit při slovech nezrušitelný a nelidské.

„Carysianský svazek je pojmenován po květině, která vytváří leanan sidhe. V mnohých učebnicích je označován jako zneužití nebo zneuctění. Nevyžaduje žádné vykonání obřadu k provedení svazujícího kouzla, a nezáleží na tom, zda leanan sidhe souhlasí či nikoli, proto si dokážeš představit, kolik černokněžníků toho využívalo, aby přinutili leanan sidhe do svých služeb. Vymyslel ho jeden odporný bídák, kouzelník jménem Cadmus Webbley, když chtěl zotročit svou nevlastní sestru, dítě leanan sidhe. Cadmus si však neuvědomil, že pouze velmi mocný čaroděj vydrží celoživotní krmení leanan sidhe, a za jediný rok zemřel.“

„On se svázal se svou vlastní sestrou?“ Harryho nenapadl vhodnější trest pro Cadmuse Webbleyho než smrt kvůli jeho nenasytnosti.

„A je to ještě horší.“

„Není to vždycky?“ řekl Harry unaveně.

„Carysianský svazek vyžaduje fyzické naplnění, aby byl dovršený.“

Harrymu se nelíbilo, jak to znělo.

„Což znamená sex.“

A teď věděl proč.

„Ale jen jednou,“ ujistila ho Clio, to mu však příliš nepomohlo. „Původní Carysianský svazek by tě uvrhl plně pod kontrolu tvého partnera, ale pan Malfoy zřejmě zapomněl, že kouzelnický svět pokročil od dob středověku a nyní máme zákony na ochranu leanan sidhe před takovými situacemi. Ty se nestaneš něčím sexuálním otrokem.“

„Dobře, že to vím,“ zamumlal Harry. Začínal chápat, proč Brumbál byl tak neústupný proti jeho svázání.

„Je lepší jít do takového svazku s postojem, že je to obchodní dohoda, ne vztah. Tvůj partner ti dovolí nakrmit se výměnou za zvýšení inteligence a tvořivosti. Magická smlouva je sepsána předem, aby se stanovily hranice pro to, jak se ty a tvůj partner budete spolu stýkat. Kupříkladu můžeš omezit fyzický kontakt jen na krmení.“

„A může ta druhá osoba udělat to stejné?“

„Ne, pouze leanan sidhe je dovoleno rozhodnout o podmínkách smlouvy.“

„Jak si mám vybrat partnera?“

Clio si povzdechla. „Právě v tomhle je ta nesmyslná aktivita ministerstva…“

Harry se připravil na špatné zprávy, ačkoli netušil, jak to může být ještě horší než poznání, že přijde o svou nevinnost během rituálu určeného k jeho potrestání.

„Ministerstvo se rozhodlo, že všem oprávněným zájemcům, kteří přistoupí na podmínky svazující smlouvy, bude umožněno se zúčastnit volby. Až nadejde ten den, každý zájemce odevzdá svou hůlku. A ty budeš vyzván, aby sis vybral jednu z těch hůlek, přitom se musíš spoléhat jen na samu intuici. Ministerstvo si myslí, že tohle je ten jediný spravedlivý a objektivní způsob určení partnera.“

„To je směšný!“ Harry nemohl uvěřit, že ministerstvo takhle dá násilně dohromady dva cizince, hlavně když svazek vyžaduje sex ke svému dovršení.

„Ano, vím, což je důvod, proč v oddělení pro styk se vzácnými druhy pracujeme usilovně na tom, abychom tento konkrétní svazek nahradili něčím více… lidským. Nikdy bych si nepomyslela, že to ministerstvo použije jako trest za takové lehké provinění. Je to jasné, korupce a zlo v kouzelnickém světě nezaniklo spolu s Voldemortem. Stačí se podívat na Luciuse.“

„Opravdu si myslíte, že on bude zájemce?“

„Ano, a proto je lepší být ve své smlouvě co nejvíce konkrétní. Pomysli na nejhorší možný scénář – třeba jako zvolení Luciusovy hůlky – a sestav smlouvu, díky které bude svazek pro tebe snesitelný.“

„Nedokážu si představit Luciuse, že dodrží podmínky jakékoli smlouvy. Co mu zabrání, aby si dělal, co chce?“

„Tato magická smlouva je stejně nezrušitelná jako samotný svazek. Nehledě na to, jak moc bude chtít tvůj partner porušit nějakou podmínku smlouvy, sám zjistí, že mu to nepůjde. V současné době jsme přijali veškerá možná opatření, Harry, proto se tím netrap.“

Harry se cítil lépe, když ví, že nebude jediný ovlivněný svazkem, to však nemění nic na skutečnosti, že celá jeho budoucnost je v rukou ministerstva. Na okamžik se nechal unést sebelítosti a zapřisáhl se, že jednoho dne najde osobu, která mu poslala Carysanthu a tu osobu prokleje do zapomnění.

Otočil se ke Clio a vyrovnaně se zeptal: „Co musím nejprve udělat?“

* * * * * * * * *

Toho večera se Harry rozhodl podat Ronovi a Hermioně zředěnou verzi setkání v Brumbálově pracovně. Pověděl jim o svázání, bez toho, aby jim řekl nějaké kruté podrobnosti. Místo toho je nechal při tom, že to je formalita, způsob, jak mu najít trvalého dárce pro jeho krmení. Byli rádi tak, že mu uvěřili, ačkoli Hermioně přišlo barbarské, že si Harry nemůže vybrat svého vlastního partnera.

Statečně se snažil udržet věci v normálu. Poslouchal Hermionu stěžovat si, jak ji o její studijní koutek v knihovně připravila skupina hihňavých prvaček. Přitakával Ronově závisti nad novými koštěti zmijozelského famfrpálového týmu, kterými se chlubili od začátku školního roku. Tuto část Harryho Pottera hrál dokonale – kdyby tak mohl věřit, že je tou stejnou osobou, někým, kdo by se cítil součástí jejich kruhu než jako nějaký podvodník. Bolelo ho, že přišel o ty staré chvíle, které míval se svými přáteli, ale příliš se toho změnilo. Propast mezi jejich světem a jeho se každým dnem rozšiřovala čím dál víc.

„Půjdu se projít,“ oznámil uprostřed Ronovy historky o Nevillovi, jak zakopl a tváří přistál do mísy s dýní na másle.

„To teď děláváš často,“ řekl Ron, trochu ublíženě, že si Harry nechce vyslechnout zbytek jeho vyprávění. „Je to snad nějaký zvyk leanan sidhe, který tě nutí toulat se v noci po chodbách?“

Harry jen pokrčil rameny a vybral se k odchodu.

„Ať tě nechytí Snape!“ zavolala za ním Hermiona.

„Dám si pozor, abych utekl pryč,“ zalhal Harry.

* * * * * * * * *

Čím více přemýšlel o tom setkání, tím Harry šel rychleji, schody bral naráz po dvou a nevšímal si všech přátelských portrétů, které ho po cestě zdravily. Než se nadál, kráčel ponurými chodbami do sklepení, bezcílně se potuloval jako duch z jedné chodby do druhé. Doufal, že uvidí zavlátí tmavého hábitu nebo zahlédne bledou pokožku a mastné vlasy, sklepení však bylo strašidelně tiché a zcela bez života. Dokonce ani neosvětlil chodbu plnou pavučin, vedoucí do nejhlubšího sklepení, kde studenti museli kdysi snášet daleko horší tresty po škole, než si Harry dokázal představit.

Neměl štěstí.

Už se to rozhodl vdát a vrátit se, tu mu známé chvění zatančilo po páteři a upozornilo na mocný zdroj lahodné energie mířící jeho směrem. Spatřil tlumenou zář špičky hůlky, jak poskakovala ve tmě, čím dál tím víc se blížila k místu, kde stál.

„Tato část školy je nepřístupná pro studenty.“ Snape zhasil své kouzlo Lumos a rozžehl pochodeň na zdi, to vrhlo do nevelké chodby mdlý kruh světla. „Jaká je tentokrát vaše výmluva za porušení pravidel, Pottere? Chcete se pobavit biči a řetězy?“

Harry otevřel ústa, nic však nevyšlo. Bylo tolik možností – Hledal jsem vás; Ani nevím, co chci; Potřeboval jsem se zbavit myšlenek na mé blížící polo manželství s cizincem… Nedokázal se přimět vyslovit žádnou z těch vět. Jen zíral na Snapea, vypadal smutně a trochu směšně s pavučinami ve vlasech a dlouhým proužkem prachu starého jako Bradavice na tváři.

Snape patrně hodlal Harryho poučovat. „Jste příliš starý, abyste po chodbách pobíhal jako nějaký ignorantský prvák.“

„Já jsem nepobíhal,“ bránil se Harry pobouřeně.

„Á, on mluví!“ Snape Harryho obkroužil, hůlku schoval a pořádně se na Harryho zběžně podíval. „A on teď vysvětlí svou přítomnost ve sklepení?“

„Předtím jsem nikdy nepotřeboval vysvětlení,“ odpověděl Harry drze, narážel na noci, kdy Snape s potěšením zval Harryho zpátky do své pracovny.

Snape ho jednou rukou přitlačil na kamennou zeď, aby zajistil, že mu Harry neunikne, zatímco druhou ruku povznesl k ústům a zuby si strhl rukavici.

„Máte hlad?“ Jeho holé prsty se vznášely nad Harryho tváří, dost blízko, že Harry cítil, jak z nich vyzařuje teplo, ne však dost blízko, aby mu poskytly, co chtěl. „Proto jste sem přišel? Nebo jste chtěl ještě něco jiného?“

Atmosféra během okamžiků přešla z uštěpačného žertování k silnému sexuálnímu napětí, příliš náhlá změna, aby tomu Harry porozuměl. Jen si uvědomoval, že jediný dotyk Snapeovy ruky mu přinese okamžitou dávku, kterou potřeboval k přestání zítřku, i když ho to bude stát další bezesnou noc dumáním nad svou okamžitou tělesnou reakcí na muže, jehož kdysi nenáviděl.

Snape nečekal na Harryho odpověď. Nohu natlačil mezi Harryho stehna a třel o jeho rozkrok. „Tušíte vůbec, jak moc vás chci potrestat? Uvědomujete si, co jsme – co můžete ztratit kvůli vaší nedávné hlouposti?“

„To Blaise –“ začal se Harry ohrazovat, Snape ho však utnul zavrčením.

„Mohl jste se ovládat.“ Začal tisknout jejich penisy k sobě, zabručel, když Harry na to slabě přirazil. Rukou vklouzl pod Harryho tričko, jeho prsty sálající teplem putovaly vzhůru po Harryho boku a pak se mu rozprostřely po zádech. Harry se se zasténání vyklenul od zdi, zachycen mezi elektrickým tokem Snapeovy energie a pocitem Snapeova penisu, třoucí se o jeho přes jejich oblečení.

„Lucius z vás dnes nedokázal odtrhnout oči. Líbilo se vám to? Cítil jste se tak mocný, jako když jste přiměl Draca k prošení, abyste ho políbil?“

Snapeův hněv a touha neodlučně spjaté, spojené do jediné bodavé emoce, neustále propichující Harryho zároveň se Snapeovým přirážení boků. Nedokázal se nabažit této energie proudící jeho tělem; chtěl všechno ze Snapea, i temnotu. Věděl, že tohle bude jeho poslední možnost ji ochutnat.

Harry odmítal odpovědět, leda by to bylo sténání, jen tím Snapea rozlítil víc. Zpod Harryho trička vytáhl ruku, zvednul ho na zeď a začal do něj opravdově přirážet. To bylo nejblíže souložení, co Harry zažil, a z té intenzity se mu točila hlava. Popadl Snapeova ramena a držel ho, stehna se mu třásla ve Snapeově sevření. Jeho oči pevně semknuté, jak chtěl víc.

Snape těžce oddechoval na Harryho krku. Jeho rty se tu a tam otřely o bledou kůži Harryho hrdla, čímž vykřikl šokem z malého ohňostroje, odpáleném v jeho mysli. Snape silně sál jemnou tkáň a Harry v kalhotách prudce vyvrcholil, teplá vlhká skvrna se mu šířila rozkrokem. Snape znehybněl, když měl Harry křeče v jeho náručí, uniklo mu tiché zasténání, jak se otřásl silou uvolnění. Postavil Harryho na nohy, podpíral ho jen tak dlouho, dokud nestál zase pevně na zemi.

„Nezapomeňte, jaký je to pocit,“ sykl do Harryho ucha a přitiskl dlaň na stále pulzující penis v Harryho provlhlých kalhotách, tím vyloudil mučivý sten z Harryho rtů. „Chci, abyste si tohle vypálil do paměti. Nikdo jiný ve vás nevyvolá takovýto pocit. Nikdo jiný vám nedá, co potřebujete. Jen já.“

Harry se vymanil a vrávoral chodbou. Jenže on chtěl zapomenout, jaký je to dobrý pocit. Chtěl vyrvat z mozku každou vzpomínku na Snapeův dotyk. Pamatovat si to, jen přinese bolest a lítost, až příští týden skončí svázaný s nějakým cizincem.

„Nikdy nepřestane po tom toužit,“ dobíral si Snape odcházejícího Harryho. „Nikdy nebudete spokojený s někým jiným.“

Harryho se zmocnil neblahý pocit, že Snape měl pravdu.