Cambiare Podentes: Madurare - 56. kapitola

*****

Úterý, 15. června 1999 ---- 14:20

V následujících několika dnech trávil Harry spoustu času se Severusem a sledoval ho při vaření lektvarů. Neviditelný kotlík byl opravdu zajímavý, ale samozřejmě nebyl tím skutečným lákadlem. Harry jen chtěl být se Severusem. Bylo příjemné zkrátka sedět na pracovní desce, povídat si sním a popíjet kolu. Harrymu ani nevadily chvíle, kdy Severus musel počítat zamíchání a vícevrstvá kouzla, či se jinak soustředit na lektvar než na konverzaci. Jednoduše houkl ššš, a Harry se mohl jen dívat, jak se pohybuje po laboratoři a věnuje se svým vařeným lektvarům. To mu poskytovalo čas k obdivování mužových dlouhých nohou a křivek zadku, když měl štěstí jej zahlédnout přes objemný hábit.

Právě teď Harry letěl z hradu a směřoval k místu, co začal považovat za své vlastní soukromé jezero, když si uvědomil, že tráví se Severusem mnohem více času, než musel. Hm, a ani se nad tím nezamyslel.

Protože v jistém smyslu musel zůstat se Severusem. Pravda, ne několik hodin v kuse v laboratoři, ale tak všeobecněji. Ale to, co chtěl nebo nechtěl, skoro nehrálo žádnou roli, neboť neměl možnost rozhodovat se o vlastním životě.

Jednou si myslel, že by mohl. V oné chvíli na ošetřovně, v jediném okamžiku, kdy měl pocit, že mu přestalo tlouct srdce stejně jako jen před malou chvilkou to Severusovo. V oné dokonalé chvíli, kdy se jediné slovo kolem něj ovinulo jako zahřívací kouzlo.

Volný.

Snad jen na minutu skutečně věřil, že se to stalo. A co, kdyby to bylo nemožné? Vždyť celý jeho život se sestával z nemožných událostí, že ano? Když na to přišlo, nikdo nemůže přežít smrtící kletbu… což není vůbec pravda. Sám je živoucím důkazem, že nemožné se může stát realitou.

A stejně i tohle. Stala se další nemožná věc. Byl volný. Byl naprosto osvobozený…

Šok byl tak velký, že byl sotva s to myslet na to, co to bude všechno znamenat, ale jedno bylo nad slunce jasné.

Nyní se může sám rozhodovat. O tom, co chce. Nebo koho chce.

Ale dříve, než měl vůbec možnost se začít rozhodnout, jak na ně odpoví, byly tyto otázky rozbity na padrť, když mu Severus zamezil vykonat něco tak prostého jako rozžhnutí svíčky. Bez sebemenší námahy mu zablokoval magii. Pouhou jedinou myšlenkou. Zcela zničil jeho představy. Zničil jeho.

Přece jen nebyl volný. Severus ve skutečnosti nezemřel, jen měl k tomu strašlivě blízko.

A Harry zůstal pochopitelně nadále otrokem.

Bylo hrozné, že v prvním okamžiku dušervoucí bolesti a ztráty, jakou nikdy ještě nepocítil, si Harry jako první pomyslel: ale kdyby Severus nadobro zemřel, byl bych teď volný.

Nedal to ale najevo. Ani ve tváři a ani v hlase. Vždyť to byla strašná myšlenka. Téměř zlovolná. Harry nikdy nechtěl, aby někdo kvůli němu zemřel a představa, že i o tohle ho Voldemort připraví, že Voldemort mohl působit ze záhrobí, aby zničil ne jen to, čím Harry je, ale i kým je… byla téměř nesnesitelná.

Harry tu myšlenku zapudil, řekl si, že se to nestalo, že není takový člověk, který by myslel na něco takového. Nicméně věděl, že to tak bylo.

Možná bylo normální takto se cítit, uvažovat o jiných možnostech. Přece skutečně nechtěl, aby Severus zemřel. To v žádném případě.

Kdepak, on chtěl, aby Severus žil. Vlastně si to ani jinak nedokázal představit.

Doopravdy ale nešlo o to, zda chtěl, aby Severus žil; šlo o to, co chtěl Harry pro sebe, v té krátké chvilce, kdy si myslel, že je osvobozený.

Na to si ale nikdy neodpověděl, že? Zpočátku na rozhodnutí neměl čas a poté se odpověď zdála nedůležitá. Proto o tom přestal přemýšlet.

Avšak nyní Harry přelétával nízko a pozvolna hladinu jím vytvořeného jezera, a uvažoval, kdyby to byla mýlka. Co kdyby byl osvobozený, toho dne na ošetřovně? Co by potom dělal? Co by chtěl?

Zůstal by z vlastní vůle dál se Severusem?

Harry letěl čím dál tím níž, při snaze najít odpověď teniskami klouzal po vodní hladině. Na odpovědi možná nezáleželo, ale současně se zdála důležitá. Důležitá, ale visela mimo dosah, a z dobrého důvodu. Jak měl vědět, co dělat? Dala se taková otázka vůbec zodpovědět?

Možná ne, pomyslel si Harry, a zatočil, jakmile se přiblížil ke břehu jezera, poté ho znovu přelétával jiným směrem. Jak si mohl být jistý, co by dělal téměř před šesti měsíci? Skutečná otázka se asi vztahovala k tomu, co se děje teď a tady.

Zůstal by dnes se Severusem, kdyby měl na vybranou? Dejme tomu, že byl najednou osvobozený, nějakým jiným magickým způsobem než smrtí? Harry věděl, že se to nikdy nestane, ale co kdyby ano? Rozloučil by se v klidu se Severusem a vydal se vlastní cestou? Navštěvoval ho o víkendech a byl s ním ve spojení?

Nebo by se k němu vrátil a oznámil mu, že by chtěl být opět svázaný poutem? Pravda, tentokrát ne otrockým. Nikdy by si tohle nevybral. Kdepak, ne otrockým, ale…

Harryho celé tělo se otřáslo uvědoměním, v té chvíli náhle ztratil kontrolu nad koštětem a vřítil se přímo do vod jezera, v němž dále klesal, jako by stále letěl, když jej koště stahovalo do průzračně modrých hlubin.

Chvíli byl jednoduše příliš šokovaný, aby reagoval, poté ale koště prudce zvedl a ono poslechlo. Sice ne tak rychle, jak by chtěl, ale poslechlo, a Harry zamířil zpátky vzhůru, letěl vodou, dokud se nedostal na hladinu.

S lapáním po dechu se přetočil na záda, Kulový blesk svíral v ruce, a jak tam tak ležel, unášený vodou, rty měl pootevřené, oči pevně semknuté proti zářivému slunci nad ním. Cítil se jako naprostý blbec. Co se proboha stalo? Možná něco s Kulovým bleskem… už je to přeci nějaká doba, co Harry zastřihával roztřepené proutky a podíval se, jestli někde nějaké netrčí…

Nakonec, když už neměl takový pocit, jako by měl vyražený dech, Harry se obrátil ve vodě a znovu nasednul na koště. Odletět bylo pěkně těžké, ale po několika neúspěšných pokusech se mu to povedlo, a zamířil k jezernímu břehu, tentokrát se však soustředil pouze na let.

Harry se usadil do tureckého sedu a při pohledu na sebe se musel zasmát. Pro jednou sušící kouzla přijdou určitě vhod. Alespoň, že měl stále svou hůlku, bezpečně zastrčenou v kapse džínů, které jsou podle Severuse na něm hrozně těsné. A dobře že tak, díky tomu hůlka nespadla do vody, když se ponořil.

Tak, na cože to myslel? Harry se snažil vzpomenout, protože teď byl v bezpečí na pevné zemi, a ta otázka se vrátila, zvonila mu hlavou ještě hlasitěji než předtím.

No, jistě. Co by teď dělal, kdyby byl z nějakých důvodů volný a mohl si sám vybrat? Chtěl by zůstat se Severusem?

Harryho chřípí se rozšířilo, poněvadž mu najednou připadala odpověď zatraceně jasná. Jistěže by chtěl zůstat se Severusem! Vždyť byli milenci, ne? Nemluvě o všem tom fantastickému sexu.

Při sezení na břehu a přemítání o tom, však Harryho napadlo, že mezi nimi jde o mnoho víc než jen o sex, jakkoli dobrý. Trávili spolu čas, že ano? Hodně. A povídali si. Někdy, když spolu leželi nazí a uspokojení v posteli, povídali si celé hodiny.

Harry o sobě nesmýšlel jako o otrokovi, ani když byl sám se Severusem, jen oni dva. Nemohl se ale vyhnout povědomí o svém postavení, zvláště když to tisk neustále omílal – historky o něm teď podle všeho vycházely v cyklech – ale celkem vzato, v současnosti se už necítil jako otrok.

Nějakou dobu tomu tak ale bylo. Dlouhou, ale teď se to změnilo.

Cítil se uvolněný. Klidný. Konečně spokojený se svou budoucností. Británií se nepotulovali žádní zlí čarodějové a celá země se na něj neobracela, aby se s nimi vypořádal.

Zkrátka se cítil… normální, uvědomil si. A měl někdy předtím takový pocit? Věděl, že by měl za to děkovat Severusovi. Dal Harrymu, co potřeboval, přesně tak, jak slíbil. Vše, co bylo v životě důležité. Skutečný domov, v němž se cítil přijatý. Vážený. Někoho, na nějž se mohl spolehnout, že při něm zůstane v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě a tak vůbec. A Severus by nezklamal. Harry to věděl tak jistě jako své vlastní jméno.

Bylo to jako… bylo to… jako by byl teď Severus jeho rodina. Jeho partner, nebo jeho souzený, jak to tak nazval Albus.

Když se Harry nad tím takto zamyslel, uvědomil si, že má všechno, co vždy chtěl. Jen to všechno přišlo v jiné podobě, než čekal. Muže místo ženy. Práci, u které věděl, že se mu bude líbit, i když ji nezamýšlel mít. Rodinu, jejíž součástí se také skutečně stali Ron s Hermionou. A za svůj domov, Bradavice.

První opravdový domov, co v životě měl. Jediný, co v životě doopravdy chtěl. Myslel si, že je musí opustit, ale takhle teď mohly být navždy jeho domovem.

Harrymu se na tom zdálo prostě něco správného. Jistěže ano. Vždyť byl se Severusem šťastný. Sice by byl raději spoután láskou než otroctvím, ale chtěl být spoutaný tím či oním způsobem, a byl, a –

Harryho celé tělo se znovu otřáslo, ale tentokrát neztratil niť myšlenek.

Láska, uvědomil si, ještě víc šokován, než když proletěl vodou. Je to ono, co cítím k Severusovi? Lásku?

Tato otázka byla ještě horší než ta předchozí, poněvadž když na to přišlo, Harry neměl možnost poznat, co láska skutečně je. Ne takováto láska. Měl rád Hermionu jako kamarádku i Rona skoro jako svého bratra, a Siriuse jako otce, jehož nikdy neměl… a jistěže miloval své rodiče, ačkoli si je ani nepamatoval. Vlastně si je moc rád představoval a miloval vzpomínky na ně od jiných lidí, které mu předali, i když James nebyl tak dokonalý.

Ostatně ani Harry nebyl dokonalý.

Ale romantická láska? Harry ji nepoznal. Jen věděl, že se mu líbí, jak se Severus pohybuje při tanci, a drobné vrásky kolem jeho očí, které se objevily, když pro Harryho udělal něco pěkného… což vlastně bývalo docela často. A líbilo se mu, jak Severus voní, a cítit jeho vlasy pod prsty, a byl s ním rád, když spolu trávili čas, někdy si povídali a někdy jen mlčky seděli a četli si. A ze všeho nejvíc miloval, jakou s ním měl Severus trpělivost od chvíle, kdy zjistil, jak je Harry nezkušený a… a… Harry si vážně nedovedl představit, že by byl někdy s někým jiným.

Nebo to dokonce chtěl.

No, do prkvančic, pomyslel si Harry konečně, a znovu se cítil udýchaný jako po běhu, ačkoli sotva pohnul prstem. Možná nevím, co je láska, ale zdá se, že tohle má k ní zatraceně blízko.

Není divu, že chtěl, aby Severus mluvil o svých lektvarech, a přál si, kdyby víc vyprávěl o svém mládí. Harry toho muže miloval, proto chtěl o něm všecko vědět. Je to docela prosté. Teď, když se nad tím takhle zamyslel, vše mu připadalo jasné.

Ano, Harry by zůstal se Severusem, kdyby měl na vybranou. Jistěže by chtěl mít možnost volby. Ale může žít s tím, že ji nikdy nebude mít. Vlastně to přijal před několika měsíci a dříve, než si uvědomil, že je zamilovaný. Nebo možná dříve byl, protože ani za boha si Harry nemohl vybavit, kdy to všechno začalo.

Přátelé s určitými zvláštnostmi, vzpomínal si, jak to řekl Ronovi, Ron se mu div nesmál a řekl mu něco, jak se Snape díval za Harrym, krátce po jeho narozeninách… ne, nedíval se za ním. Díval se na něj, takovým způsobem, který se Ronovi zdál stěží uvěřitelný…

Jo, pomyslel si Harry s kývnutím, poněvadž měl pocit, jako by to konečně pochopil. Severus ho také miloval. Aspoň trochu, jak si začínal myslet. Severus ho musel milovat, že? I kdyby jen trošku, trošičku. Jinak by nemohl tak absurdně žárlit na Hermionu. Hlavně to bylo nejspíš sexuální, ale ne tak docela, protože to, co měli Harry se Severusem mezi sebou, nebylo jen sexuální.

Přece by neleželi poté v objetí, kdyby šlo jen o sex, ne? Severus by nepřišel na hřiště a vrhal na Harryho potlouky, aby mohl cvičit své nové manévry v realističtějších podmínkách. Harry by nebyl celý pryč, aby řekl Severusovi nějaké strhující novinky, co se právě dověděl, ne pokud to, co mezi sebou měli, bylo čistě sexuální.

Sice pomalu došel k pochopení, ale proto, že ve srovnání s tím, jak začal jejich vztah, už vypadalo jako velký úspěch, že se stali byť přáteli. Což se vlastně zdálo nemožné.

Potom se ale Harryho celý život složený z nemožného stal realitou.

Harry vstal a oprášil si pozadí. Fajn, tak miloval Severuse. Dobře… to bylo vážně dobře. Mnohem raději stráví zbytek života s člověkem, kterého miluje, než s někým, koho ne. A Severus ho skoro jistě také miloval. Bylo to zpropadeně jasné, když si zpětně připomněl všechny ty věci, co pro něj ten muž udělal. Takové, které vůbec nemusel. Maličkosti.

Severus je jednou zamluvil tím, že samozřejmě chtěl, aby byl Harry šťastný. Prý, že to bylo v jeho nejlepším zájmu, protože i po zkřížení sil a porážce Voldemorta, sotva chtěl, aby s ním žil trucující výrostek.

Jo… byl důmyslný, to Severusovi musel Harry nechat. Ten muž by se určitě vymluvil z čehokoli. Ale Harry to teď prohlédl. Nikdo nedokáže v jednom kuse jednat strategicky, dokonce ani ředitel Zmijozelu. Severus nebyl zrovna známý pro svou vřelou laskavost, že? Přesto se takto téměř vždy choval k Harrymu. A pokud v jedněch chvílích ne, měl k tomu dobrý důvod. Velice dobrý důvod.

Jestli je to ale všechno jen jakési… divadýlko k uklidnění Harryho, Severus by nebyl s to v něm pokračovat. Ne soustavně, ne na tak dlouho.

Bylo zřejmé, že miloval Harryho. Důkaz spočíval v tom všem, co udělal.

Harry se mračil, když se rozešel podél jezerního břehu s koštětem v ruce. Jo, Severus udělal opravdu hodně pro Harryho, a to byl jaksi ten kámen úrazu. Jelikož Severus nikdy neřekl ‚Miluji tě‘, ale proč?

Asi proto, že toho udělal pro Harryho tak zatraceně tolik, že kdyby Harry někdy řekl: ‚Taky tě miluji‘, Severus by si myslel, že si Harry plete lásku s vděčností. Takže možná by to měl Harry vyslovit první.

Ale ne… stejný problém.

Krom toho, jak Severus řekl, jedno kouzlo vydá za tisíc slov. A jistě vydá za víc než dvě. Takto Severus jednal po celou dobu… nebo od doby, kdy se zamiloval. Pravděpodobně to bylo takové zmijozelské myšlení. Dělejte něco pro druhou osobu, pokud ji skutečně milujete. To znamenalo víc než slova.

Co by tedy mohl Harry udělat pro Severuse?

Když si tuto otázku naposledy pokládal, řekl si, že tím prostě dává najevo vděčnost. Poznal rozdíl, a teď to byl rozdíl. Nechtěl Severusovi vyjadřovat nějaké díky. Kdepak, chtěl, aby muž poznal, jak moc si ho váží. Respektuje. Má ho rád. Miluje.

Jo, bylo to úplně jiné, a tentokrát nehodlá přijít s něčím tak nemožným, jako nabídkou pomoci s oznámkováním esejí. To Severusovi neukáže, co si Harry o něm myslí, co teď Harry chce, uvědomil si, co chce.

Uvědomil si, kdo je ten, s kterým chce být. Nebo s kým, jak by Severus řekl s lehkým úsměvem pohrávajícím mu na rtech.

Harry se široce usmál a nasedl na Kulový blesk, protože si to vyjasnil, že? Jen zamilovaný muž může považovat jeho sem tam opravovanou gramatiku za něco milého. A Severus to dělal, aniž by Harryho rozřezal na cáry tím svým ostrým jazykem… no, jo. Ten muž byl jistojistě zamilovaný, a bylo jen na Harrym, aby ho přiměl uvěřit, že byl také.

Nebo přinejmenším, že by si ho Harry zase vybral, kdyby mohl. Dobrovolně si ho vybral, protože si spolu vedli dobře, a život se Severusem vypadal jako zatraceně celkem krásná věc.

Ale, jak to udělat, jak to provést, aby… Harry se odrazil a letěl. Byla to pravda, co jednou řekl Severusovi. Nejlépe se mu přemýšlí při létání. A aby tohle vyřešil… jo, určitě bude muset využít všech svých výhod.

Čtvrtek, 17. června 1999 ---- 20:30

„Ještě se nekoukej, řekl Harry. „Už jsme skoro tam. Nech zavřené oči.“

Severus se málem znovu zeptal proč, ale Harry byl v tomhle skoupý na slovo, když se na to posledně třikrát ptal, a tak se nechal vést za obě ruce, Harry šel zřejmě při jeho vedení pozpátku.

Ani si nebyl moc jistý, co se děje, ale takový pocit měl skoro celý den. Harry se choval velmi zvláštně, přicházel a odcházel v nezvyklých časech a poté, když mu Severus navrhl jít někam ven na večeři, skoro zpanikařil a říkal, že nemá hlad, což spustilo pulz energie v Severusově mysli.

Poté si Harry povzdechl, požádal ho o lektvar na bolest hlavy a řekl: „Dobrá, není to pravda, mám trochu hlad. Ale i tak raději ještě s večeří počkám.“

Severus mu samozřejmě dal lektvar na bolest hlavy; stěží chtěl vidět Harryho s nějakou bolestí, ale vzápětí si uvědomil, že se děje něco celkem podivného. „Proč chceš jíst tak pozdě, když už jsi vyhládlý?“

„Prostě chci,“ řekl Harry umíněně. „A chci, abys šel pracovat do své laboratoře, dokud pro tebe nepřijdu. Dobře?“

Bylo jasné, že Harry něco chystal. Severus neměl moc ponětí, co plánoval, ale bylo zřejmé, že to nějak mohlo souviset s pozdní večeří. Severus neměl nijak zvlášť rád překvapení a takřka požadoval, aby mu Harry řekl, co se děje.

Potom ale zahlédl záblesk neklidu v těch zelených očích. Neklidu a touhy, a popud zničit Harryho překvapení, ať bylo jakékoli, jej zcela opustil.

Odešel tedy pracovat na lektvaru pro testrály, jak slíbil, při míchání ztuhlé hmoty mu čas pomalu ubíhal. Dnes byl v laboratoři osamělý. Bez Harryho. Sice to tak často bývalo, ale Severusovi dnes chyběl víc než jindy. Nejspíše proto, že chtěl zjistit, co má Harry tam venku za lubem s těmi svými neustálými výlety do horních pokojů a zpátky.

Harry konečně vešel dovnitř a tiše se postavil vedle něj. „Je ten lektvar stabilní? Můžeš ho na chvíli nechat být?“

Severus klepl hůlkou na oheň pod kotlíkem, plameny zamihotaly a zhasly, potom se obrátil k Harrymu.

„Zavři oči.“

Místo toho je protočil. „To nemůžeš myslet vážně.“

Byla to jeho představivost, nebo Harry snad zamrkal?

„Prosím.“

„No tak tedy dobře,“ řekl Severus, přitom si dal záležet, aby to znělo náležitě nabručeně.

A tak je teď tady s pevně semknutýma očima a je pomalu tažen chodbami svých vlastních pokojů, jako by Harry ani nevěděl, že zde Severus žije dvacet let a zná každou píď, každou křivku?

Nacházeli se v knihovně; to věděl ještě dřív, než ho Harry nasměroval k jídelnímu stolu ve výklenku a pomohl mu posadit se na židli s rovným opěradlem. Uslyšel skřípot druhé židle a posléze Harryho hlas hned u něj. Zněl nějak rozechvěle.

„Tak dobře. Otevři oči.“

Jakmile je Severus otevřel, spatřil prázdný stůl. „Ano?“

Harry s nervózním pousmáním vytáhl hůlku a vzápětí klepl třikrát o stůl.

Objevil se jediný pohár a jídelní sada pro jednu osobu, spolu s křišťálovým podnosem, který se chvilku vznášel a poté se pomalu snesl k volnému místu na stole. Současně se vynořilo několik mělkých misek, každá naložená lahůdkami již rozkouskovanými na sousta.

Vskutku zvláštní přehlídka pokrmů, pomyslel si Severus poté, co pohledem přecházel z misky na misku. Mezi jinými třeba avokádo, lanýže a nějaký míchaný salát s ořechy.

A v poháru podle samotné vůně Severus poznal ananasovou šťávu prostoupenou čerstvou vanilkou. To mu stačilo k osvěžení paměti.

„Z nějakého důvodu mi to všechno přijde povědomé,“ protáhl Severus a otočil se k Harrymu, který se podíval jinam, ale poté pohled vrátil.

„Víc tobě než mně. Moc dobře si na to nevzpomínám.“

„Pak, jak…“ Severus zvednutím ruky obsáhl škálu pokrmů na stole. „Ty jsi studoval ceremoniál?“

Harry se slabě zasmál. „To by bylo zbytečné, protože jsi už všechnu práci odvedl. To ne, jen jsem se zeptal skřítků, co přichystali na tvou speciální hostinu.“

„A ty jsi ji znovu připravil. Proč?“

„Je to přesně rok. Sedmnáctého června… ale, no tak. Neříkej mi, že sis nevšiml, jaké je dneska datum. Tomu ani na okamžik nevěřím.“

Severus si všiml; jistěže ano. Ale nenapadlo ho, si ten den nějak zvláštně připomínat. Nečekal, že by Harry chtěl. „Ty to chceš oslavit? Své otroctví?“

„Ne, chci oslavit naše svázání,“ řekl Harry klidně. „A chci to dělat každý rok, a protože jsme oba mladí, bude to znamenat hodně let.“ Usmál se. „Copak jsi nikdy neslyšel o výročí?“

Severus se zhluboka nadechnul, cítil se jako po napití zkaženého lektvaru. Patrně nedokázal jasně uvažovat. Harryho slova byla sice dostatečně zřetelná, ale zdála se nesmyslná. Vždyť jeho svázání bylo založené na zotročení.

Možná to ale všechno byl jen Harryho pokus ukázat Severusovi, že se naučil plně přijmout své otroctví. I to se zdálo podivné, jak Severus poznal za několik uplynulých měsíců. Harry to dal jasně najevo. Neskuhral nebo se nedurdil; jen zřídka si byť stěžoval. Bez trpkosti hovořil o budoucnosti, a ta budoucnost vždy počítala se Severusem.

Severus netušil, co říct, ale měl silný pocit, že bude lepší, když něco řekne. Harry zřejmě čekal. Ne zrovna jako na trní, ale přesto nějak nervózně. „Sedmnáctého je tedy naše výročí, ano? A ty jsi znovu připravil obřadní jídlo, abych tě znovu… nakrmil?“

„Ale tentokrát budeš krmen ty, Severusi,“ podotkl Harry, náhle zněl mnohem víc uvolněně. „A koupán, nezapomeň. I když u rituální koupele vlastně moc nejde o koupání, že?“

Při zmínce o koupeli Severusův penis ožil, ačkoli důsledky Harryho slov byly poměrně udivující. „Znovu si budeme hrát na ten ceremoniál, jen tentokrát jsem uchazečem já?“

„Vždyť oba víme, že to tak nikdy opravdu nebude. Ale víš, jak ceremoniál má prokázat, že mág-pán se dobře postará o svého otroka?“ Harry ho vzal za ruce a zahleděl se mu přímo do očí. „Ty sis vedl skvěle, celý dlouhý rok. A vím, že v tom budeš pokračovat. Ale dnes večer chci nakrmit tebe, jako… jako takový symbol protějšku. Já se o tebe také postarám a uspokojím tvé potřeby. Jsme partneři. Milenci.“

Severus očima pátral v hloubkách Harryho pohledu. Rozuměl, ale nechápal. Nebo spíš nevěděl, proč Harry považoval něco z toho za nutné. Harry neříkal nic, co už nebylo zřejmé. „Ano, milenci,“ nakonec řekl, snažil se neznít tak bezradně, jak se cítil. „Máš-li… máš-li pocit, že nejsi rovnocenný partner, napravím to, jak jen budu moci, aby…“

„Ty to vůbec nechápeš, že?“ řekl Harry tiše. „Poslyš. Pokouším se… no, asi, omluvit. Vím, že jsem k tobě za ten rok choval naprosto idiotsky. Přece jen někdy. A jakkoli to může znít hloupě, teprve nedávno jsem si uvědomil, že máš také potřeby, a měl bych je začít uspokojovat.“

Aha. Aha. Najednou dávalo větší smysl Harryho drmolení, že by měl Severus mluvit o své práci s lektvary. „Nemusíš…“

Harry přiložil prst přes jeho rty, aby ho umlčel. „Možná bychom měli zachovat to pravidlo o nemluvení.“

„Já mohu mluvit. Nejsou zde žádní svědci,“ odvětil ostře Severus. Docela bystrá odpověď, pomyslel si.

„Fajn, můžeš mluvit. Ale přestaň s tím ‚nemusíš‘ nesmyslem. Jasně, že nemusím. Myslíš, že to snad nevím? Já to chci, Severusi. Chci být pro tebe lepším, a tohle mi přišlo, že to bude dobrý začátek. Přece jenom to na tebe zapůsobilo.“

Ten poslední dodatek byla čirá drzost, ale Severus si uvědomil, že mu to nevadilo. Nebo si možná ani toho nevšiml; to ostatní, co slyšel, mělo mnohem větší význam. Harry si chtěl počínat lépe. Harry chtěl uspokojit jeho potřeby. Harry se s ním cítil příjemně, i přes otroctví. Nebo snad, dokonce i…

„Jsi se mnou šťastný,“ řekl Severus, ale ne tázavě.

„Jo. Jsem moc šťastný.“ Harry přikývl. „A nejsem jen tak s tebou šťastný, víš. Spíš jsem šťastný, že můžu být s tebou. Klape nám to, víš? Prostě nám to jde.“

Severus polkl. Harry byl šťastný? Skutečně šťastný? Vzpomněl si, jak se před téměř rokem probudil a přál si celou svou bytostí, aby tohle bylo jednoho dne možné. Stalo se skutečností. A teď se to splnilo?

„Ty nejsi jen spokojený?“ zajímal se Severus, měl tak chraplavý hlas, že si hned odkašlal.

Harry se na něj zvláštně podíval. „Copak vypadám jen spokojený?“

„Už dlouho ne.“

„No, tak vidíš.“

Severus sevřel Harryho ruce poté, co si uvědomil, že chtěl něčím přispět k oslavě výročí. „Jak přesně se chceš držet ceremoniálu? Chceš mi svázat ruce za zády?“

„Myslím, že nemusíme zacházet tak daleko, pokud se budeš chovat slušně a dovolíš mi mít tu čest tě pohostit, hm?“ S těmito slovy Harry zvedl ukrojený plátek medem slazeného zázvoru a povznesl ho k Severusovým rtům. „Nechej mě se pro jednou o tebe postarat.“

Severus mohl říct Harrymu, že už to udělal. Ostatně, co jiného mělo být zabití Temného pána, než že se Harry postaral o Severuse a rovněž o všechny ostatní? Ale místo toho byl spokojený, aby to také nechal Harryho pro něj udělat. Kdepak… byl šťastný.

„Šťávu?“ zeptal se Harry a zvedl pohár.

Severusovi se zrychlil puls. Pití během obřadního jídla bylo mnohem důvěrnější, než jezení. Zvláště s ohledem na způsob, jak se Harry choval s těmi svými nejhlubšími, nejupřímnějšími sexuálními touhami, které odhalil jak Severusovi, tak i svědkům.

Otevřel ústa, aby vyšel vstříc teplému doteku těch Harryho, a s polapením Harryho jazyka se napil přímo z jeho úst.

A poté si uvědomil, že neměl moc co říct, mohl jen zopakovat Harryho tehdejší slova. „Mmm. Opravdu dobrá šťáva.“

Harry se zasmál a předal mu další doušek, Severus ho tentokrát líbal ještě pomaleji, smyslněji.

„Pane bože,“ řekl Harry, hlas se mu chvěl poté, co se odtáhl. „To je vážně… Nevím, jak jsi to dokázal vydržet, když jsem tě takto líbal. Hned jsem málem byl.“

„Ano, jsi docela v nevýhodě.“ Severus se pousmál. „Měl jsem svůj lektvar na potlačení libida, který jsem vypil. Ale ty to jednoduše musíš přetrpět.“

„Neměl jsi s tím nějaký problém? Na něco si pamatuji, ale je to všechno tak nějak zamlžené.“

„Byl jsi velice lascivní, a tak bezostyšně svůdný, že to byl vskutku problém,“ řekl Severus pomalu. „Ale ani ne tak ve fyzickém smyslu. A to snad bylo ještě horší. Tolik tě chtít a tak vášnivě, a vědět, že není naprosto žádná možnost úlevy? To bylo utrpení.“

Harry se široce usmál. „Jo, to si umím představit. Ale teď musíme sníst všechno to jídlo, a až pak si můžeme užít tu koupací část večera.“

Severus olízl a jemně kousal Harryho prsty po každém nabídnutém jídle, tu a tam je zcela vsál do úst, poté uvolnil a celé je očistil od spodu po špičku a znovu od spodu po špičku.

Ašak zastavil se, když Harry začal být zoufalý tak, že se pokusil rukou vklouznout do svých džínů. „Kdepak, to ne, nic takového,“ hlesl Severus a usoudil, že by měl sníst pár dalších soust způsobněji. „Nemůžeš se sám přivést k vyvrcholení. Dnešní večer je pro mě.“

Krapet ho udivilo, jaký měl nepokrytě toužebný hlas.

Harry zvedl vidličku a snědl dušenou čekanku, přitom vypadal jako muž, co se snažil ze všech sil uvést svůj penis do klidu.

Z jedné své části si Severus neodpustil malé poškádlení. Slovní. „Možná bys měl mít zase svázané ruce, i když jsme si vyměnili role. Pomoci jim chovat se, jak se patří.“

Harry vrhnul pohled do jeho, barvy jasně jiskřivě zelené. „Ještě jedna chytrá poznámka a změním názor a nakonec svážu tebe.“ Harry náhle povytáhl obočí. „Na co jsem to vlastně myslel? Ty tu nemáš sedět oblečený. Kde máš svou značku, hm? Měla by být na viditelném místě.“

„Má značka.“ Severus věděl, že Harry nemyslel temné znamení, již dlouho neaktivní, ale z toho slova mu přesto přeběhl nepříjemný mráz po těle.

„Jo, pokud jsi můj, neměl bych tě snad taky označit? Asi na stejném místě. Dolů s tvým hábitem, tunikou, košilí…“

Severus je rozepínal třesoucími se prsty, říkal si, jestli Harry skutečně naznačoval to, jak se zprvu zdálo. Nemohl by to Harrymu upřít, udělá-li ho to šťastného, ale co se jeho samotného týče, příliš se mu nezamlouvala myšlenka na kroužek propíchnutý jeho bradavkou. Trvalé znamení na jeho těle mu velmi silně připomínalo, kdy to naposledy dovolil, ke své velké lítosti. Pochopitelně by nelitoval, kdyby nosil Harryho značku, přesto ale… kdepak, jednoduše mu ta myšlenka nepřišla erotická.

Ačkoli měl vědět, že má věřit Harrymu. Měl vědět, že Harry mu rozumí natolik dobře, že by nikdy nenavrhnul to, nač Severus myslel.

„Tak, kterou?“ zeptal se Harry, na ústech mu pohrával slabý úsměv, jakmile stisknul Severusovu levou bradavku a poválel drobný výstupek tkáně mezi palcem a ukazovákem. „Nebo tu druhou?“ Sejnou proceduru opakoval u pravé bradavky.

Severusovi se zatajil dech. „Já… inu, jestli jsem dnes uchazeč, pak zajisté je to rozhodnutí na tobě.“

„Ale ty máš odpovědět, když hrajeme tu hru na otázky, Severusi. Jak se mám sám rozhodnout? Přece musím vědět, která je intenzívně citlivější.“

Severus se zajíkal hlasitěji, když si Harry dál hrál s jeho bradavkami. Ten pocit se usídlil v jeho penisu, a nakonec přiznal: „Pravá, řekl bych, že ta pravá…“

Harry pozvedl obočí. „Zajímavé. Někdy si říkám, že jsme pravé opaky, víš. A víš, že se prý protiklady přitahují…“

„Ano, to se říká.“ Severus měl trochu potíže se soustředěním. „Ale v jiných ohledech jsme si velmi podobní, Harry…“

„Jo, nejvíc se nám líbí být nahoře. Dobře, že nám to také oběma tak jde při vystřídání. Tak fajn, ta pravá.“

Neobjevil se žádný záblesk kovu, žádné mávnutí hůlky připravené na kůži, poněvadž ho Harry nepropíchl. Sklonil hlavu na Severusovu hruď a vsál zvolenou bradavku do úst, něžně ji laskal zuby, rty a jazykem.

Severusovi se postavil penis do pozoru, a tak sevřel područky své židle ve snaze být zticha. Ale šlo jen o reflex, instinkt. V uplynulých několika měsících čím dál tím víc poznával, jak moc se Harrymu líbilo jej slyšet, když se milovali. Severus si stále musel připomínat, aby nezůstával tiše; nebylo to pro něj přirozené.

Ale vždy, když si připomenul, aby se toho nedržel, snažil se pro to udělat vše, co bylo v jeho silách. „Áách,“ zasténal zvukem připomínajícím nízké zasyčení, jakmile uvolnil ruce ze židle. „Ano. Dobře. Moc se mi to líbí…“

Potom se zvuky, co vydával, začaly měnit, protože se změnilo Harryho počínání. Teď už nebylo žádné dráždění; Harry se přisál na malý kousek kůže těsně nad bradavkou a silně za ni zatáhl. Silným táhnutím ho nasával rty a jazykem tak, až ten pocit byl téměř nepříjemný, až se nakonec vystupňoval ve skutečnou bolest.

Ale intenzivní bolest.

Severus se posunul na židli, zvrátil hlavu a zaskučel.

Možná to byl nějaký signál; přinejmenším Harry nato přestal a odtáhl se tak, jako by si prohlížel své dílo. Severus na své hrudi spatřil tmavou červenofialovou skvrnu.

„Ale není to natrvalo,“ zavtipkoval Harry a zvedl lanýž, jímž nakrmil Severuse. „Je mi líto, ale musím to čas od času udělat znova. Ale tobě nevadí, že? Přece jsi vlastně můj?“

„Tvůj,“ vydechl Severus, který se stále vzpamatovával z náporu na své smysly. Nebo možná šokem z toho všeho. Nikdy by nevěřil, že Harry bude někdy chtít opakovat jakoukoli část z obřadu, ani dokonce v opačné podobě. Jak by to nemohlo vyvolat bolestné vzpomínky? Jak by to nemohlo představovat…

„Moc o všem přemýšlíš. Poznám to na tobě,“ řekl Harry s vážnou tváří.

Severus se zasmál. „Máš pravdu. Zkrátka si místo toho užiji potěšení.“

„No, tohle byla docela zatraceně dobrá rada, kterou mi někdo kdysi dal. Šťávu?“

Líbali se přes ni, dokud pohár nezůstal prázdný, poté dojedli pochoutky, co zbývaly na stole, přitom Harry krmil Severuse přímo z ruky.

A mimo vyloženě smyslné zkušenosti Severus poznal něco jiného. Bylo vskutku báječné mít Harryho, který se staral o jeho potřeby, a může být klidný, že budou uspokojeny. A může se vzdát kontroly a mít plnou důvěru ve svém partnerovi…

Doufal, že to Harrymu dopřál v uplynulém roce.

Avšak soudě podle Harryho ochoty dnes všechno tohle udělat… měl Severus za to, že se Harry s ním skutečně cítil příjemně.

Po jídle Harry přešel prstem přes vnitřek poháru a rozetřel kapku šťávy po Severusově hrudi. Poté ji olízl a prohlásil: „No, jen se na to podívej. Zřejmě se musíš vykoupat…“

Severus nepotřeboval dvakrát pobízet a vstal ze židle.

Harry ho opět vedl, když šel pozpátku a držel Severuse za ruce, ale tentokrát nevyžadoval, aby měl Severus zavřené oči.

Vana byla již plná, očarovaná, aby zůstala teplá, voda vířila perleťovou barvou. Sice barva nebyla tak docela totožná jako při ceremoniálu, ale byla tomu poměrně blízko. Severus zamrkal. „Ty jsi dokonce uvařil lektvar? Aby byla voda kluzká?“

Harry se na něj letmo podíval. „Ne. To bych potřeboval pomoc a tím by se zničilo překvapení.“

„Naučil by ses vařit, kdybys chtěl,“ podotkl Severus, zatímco se Harry pustil do rozepínání jeho kalhot. Jeho uvolněný penis vyskočil, plně ztopořený a skoro tepal. „Jsi chytrý víc než dost.“

„Aha, že bych měl přece jen víc rozumu, nežli by se vešlo do dlaně?“ Harryho veselý tón napovídal, že už staré časy nebere ve zlém. Nebo ne tak, jako kdysi. „Ale kdybych se chtěl učit, určitě ti dám vědět.“

„Pak jsi tedy koupil něco již hotového?“ Severus se otočil a pochybovačně se zahleděl na vodu.

„Vždyť jsem tě nemohl poprosit, abys ho uvařil, ne?“ Harry si začal svlékat své oblečení.

„Jen mi, prosím, neříkej, že jsi to koupil od těch svých kreténských kamarádíčků.“

Harry se zeširoka usmál, a při sundávání džínů se podíval na Severuse. „No, vím, že Fred s Georgem nejsou ten typ lidí, kteří o mně prodávají informace. Víš, jakože Vyvolený musí mít rád sex ve vodě, protože si koupil nějaké pěkně perverzní lektvary…“

„Ne, oni si budou jen o tom mezi sebou vykládat, dokud je někdo nezaslechne. Buď to, nebo budou mlčet, protože je nastavena jedna neočekávaná kletba…“

„Jen se zmírni. Já k nim nešel. Objednal jsem ho po sově a použil bradavický obecný účet. A samozřejmě jsem ty peníze vrátil.“

Takto to bylo určitě lepší, přesto ale Severus příliš neměl v oblibě již hotové kupované lektvary.

„A vyzkoušel jsem ho včera v noci, když jsi pilně pracoval. Dobře, že jsem sebral nějakou protiskluzovou mast, nebo by se mi snad nepovedlo z vany vylézt.“

„Chápu, opět si kradl v mé lektvarové laboratoři,“ protáhl Severus.

Musel mít správný tón hlasu, poněvadž se Harry jen široce usmál. „Kdybych chtěl Dračí štěstí, určitě bych se zeptal, ale v tomto případě jsem si myslel, že ti to nebude vadit.“

Harry už zcela nahý nanesl protiskluzovou mast prvně na Severuse, posléze na sebe. Poté mávnutím hůlky Harry rozevřel kapradí kolem bazénku, a Harry se Severusem bok po boku sestoupili do perlově zbarvené vody.

Byla kluzká, uvědomil si hned Severus. V místě, kde se bokem dotýkal Harryho, byla pokožka cítit jako naolejovaná, ačkoli voda nebyla olejnatá ani trochu.

Harry ho vedl k lavici, aby si sedl, poté se na něj obkročmo posadil s nohami po stranách těch Severusových a obě ruce mu položil na hruď. Když se naklonil k Severusovi pro polibek, kroužek v jeho bradavce se otřel o citlivé fialové místo na Severusově hrudi.

Á, Merline. Zase ta intenzívní bolest.

„Teď musíš třikrát vyvrcholit, víš,“ řekl Harry, přitom hravě přecházel prsty po Severusových rtech, jako by chtěl, aby zůstal chvilku tiše. „Což se žádá hodně od muže tvého věku…“

„Děcko…“

Děcko rychle vystřídal jekot, jakmile se Harry hbitě sklonil a kousl Severuse do ramena.

„To bolí!“

„Jo, já vím,“ řekl Harry suše. „Teď poslouchej. Chystal jsem se říct, že si to sice hodně žádá, ale oba víme, jak na tom jsi. Vím, co zvládneš a co ne. Měl bych… a pak jsem chtěl říct, protože nemám lektvar, který by mi pomohl jako tobě, myslel jsem, že se k tobě přidám při tom třetím, hm? Jestli tak dlouho vydržím.“

„Mohu už mluvit?“ Harry vyplázl jazyk a pokynul k pokračování. „Ty bezpochyby dlouho vydržíš. Já vím, co zvládneš a co ne.“

„No tak vidíš.“ Harry ho rukou uchopil za penis. „Tak prvně ručně. A pak budeme sedět, povídat si a vychutnáme si nějaké víno a potom ti dám mimořádně velkolepý orál. Takový, jaký jsi ještě neměl.“

„Myslíš, že máš v rukávu schovaný nový trik?“

„Já vím, že mám nový trik. A není v mém rukávu. Jen počkej a uvidíš, až…“ Harry rukou začal pohybovat nahoru a dolů po pyji ve vytrvalém laskajícím rytmu, zatímco druhou rukou, ponořenou ve vodě, dráždil hlavičku Severusova penisu.

Masáž penisu oběma rukama… je určitě to nejlepší. A tentokrát ještě víc, protože aby se Harry v kluzké vodě udržel na jeho klíně, musel silně svírat koleny Severusovy boky. Tohle bylo nejerotičtější objetí, co Severus kdy zažil.

Severus si opřel hlavu o kraj vany a vypustil dlouhý, pronikavý vzdech potěšení.

„Ale to nestačí,“ řekl Harry a dál pracoval na Severusově penisu skoro proklatě dokonalými pohyby. Merline, hodně se toho naučil! Věděl, co se Severusovi líbilo, stejně jak ho dráždit, jak prodloužit potěšení… „Musíš mi toho dát víc, Severusi. Jeden povzdech? Ale no tak, jen povídej. O čem teď fantazíruješ? Jsi na palubě lodi s krásným pirátem…“

„Jsem ve velké, teplé vaně s krásným, mladým trenérem Famfrpálu, má vyrýsované, pevné svaly, jeho tvrdý penis mi naráží o břicho tím, jak mě laská a laská…“

Harry se letmo podíval dolů. „To teda ne. Překáží mi v tom ruce.“

„Říkal jsi, že ti mám povídat o své fantazii.“

„Aha, můj penis hraje roli ve tvé fantazii. No, to zní dobře, že? Můžeš ho chytit a…“

„My ale předstíráme, že mám svázané ruce, vzpomínáš?“

„Frustrující,“ zabrblal Harry. „Ale podle mě, je to taky pro tebe.“

Poté se vážně věnoval sobě, rukou, a mučil Severuse – jiného slova pro to vskutku nebylo. Harry se mazlil s jeho varlaty, prstem vstoupil do Severuse s příslibem dráždění prostaty, a druhou rukou tiskl a hladil a…

Severus vyvrcholil s hlasitým výkřikem potěšení a uvolnil se do smetanové vody.

„To není fér,“ posteskl si Harry, když se posunul výš a promluvil u Severusových rtů. „Chtěl jsem pokračovat. Tys mě o to připravil.“

„Už jsem se nemohl dočkat, až přistoupíš k, jak jsi to nazval? Super velkolepému orálu?“

„Ano, ale teď musíš počkat,“ řekl Harry a rukou pohladil rychle ochabující penis. Harry se opřel o Severusovo rameno a ztichl, spokojený, jak se zdálo, jednoduše spolu seděli v kluzké vodě, jejich dýchání se vyrovnalo při odpočinku.

Kdepak, nikoli spokojený. Šťastný.

Stejně jako Severus byl převelice šťastný.

Konečně Harry natáhl ruku a sáhnul za řady kapradin pro svou hůlku. Přivolal víno a sklenky, ale nechal Severuse provést kouzlo k odzátkování.

„Teď už vím, proč jsi mi dovolil, abych měl ruce…“

„A tos mě nazval děckem.“ Harry se napil vína a lehce se zapitvořil. Vybral jsem pro tebe suché. Ale jen pro tvou informaci, teprve se začínám učit otevírat láhve vína magií. Jen potřebuji trochu víc praxe. Jé, zapomněl jsem, promiň…“ Harry pozvedl svou sklenku a počkal, dokud Severus neučinil totéž. „Na léto, tentokrát bez opravdových starostí.“

Velice výstižné. Ale Severus měl na mysli něco jiného. „Na prvotřídní masturbace.“

„Moc vtipný. Teď pronesme skutečný přípitek.“

„Na Zmijozel?“

„Severusi…“

„Na nás,“ řekl Severus kvapně. „Na budoucnost s mým souzeným.“

Harry se usmál. „Jo, taky se mi to slovo docela líbí.“

Severusovi bylo dovoleno se napít jen malého doušku vína, než mu Harry vzal pohár. „Už si příliš dopřáváš, víš. Budeš to mít jen těžší!“

Následně vypil svůj pohár a Severus to jen sledoval. Potom si to ale vynahradil polibky. Lahodnými, Harry chutnal po vínu.

Harry nabral do dlaně jeho penis a sjel ze Severusova klína. „Myslím, že jsi připravený. Já… ech, půjčil jsem si od tebe ještě něco, kvůli této části, ale to ti snad nebude vadit. Chvilinku vydrž…“

Odvrátil se a brodil se vodou až do půli bazénku, poté popadl cosi skrytého mezi kapradím. Severus neměl příležitost zahlédnout, co to je, ale poté, co zaslechl následující zvuk hltání a polknutí, si uvědomil, že to Harry pozřel.

Pozřel to? Co by Harry potřeboval sníst nebo vypít…

Ale ne, to ne. Jen ne mnoholičný lektvar! Copak už Harry nevěděl, že ho Severus miloval přesně takového, jaký je?

Avšak když se Harry otočil, vypadal stále stejně. Tedy až na žaberní štěrbiny, které se objevily po stranách krku.

Při pyji Merlinově. Severus jednou polkl. Bylo stěží uvěřitelné, co vidí, poněvadž věděl, co přijde, že ano? Něco, s čím se vlastně nikdy nesetkal, ačkoli se to občas vyskytovalo v erotických povídkách, co četl.

Ve velice erotických povídkách.

Harry bez jediného slova vklouzl pod hladinu, voda se vlnila, když uplaval krátkou vzdálenost zpátky k Severusovi. Ruce s plovacími blánami mu spočinuly na stehnech, poté se pohybovaly k sobě a polaskaly jeho penis. A potom hřejivost vody splynula s teplou, příjemnou dutinou Harryho úst, a Severus cítil, jak je zcela nasáván, téměř polykán, jakmile se Harry začal věnovat jeho penisu.

Díky té vší mokré hladkosti kolem měl Severus pocit, že je pohroužený v orálu. Jakoby se tento stal jím a on se stal tím, a…

Merline na nebesích, být ten lektvar mu najednou dávalo trochu smyslu, i když samozřejmě věděl, že se tohle ve skutečnosti vaření lektvaru netýká.

Takový zvláštní orální sex. Instinkt je silnější než rozum a stále očekával, že Harry bude potřebovat vyjít na vzduch. Ale to samozřejmě neudělal. Ten mokrý tlak na jeho penisu stále neustával, jak Harry lízal a dráždil, sál a oždiboval, až se Severus slyšel vydávat zvuky, které Harry ještě neslyšel.

Stále to pokračovalo, orál trval mnohem déle než obvykle, poněvadž kvůli žaberníku musel Harry zůstat samozřejmě nějakou dobu dole. Ačkoli byl zručný, to Severus musel uznat. Nepolevil, dokud Severus neměl nepříjemný a bolavý pocit; pravidelně se stahoval a jen trávil chvíli tím, že přecházel rukama s plovacími blánami nahoru a dolů po Severusových lýtkách, natahoval se vzhůru, aby mu pohladil hruď, a po celou dobu se ve vodě pomalu pohybovaly jeho oploutvené nohy. A poté se ještě jednou vrátil k pohlcení Severusova penisu.

Na konci, když Harryho čas téměř vypršel, se nestáhl při Severusově blížícím se vyvrcholení. Jazykem kroužil, dráždil spodní stranu Severusova penisu, přitom pohupoval hlavou. Severusovi se zdálo, že život není tvořen ničím jiným než potěšením. Mokrým, hřejivým potěšením. A potom silný dlouhý příval potěšení začal vířit jeho varlaty a vystřelovat do penisu, rovnou do Harryho hrdla, současně Harry v dlaních rukou s plovacími blánami držel jeho varlata, jednou z nich sáhl dozadu a pohladil mu mezeru mezi půlkami.

Severus vykřikl silou svého orgasmu, nato se uvolněně sesunul a sklouzl do vody, jeho hlava se dostala pod hladinu.

Oba dosáhli vrcholu společně, Harry i on, oba měli lesknoucí se mokré vlasy uhlazené dozadu, Harry bez známek po žábrech.

Okamžik trvalo, než mohl Severus promluvit a poté jeho hlas zněl chraptivě. „Samozřejmě si můžeš kdykoli vzít žaberník.“

„To je dobře,“ řekl Harry a široce se usmál. Mínil tím, že to bude dobré na další orální sex, pomyslel si Severus, než pak dodal: „Nějak jsem se dostal pod vodu v tom jezeře, co jsem vytvořil a později jsem si řekl, že to bude možná docela zábava plavat dolů ke dnu a trochu ho prozkoumat.“

Severus přikývl, pak si ale něco uvědomil a zeptal se: „Co jsi myslel tím, jak ses dostal ‚nějak‘ pod vodu?“

Harry plaval zpět k lavici a kynul na Severuse prstem, aby se k němu přidal. „No, nečekaně to šlo dolů. Zřítil jsem se s Kulovým bleskem, víš. I když jen z výšky pár stop. Nic vážného se nestalo.“

Harry byl obyčejně příliš dobrý letec, aby se zřítil byť ze dvou stop. „Nějaký nový odvážný manévr?“

„Ne. Jen jsem o něčem přemýšlel, a… no, něco mě napadlo, což byl pro mě hrozný šok, a ztratil jsem kontrolu nad koštětem. Říkal jsi, že nevěnuji pozornost svému létání.“

Hrozný šok? Severusovi se nelíbilo, jak to znělo. Měl-li Harry problém, chtěl mu s tím pomoci. „Co tě takto šokovalo?“

„Zpočátku jsem dobře neudržel rovnováhu na koštěti,“ odpověděl Harry kvapně. „Ehm… asi si dám další víno. Je to bezpečné po žaberníku? Nechceš se ještě trochu napít?“

Severus zakryl své zamračení. Harry mu vlastně neodpověděl, ale zřejmě si to nepřál, proto Severus sotva bude naléhat. „Ano, můžeš si dát. Ale pro mě už ne, děkuji ti.“

Harry vstal a nalil si další pohár, i když se z něj moc nenapil. „Tak, jaké jsou plány na léto,“ zajímal se Harry a usadil se opět vedle Severuse. „Máš nějaké nápady?“

„Co chceš ty?“

„Cokoli, jestli tě to udělá šťastným.“

„Báječné. Tak si na to odpovězme.“

Harry ovinul paži kolem Severusových ramen. „Hmm. To, co jsem zprvu říkal, byla má odpověď, víš. Ale kromě toho a mít spoustu času na létání, mi ani moc nesejde na tom, kam pojedeme. A uvažoval jsem, že bych se možná rád podíval do domu, o kterém ses zmiňoval, na nějakém místě jménem Tkalcovská ulice, že?“

„To je správně. Ale ano, jistěže ti mohu ukázat dům, který jsem zdědil. Nikdy jsem tam vlastně nežil. Jen těch pár týdnů, o nichž jsem ti povídal.“

„A kde žiješ v létě? Vím, že jsi zde zůstal loni, ale myslel jsem si, že tu učitelé obvykle nezůstávají.“

„Většina ne. Já obyčejně docela cestuji. Pochytávám nové jazyky, prohlížím si pamětihodnosti. Ačkoli v posledních letech jsem tyto cesty omezil kvůli vzestupu…“

„Jo,“ hlesl Harry zastřeně a zavrtěl hlavou, jako by tu myšlenku chtěl vypudit. „No, teď už ses od toho oprostil. My oba. A znovu cestovat zní opravdu skvěle. Hermiona s Ronem nám už můžou říct, jaká jsou nejlepší kouzelnická místa v Jižní Americe, víš.“

„Možná můžeme jet všichni čtyři spolu,“ protáhl Severus velmi sarkastickým tónem.

„Vážně?“

Severus to tak nemyslel, kdepak, ale ten Harryho výraz, rozjasněný nadšením, štěstím… „Kdyby ti to vyhovovalo. Nevadilo by mi občas se zapomenout a před nimi tě políbit, pokud budeš vypadat mimořádně krásně.“

Byl docela se sebou spokojený, říkal si. Sice laskavě souhlasil, ale tak, že Harry tento nápad zavrhne.

Místo toho jej ale Harry políbil a šťouchl ho do hrudi se slovy: „Tak platí.“

Dobrotivý Merline. Do čeho jsem se to dostal? Nu, už je příliš pozdě to vzít zpátky. A Harry potřebuje své přátelé; to Severus věděl.

A také bylo něco téměř neúnosně libého na myšlence, že teď Harry nic nenamítal, když ostatní věděli, že ho Severus opravdu líbá.

„Já tady snad umřu,“ postěžoval si najednou Harry. „Stojí mi už celé hodiny.“

„Nesmysl. Nejsme v koupeli tak dlouho.“

„Ale stál mi celý den, když jsem na to myslel. Zvládneš to ještě jednou?“

„Za chvilku,“ řekl Severus. „A co masáž?“

„No, jako, když se tě budu dotýkat, mě uklidní. Jo, dobrý nápad…“

„Samozřejmě tě budu masírovat já,“ řekl Severus sametově.

„Ne, to ne, já se mám dnes o tebe postarat.“

Severus se naklonil blíž a promluvil tím nejzastřenějším hlasem, co uměl. Takovým, o němž věděl, že Harryho rozechvěje od hlavy po paty. „V tom případě se postarám o své potřeby tím, že se tě budu dotýkat.“

Harry se usmál, pomalý a lenivý pohyb. „Když to teda podáš takhle…“

Otočil se na stranu, dál od Severuse, a trochu se naklonil dopředu.

Severus nabral do dlaně vodu a polil jí Harryho ramena, poté začal. Dlouhé, pomalé tahy, tu stisk, tam stisk… a celou dobu Harry sténal potěšením, svíjel se a napínal, když Severus našel sebemenší napětí v jeho svalech a zpracovával je.

Na konci se Harry opět otočil tváří k němu. „Uvědomuješ si, že kvůli tomu všemu dotýkání tě chci desetkrát víc?“

„Doufal jsem, že…“

Znenadání si na něj Harry znovu sedl obkročmo, jen tentokrát vyrazil svým penisem na Severusovo břicho. Harry si klekl na kamenné lavici a začal klesat, přitom si trochu skousl ret.

Ačkoli ne strachem. Spíš to vypadalo, že se soustředí. A posléze: „Nevím, jak… ehm, správně se nasměrovat. Možná mi můžeš…“

Severus nepotřeboval dvakrát pobízet. Oběma rukama chytil Harryho za boky a natočil ho kousek jiným směrem, zároveň se trochu posunul po lavici. Poté rukama přešel dolů na Harryho půlky a roztáhl je od sebe, aby ho mohl připravit. Vlastně k tomu nebylo příliš moc potřeba, protože kluzká voda sloužila jako mazací prostředek, a Harry už byl uvolněný a bezstarostný z častých příležitostí, kdy do něj Severus pronikal. Tak jako tak, jeho dřívější napjatost tvořil z polovice čirý stres.

Nyní už bývalo všechno snazší, když to Harry skutečně chtěl a užíval si to.

Přestože je pravdou, že tuto polohu ještě nezkusili, vyjma případu, kdy Harry pronikal zespodu.

Harry se posouval dolů, když patrně našel Severusův penis a klesal níž, zajíkl se, jakmile penis začal do něj vklouzávat. „Óóó, jo. Dobrý, moc dobrý…“

„Ano,“ zamručel Severus a vyrazil boky nahoru.

Harry se předklonil a pevně ho objal, čímž přitiskl tvrdý penis k Severusovu břichu. „Och… och… Moc dobrý…“

„To je dobrá poloha, ano,“ zafuněl Severus, zatímco přirážel nahoru rychlými, prudkými průniky.

„Jo… ó, jo…“ Kupodivu Harry najednou trochu uhodil Severuse do zad, ale zároveň dál sténal a přirážel. „Měl jsi mi to říct!“

„Řekl…“

„No, jasně…“

S touto polohou to bylo tak, jak Severus věděl ze zkušenosti, že dávala člověku, co je do něj pronikáno, nesmírné množství kontroly. Jak dál pokračovali, Harry to zřejmě pochopil. Teď se ani tak netiskl, spíš se vzpínal, jak se odkláněl od Severuse, trhal boky, penis nadskakoval ve vzduchu, zatímco se držel Severusových paží, aby nespadl dozadu do vody.

Na jeho kroužku v bradavce pableskovalo světlo svíček, a jak Harry rajtoval na Severusově penisu, jeho potěšení při tomto aktu bylo naprosto evidentní, Severus to považoval za nejkrásnější podívanou, co kdy spatřil.

 Dokonce, i když Harry klel. Nebo možná proto, že to byl on.

„Ach, Bože. Ach, Bože,“ takřka zakřičel, nehty zarýval do Severusových dlaní, jak mu svíral ruce, čím dál tím pevněji. „Do prdele, do prdele…“

Jsem, mohl říct Severus, kdyby se netěšil z podívané před sebou natolik, že by Harryho vyrušil ze soustředění.

S pootevřenými rty se zaklonil tak, až se mu vlasy táhly ve vodě a Harry začal vlnit boky v rytmu Severusových přírazů. Teď, pomyslel si Severus, a změnil mírně úhel, aby mohl penisem sklouznout přímo na Harryho prostatu, než se o ni jenom otřít.

„Do prdele, do prdele, do prdele!“ vzdychal Harry, slova splývala, ale přesto pro Severuse dost zřetelná, aby si každé vychutnal. „Miluju… tě… tak… strašně… zatraceně… ááách!“

Vyvrcholil s nesouvislým výkřikem, sperma vytékalo ve stálém proudu, v tomtéž okamžiku neudržel sevření Severusových rukou a spadl po zádech do vody, zůstal ležet, třásl se v křečích, nesrozumitelné nadávky stále udýchaně plynuly z jeho rtů.

Přesto nesklouzl ze Severusova penisu, poněvadž ve chvíli, kdy ho Harry pustil, Severus ho popadl za boky a držel pevně na místě.

Když už nic jiného, vypadalo to, že to jen zvýšilo Harryho potěšení.

A Harryho potěšení znamenalo doslova Severusovo potěšení. Jeho vlastní vyvrcholení na něj přišlo s řevem a s takovým frmolem, jaký jen zřídka kdy cítil. Nebo snad nikdy, protože kdy někdy slyšel, vůbec někdy slyšel takováto slova ze rtů někoho jiného?

Severus zvrátil hlavu dozadu a znovu zavyl, prsty zaryl do Harryho kůže, a prsty u nohou zkroutil na dně bazénku.

A posléze se i on zhroutil, málem se přitom uhodil hlavou o mramorový okraj vany.

Harry opatrně sklouzl z jeho penisu dozadu. Moc brzy; Severuse by těšilo zůstat v něm o něco déle. Ale Harry měl na mysli něco jiného.

Harry ho zase chytil za ruce a táhl ho dopředu, do vody, a zůstal s ním stát, přitom se oba třásli intenzitou toho, co právě sdíleli. Třásli se a hleděli na sebe, dokud Harry nakonec neřekl: „Jestli sex bude ještě lepší, musíme si všechno předem naplánovat.“

Severus stěží mohl přemýšlet, co tím mínil. Vlastně stěží mohl vůbec myslet. Až na jednu věc. Miluju tě tak strašně zatraceně… moc, možná?

Ale naproti tomu, lidé často v zápalu vášně křičí věci, co ve skutečnosti nemyslí vážně. Nedá se ale říci, že je obvykle křičeli, když byli se Severusem, přesto…

„Naplánovat?“ konečně se zeptal, téměř nepřítomně.

„Jako zcela určitě zotavovací lektvary. Jednou budeš moje smrt, jestli si mě budeš pořád takhle brát, a já jsem moc mladý na umírání.“ Harry přistoupil k němu, opřel se o něj a hlavu položil na Severusovo rameno. „A k té druhé věci. Ehm… promiň.“

Promiň?

„Tobě je líto, že mě miluješ nebo je ti líto, že jsi to řekl a není to pravda?“ zajímal se Severus a odstrčil Harryho. Hrubě.

„Nebuď hlupák! Není mi líto, že tě miluju! Co seš zač? Největší blbec na světě?“

Aha. Severus si to zřejmě špatně vyložil.

Ano, pravděpodobně, řekl výsměšně vnitřní hlásek.

Avšak sotva jej slyšel přes pocit, jakoby se jeho duše v nitru poltila ve dví. Poltila se ve dví a vytrysklo zářivé jasné bílé světlo, a Harry tam stál vprostřed toho se slovy: „Není mi líto, že tě miluju!“

Severus náhle nesnesl, že se nedotýkal Harryho. Stáhl si ho zpátky do náruče a pevně ho objal, a pokoušel se neklást možná nevyhnutelné otázky, které se jím začaly hrnout. Ty mě skutečně miluješ? Víš to jistě? Jsi o tom přesvědčený? Jsi…

Na žádnou z nich se nikdy nezeptá, nikdy, pro případ, kdyby se mu odpovědi nelíbily. Kdepak, mnohem lepší bude lpět na tom, co měl, aby na to vzpomínal jako na něco posvátného, jak Harry ležel na zádech a při vyvrcholení řekl ‚Miluju tě‘, a jak to potom řekl znovu o něco víc nazlobeně.

Ale on nemusel klást své otázky, poněvadž ho Harry znal natolik dobře, aby věděl, že na ně bude myslet.

„Ano, opravdu tě miluju,“ řekl a potřásl hlavou. „Copak ti můžu v tom lhát?“

„Můžeš… můžeš…“ Severus se hrozil třesu svého vlastního hlasu, ale ani to nejvíce nezdolné úsilí o sebekontrolu to patrně nezměnilo. „Můžeš taková prohlášení zkreslit a překroutit, a… no, sám velice dobře víš, že máš tisíc způsobů, jak obejít svazek myslí.“

Harry se postavil trochu rovněji. „Ty paličatej parchante. Jo, žádná bolest hlavy, protože já to taky myslím vážně. Asi snad potřebuješ víc? A co takhle, Severusi Tobiasi Snape, miluji tě nade vše, a chci být s tebou svázaný, chci to víc než cokoli jiného, a proto dnes večer opakuji ten obřad, abych se ti to pokusil dát najevo!“

Miluji tě nade vše.

Nade vše.

Severus měl pocit, že se mu podlamují kolena. Kdyby mu voda nepomáhala podpírat váhu, už by se možná podlomila. A přesto jeho ústa zkrátka nevěděla, kdy se zavřít. „Víc než cokoli jiného?“ zeptal se chraptivě.

A potom poznal, že mu Harry nelhal, neboť druhý muž upíral pohled přímo na něj, velmi klidně, a řekl: „Severusi, taky jsem chtěl svou svobodu. Ty to víš. Ale i kdybych ji měl, zůstal bych tady s tebou.“

Při těchto slovech si Severus pomyslel, že už ví, jaké je to zemřít a dostat se do nebe. Ale nedá se říci, že by věřil takovému nesmyslu.

„Nu, a co je ti líto?“ zeptal se tiše, jakmile se zdálo, že se už místnost přestala točit.

Harry ho obdařil takovým pohledem, který mohl být považován jen za shovívavý. „No, samozřejmě je mi líto, že jsem to řekl takto. Uprostřed soulože? Ani mě nepřekvapilo, že jsi potřeboval trochu se o tom přesvědčit. To je takové… podezírání, že? Možná sis prostě myslel, že si skvěle užívám. Což ano, ale…“ Harry si rukama projel vlasy a rozcuchal je. „Jde o to, že jsem se ti to snažil povědět celý večer, a nemohl jsem fakticky přijít na to, jak.“

Severus povytáhl obočí. „Cožpak je tak obtížné vyslovit ta dvě slova?

Harry povytáhl své obočí, stejně tak vysoko. „Určitě víš, že je. Nebo je možná pro tebe jednoduše pohodlnější říct to beze slov? I když ty jsi na mě vždycky působil jako velmi výřečná osoba.“

Tuhle výzvu nechal viset mezi nimi.

„Inu, ano. Rovněž tě miluji. Jistěže ano.“

Harry se usmál, velice samolibě. „Jo, věděl jsem to. I když mi nějakou dobu trvalo, než jsem na to přišel.“

„Měl jsem ti to říct dřív,“ uvědomil si Severus. Náhle pochopil, že Harryho ošidil. Ošidil jej o tento zlatý okamžik vyřknutí tohoto prohlášení, aniž by byl pobízen, něčeho, co si Severus uchová navždy a nikdy nezapomene.

„Když jsem na tebe ječel, jak moc tě nenávidím pokaždé, když nic nešlo tak, jak jsem chtěl?“ Harry zavrtěl hlavou. „Asi rozumím. A nezáleží na tom. Totiž, je příjemný slyšet to nahlas vyslovené, Severusi. Ale to, že jsou tyto city přítomné, je mnohem důležitější.“

Severus rozechvěle kývl a podivil se, jak je možné, že člověk, který je mnohem mladší než on, jej dokázal tolik zahanbit. Naproti tomu, Harry měl šlechetného ducha, a Severus obyčejně ne, tudíž dávalo jedině smysl, že Harry by byl první, kdo vyřkne ona dvě slova nahlas.

„Voda začíná být studená,“ řekl najednou Harry. „A jsme tak trochu ulepení. Co říkáš na sprchu? A pak postel?“

Severus musel připustit, že postel zněla jako docela dobrý nápad. Pomalu se navzájem namydlili, zatím toho do této chvíle příliš nenamluvili, jen si hleděli do očí a sem tam se zasmáli.

Ani jeden z nich neměl zapotřebí se ptát, kvůli čemu.

Severus použil sušící kouzlo, kdežto Harry se osušil ručníkem, poté se společně svalili do postele a zachumlali se pod tlustými přikrývkami nezbytnými k zahnání chladu sklepení.

„Severusi?“ řekl Harry ve tmě, paži měl volně přehozenou přes Severusovu hruď a hlavu položenou na Severusově rameni. „Myslím, že to rád řeknu. Víš? Nebo… možná, že ty ne.“

Severus si nemyslel, že se jednalo o narážku, ale měl za to, že by mohl něco říct o Harryho potřebách, pokud byl Severus tedy natolik chytrý, aby poslouchal. „Řekl bych, že možná potřebuješ se tato slova naučit říkat. Jak víš, jsem ze své podstaty rezervovaný, ale ty jsi můj souzený, tudíž… miluji tě, Harry. Hmm, není to tak těžké vyslovit, když s tím neváháš.“

„A co takhle, miluji tě nade vše?“

„A co takto, miluji tě natolik, abych snesl Disneyworld.“ Severus se lehce otřásl při vzpomínce, že to mudlové nazývají „Pohádkovou zemí.“ Pro něj to byla jen jedna nechutně přeslazená atrakce za druhou, a každá navržena tak, že očerňovala čarodějky! Bezesporu je to protikouzelnická propaganda. Jen stěží mohl uvěřit, že se Harrymu nejvíce ze všeho líbila zrovna tato část parku.

„Nech toho,“ řekl Harry. „Dobře vím, že se ti líbili piráti.“

„Ano, ale dopředu jsem nevěděl, že tam ti piráti budou,“ odfrkl Severus. „Když jsem souhlasil s tím, že tam pojedeme, bylo to z jiného důvodu.“

„A ten jiný důvod není tak těžké říct?“ Harry se zasmál, vzápětí najednou znehybněl. „Počkat. Když jsi souhlasil, že tam pojedeme, to bylo kvůli tomu, že jsi mě miloval? O jak dlouhé době vlastně mluvíme?“

„Přesně o jednom roce,“ řekl Severus a byl na sebe pyšný, že to věděl. „Probudil jsem se s láskou k tobě, Harry, to první ráno po našem svázání.“

Sice v té naprosté tmě neviděl, že se Harry mračí, ale nějakým způsobem to vycítil. „Nemyslíš, že se to stalo tím kouzlem, že?“ zeptal se patrně nervózně. „Nechtěl bych, aby…“

„Ne, zřejmě se ten cit začal objevovat už nějakou dobu před tím,“ odpověděl Severus lakonicky. „A co u tebe?“

„Promiň, nemám tušení.“ Cítil, že se Harry otřásl bezhlesým smíchem, když na něm ležel. „Vím, že to není zrovna ta nejromantičtější odpověď. Jednoduše se to ke mně nepozorovaně připlížilo. Ale, poslyš, jestli tě to nějak utěší, vletěl jsem kvůli tomu do jezera. V tom okamžiku jsem si to uvědomil. Máš zatracenou kliku, že jsem se neutopil.“

„Vždyť umíš plavat.“

„Ty jsi ale romantik, co?“

Severus se natočil tváří k Harrymu. „Nevím. Jsem?“

Harry se přitulil blíž. „Jo, Severusi, vlastně jsi. „S těmito slovy jej Harry něžně a láskyplně políbil, prsty putoval dolů a pohladil značku, kterou vytvořil na Severusově hrudi. „Jsi, a i za to tě miluju.“

„Jen to nikomu neříkej,“ zamručel Severus.

„Myslíš, že zprávy o nás můžou být ještě praštěnější, než už jsou?“

Severus se na něj přísně zahleděl a Harry se usmál. „Tak dobře. To, že jsi hluboko v nitru rozený romantik, zůstane naším malým tajemstvím.“

„To jisto jistě nejsem…“

„Miluješ mě, ne? Budeš mě milovat navždy?“ Další polibek, dlouhý a hluboký. „To mi stačí.“

Konec