Úterý, 15. června 1999 ----
14:20
V
následujících několika dnech trávil Harry spoustu času se Severusem a sledoval
ho při vaření lektvarů. Neviditelný kotlík byl opravdu zajímavý, ale samozřejmě
nebyl tím skutečným lákadlem. Harry jen chtěl být se Severusem. Bylo příjemné
zkrátka sedět na pracovní desce, povídat si sním a popíjet kolu. Harrymu ani
nevadily chvíle, kdy Severus musel počítat zamíchání a vícevrstvá kouzla, či se
jinak soustředit na lektvar než na konverzaci. Jednoduše houkl ššš, a Harry se mohl jen dívat, jak se
pohybuje po laboratoři a věnuje se svým vařeným lektvarům. To mu poskytovalo
čas k obdivování mužových dlouhých nohou a křivek zadku, když měl štěstí
jej zahlédnout přes objemný hábit.
Právě
teď Harry letěl z hradu a směřoval k místu, co začal považovat za své
vlastní soukromé jezero, když si uvědomil, že tráví se Severusem mnohem více času,
než musel. Hm, a ani se nad tím nezamyslel.
Protože
v jistém smyslu musel zůstat se
Severusem. Pravda, ne několik hodin v kuse v laboratoři, ale tak
všeobecněji. Ale to, co chtěl nebo nechtěl, skoro nehrálo žádnou roli, neboť
neměl možnost rozhodovat se o vlastním životě.
Jednou
si myslel, že by mohl. V oné chvíli na ošetřovně, v jediném okamžiku,
kdy měl pocit, že mu přestalo tlouct srdce stejně jako jen před malou chvilkou
to Severusovo. V oné dokonalé chvíli, kdy se jediné slovo kolem něj
ovinulo jako zahřívací kouzlo.
Volný.
Snad
jen na minutu skutečně věřil, že se to stalo. A co, kdyby to bylo nemožné?
Vždyť celý jeho život se sestával z nemožných událostí, že ano? Když na to
přišlo, nikdo nemůže přežít smrtící
kletbu… což není vůbec pravda. Sám je živoucím důkazem, že nemožné se může
stát realitou.
A
stejně i tohle. Stala se další nemožná věc. Byl volný. Byl naprosto osvobozený…
Šok
byl tak velký, že byl sotva s to myslet na to, co to bude všechno
znamenat, ale jedno bylo nad slunce jasné.
Nyní
se může sám rozhodovat. O tom, co chce. Nebo koho chce.
Ale dříve, než
měl vůbec možnost se začít rozhodnout, jak na ně odpoví, byly tyto otázky
rozbity na padrť, když mu Severus zamezil vykonat něco tak prostého jako
rozžhnutí svíčky. Bez sebemenší námahy mu zablokoval magii. Pouhou jedinou
myšlenkou. Zcela zničil jeho představy. Zničil jeho.
Přece
jen nebyl volný. Severus ve skutečnosti nezemřel, jen měl k tomu strašlivě
blízko.
A
Harry zůstal pochopitelně nadále otrokem.
Bylo
hrozné, že v prvním okamžiku dušervoucí bolesti a ztráty, jakou nikdy
ještě nepocítil, si Harry jako první pomyslel: ale kdyby Severus nadobro zemřel, byl bych teď volný.
Nedal
to ale najevo. Ani ve tváři a ani v hlase. Vždyť to byla strašná myšlenka.
Téměř zlovolná. Harry nikdy nechtěl, aby někdo kvůli němu zemřel a představa,
že i o tohle ho Voldemort připraví, že Voldemort mohl působit ze záhrobí, aby
zničil ne jen to, čím Harry je, ale i kým je… byla téměř nesnesitelná.
Harry
tu myšlenku zapudil, řekl si, že se to nestalo, že není takový člověk, který by
myslel na něco takového. Nicméně věděl, že to tak bylo.
Možná
bylo normální takto se cítit, uvažovat o jiných možnostech. Přece skutečně
nechtěl, aby Severus zemřel. To v žádném případě.
Kdepak,
on chtěl, aby Severus žil. Vlastně si to ani jinak nedokázal představit.
Doopravdy
ale nešlo o to, zda chtěl, aby Severus žil; šlo o to, co chtěl Harry pro sebe,
v té krátké chvilce, kdy si myslel, že je osvobozený.
Na
to si ale nikdy neodpověděl, že? Zpočátku na rozhodnutí neměl čas a poté se
odpověď zdála nedůležitá. Proto o tom přestal přemýšlet.
Avšak
nyní Harry přelétával nízko a pozvolna hladinu jím vytvořeného jezera, a
uvažoval, kdyby to byla mýlka. Co kdyby byl
osvobozený, toho dne na ošetřovně? Co by potom dělal? Co by chtěl?
Zůstal
by z vlastní vůle dál se Severusem?
Harry
letěl čím dál tím níž, při snaze najít odpověď teniskami klouzal po vodní
hladině. Na odpovědi možná nezáleželo, ale současně se zdála důležitá.
Důležitá, ale visela mimo dosah, a z dobrého důvodu. Jak měl vědět, co
dělat? Dala se taková otázka vůbec zodpovědět?
Možná ne,
pomyslel si Harry, a zatočil, jakmile se přiblížil ke břehu jezera, poté ho
znovu přelétával jiným směrem. Jak si mohl být jistý, co by dělal téměř před
šesti měsíci? Skutečná otázka se asi vztahovala k tomu, co se děje teď a
tady.
Zůstal
by dnes se Severusem, kdyby měl na
vybranou? Dejme tomu, že byl najednou osvobozený, nějakým jiným magickým
způsobem než smrtí? Harry věděl, že se to nikdy nestane, ale co kdyby ano?
Rozloučil by se v klidu se Severusem a vydal se vlastní cestou?
Navštěvoval ho o víkendech a byl s ním ve spojení?
Nebo
by se k němu vrátil a oznámil mu, že by chtěl být opět svázaný poutem?
Pravda, tentokrát ne otrockým. Nikdy by si tohle nevybral. Kdepak, ne otrockým,
ale…
Harryho
celé tělo se otřáslo uvědoměním, v té chvíli náhle ztratil kontrolu nad
koštětem a vřítil se přímo do vod jezera, v němž dále klesal, jako by stále
letěl, když jej koště stahovalo do průzračně modrých hlubin.
Chvíli
byl jednoduše příliš šokovaný, aby reagoval, poté ale koště prudce zvedl a ono
poslechlo. Sice ne tak rychle, jak by chtěl, ale poslechlo, a Harry zamířil
zpátky vzhůru, letěl vodou, dokud se nedostal na hladinu.
S
lapáním po dechu se přetočil na záda, Kulový blesk svíral v ruce, a jak
tam tak ležel, unášený vodou, rty měl pootevřené, oči pevně semknuté proti
zářivému slunci nad ním. Cítil se jako naprostý blbec. Co se proboha stalo?
Možná něco s Kulovým bleskem… už je to přeci nějaká doba, co Harry zastřihával
roztřepené proutky a podíval se, jestli někde nějaké netrčí…
Nakonec,
když už neměl takový pocit, jako by měl vyražený dech, Harry se obrátil ve vodě
a znovu nasednul na koště. Odletět bylo pěkně těžké, ale po několika
neúspěšných pokusech se mu to povedlo, a zamířil k jezernímu břehu,
tentokrát se však soustředil pouze na let.
Harry
se usadil do tureckého sedu a při pohledu na sebe se musel zasmát. Pro jednou
sušící kouzla přijdou určitě vhod. Alespoň, že měl stále svou hůlku, bezpečně
zastrčenou v kapse džínů, které jsou podle Severuse na něm hrozně těsné. A
dobře že tak, díky tomu hůlka nespadla do vody, když se ponořil.
Tak,
na cože to myslel? Harry se snažil vzpomenout, protože teď byl v bezpečí
na pevné zemi, a ta otázka se vrátila, zvonila mu hlavou ještě hlasitěji než
předtím.
No,
jistě. Co by teď dělal, kdyby byl z nějakých důvodů volný a mohl si sám
vybrat? Chtěl by zůstat se Severusem?
Harryho
chřípí se rozšířilo, poněvadž mu najednou připadala odpověď zatraceně jasná.
Jistěže by chtěl zůstat se Severusem! Vždyť byli milenci, ne? Nemluvě o všem
tom fantastickému sexu.
Při
sezení na břehu a přemítání o tom, však Harryho napadlo, že mezi nimi jde o
mnoho víc než jen o sex, jakkoli dobrý. Trávili spolu čas, že ano? Hodně. A
povídali si. Někdy, když spolu leželi nazí a uspokojení v posteli,
povídali si celé hodiny.
Harry
o sobě nesmýšlel jako o otrokovi, ani když byl sám se Severusem, jen oni dva.
Nemohl se ale vyhnout povědomí o svém postavení, zvláště když to tisk neustále
omílal – historky o něm teď podle všeho vycházely v cyklech – ale celkem
vzato, v současnosti se už necítil
jako otrok.
Nějakou
dobu tomu tak ale bylo. Dlouhou, ale teď se to změnilo.
Cítil
se uvolněný. Klidný. Konečně spokojený se svou budoucností. Británií se
nepotulovali žádní zlí čarodějové a celá země se na něj neobracela, aby se
s nimi vypořádal.
Zkrátka
se cítil… normální, uvědomil si. A měl někdy předtím takový pocit? Věděl, že by
měl za to děkovat Severusovi. Dal Harrymu, co potřeboval, přesně tak, jak
slíbil. Vše, co bylo v životě důležité. Skutečný domov, v němž se
cítil přijatý. Vážený. Někoho, na nějž se mohl spolehnout, že při něm zůstane
v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě a tak vůbec. A
Severus by nezklamal. Harry to věděl
tak jistě jako své vlastní jméno.
Bylo
to jako… bylo to… jako by byl teď Severus jeho rodina. Jeho partner, nebo jeho
souzený, jak to tak nazval Albus.
Když
se Harry nad tím takto zamyslel, uvědomil si, že má všechno, co vždy chtěl. Jen
to všechno přišlo v jiné podobě, než čekal. Muže místo ženy. Práci, u
které věděl, že se mu bude líbit, i když ji nezamýšlel mít. Rodinu, jejíž
součástí se také skutečně stali Ron s Hermionou. A za svůj domov, Bradavice.
První
opravdový domov, co v životě měl. Jediný, co v životě doopravdy
chtěl. Myslel si, že je musí opustit, ale takhle teď mohly být navždy jeho
domovem.
Harrymu
se na tom zdálo prostě něco správného.
Jistěže ano. Vždyť byl se Severusem šťastný. Sice by byl raději spoután láskou
než otroctvím, ale chtěl být spoutaný tím či oním způsobem, a byl, a –
Harryho
celé tělo se znovu otřáslo, ale tentokrát neztratil niť myšlenek.
Láska,
uvědomil si, ještě víc šokován, než když proletěl vodou. Je to ono, co cítím k Severusovi? Lásku?
Tato
otázka byla ještě horší než ta předchozí, poněvadž když na to přišlo, Harry
neměl možnost poznat, co láska skutečně je. Ne takováto láska. Měl rád Hermionu
jako kamarádku i Rona skoro jako svého bratra, a Siriuse jako otce, jehož nikdy
neměl… a jistěže miloval své rodiče, ačkoli si je ani nepamatoval. Vlastně si
je moc rád představoval a miloval vzpomínky na ně od jiných lidí, které mu
předali, i když James nebyl tak dokonalý.
Ostatně
ani Harry nebyl dokonalý.
Ale
romantická láska? Harry ji nepoznal. Jen věděl, že se mu líbí, jak se Severus
pohybuje při tanci, a drobné vrásky kolem jeho očí, které se objevily, když pro
Harryho udělal něco pěkného… což vlastně bývalo docela často. A líbilo se mu,
jak Severus voní, a cítit jeho vlasy pod prsty, a byl s ním rád, když
spolu trávili čas, někdy si povídali a někdy jen mlčky seděli a četli si. A ze
všeho nejvíc miloval, jakou s ním měl Severus trpělivost od chvíle, kdy
zjistil, jak je Harry nezkušený a… a… Harry si vážně nedovedl představit, že by
byl někdy s někým jiným.
Nebo
to dokonce chtěl.
No, do prkvančic,
pomyslel si Harry konečně, a znovu se cítil udýchaný jako po běhu, ačkoli sotva
pohnul prstem. Možná nevím, co je láska,
ale zdá se, že tohle má k ní zatraceně blízko.
Není
divu, že chtěl, aby Severus mluvil o svých lektvarech, a přál si, kdyby víc
vyprávěl o svém mládí. Harry toho muže miloval, proto chtěl o něm všecko vědět.
Je to docela prosté. Teď, když se nad tím takhle zamyslel, vše mu připadalo
jasné.
Ano, Harry
by zůstal se Severusem, kdyby měl na vybranou. Jistěže by chtěl mít možnost volby. Ale může žít
s tím, že ji nikdy nebude mít. Vlastně to přijal před několika měsíci a dříve, než si uvědomil, že je
zamilovaný. Nebo možná dříve byl, protože ani za boha si Harry nemohl vybavit,
kdy to všechno začalo.
Přátelé s určitými
zvláštnostmi, vzpomínal si, jak to řekl Ronovi, Ron se mu
div nesmál a řekl mu něco, jak se Snape díval za Harrym, krátce po jeho
narozeninách… ne, nedíval se za ním. Díval se na něj, takovým způsobem, který se Ronovi zdál stěží uvěřitelný…
Jo,
pomyslel si Harry s kývnutím, poněvadž měl pocit, jako by to konečně
pochopil. Severus ho také miloval. Aspoň trochu, jak si začínal myslet. Severus
ho musel milovat, že? I kdyby jen trošku, trošičku. Jinak by nemohl tak
absurdně žárlit na Hermionu. Hlavně to bylo nejspíš sexuální, ale ne tak
docela, protože to, co měli Harry se Severusem mezi sebou, nebylo jen sexuální.
Přece
by neleželi poté v objetí, kdyby šlo jen o sex, ne? Severus by nepřišel na
hřiště a vrhal na Harryho potlouky, aby mohl cvičit své nové manévry v realističtějších
podmínkách. Harry by nebyl celý pryč,
aby řekl Severusovi nějaké strhující novinky, co se právě dověděl, ne pokud to,
co mezi sebou měli, bylo čistě sexuální.
Sice
pomalu došel k pochopení, ale proto, že ve srovnání s tím, jak začal
jejich vztah, už vypadalo jako velký úspěch, že se stali byť přáteli. Což se
vlastně zdálo nemožné.
Potom
se ale Harryho celý život složený z nemožného stal realitou.
Harry
vstal a oprášil si pozadí. Fajn, tak miloval Severuse. Dobře… to bylo vážně
dobře. Mnohem raději stráví zbytek života s člověkem, kterého miluje, než
s někým, koho ne. A Severus ho skoro jistě také miloval. Bylo to
zpropadeně jasné, když si zpětně připomněl všechny ty věci, co pro něj ten muž
udělal. Takové, které vůbec nemusel. Maličkosti.
Severus
je jednou zamluvil tím, že samozřejmě
chtěl, aby byl Harry šťastný. Prý, že to bylo v jeho nejlepším zájmu,
protože i po zkřížení sil a porážce Voldemorta, sotva chtěl, aby s ním žil
trucující výrostek.
Jo…
byl důmyslný, to Severusovi musel Harry nechat. Ten muž by se určitě vymluvil
z čehokoli. Ale Harry to teď prohlédl. Nikdo
nedokáže v jednom kuse jednat strategicky, dokonce ani ředitel Zmijozelu.
Severus nebyl zrovna známý pro svou vřelou laskavost, že? Přesto se takto téměř
vždy choval k Harrymu. A pokud v jedněch chvílích ne, měl k tomu
dobrý důvod. Velice dobrý důvod.
Jestli
je to ale všechno jen jakési… divadýlko
k uklidnění Harryho, Severus by nebyl s to v něm pokračovat. Ne
soustavně, ne na tak dlouho.
Bylo
zřejmé, že miloval Harryho. Důkaz spočíval v tom všem, co udělal.
Harry
se mračil, když se rozešel podél jezerního břehu s koštětem v ruce. Jo,
Severus udělal opravdu hodně pro Harryho, a to byl jaksi ten kámen úrazu.
Jelikož Severus nikdy neřekl ‚Miluji tě‘,
ale proč?
Asi
proto, že toho udělal pro Harryho tak zatraceně tolik, že kdyby Harry někdy
řekl: ‚Taky tě miluji‘, Severus by si
myslel, že si Harry plete lásku s vděčností. Takže možná by to měl Harry
vyslovit první.
Ale
ne… stejný problém.
Krom
toho, jak Severus řekl, jedno kouzlo vydá za tisíc slov. A jistě vydá za víc
než dvě. Takto Severus jednal po celou dobu… nebo od doby, kdy se zamiloval.
Pravděpodobně to bylo takové zmijozelské myšlení. Dělejte něco pro druhou osobu, pokud ji skutečně milujete. To
znamenalo víc než slova.
Co
by tedy mohl Harry udělat pro Severuse?
Když
si tuto otázku naposledy pokládal, řekl si, že tím prostě dává
najevo vděčnost. Poznal rozdíl, a teď to byl rozdíl. Nechtěl Severusovi vyjadřovat nějaké díky. Kdepak,
chtěl, aby muž poznal, jak moc si ho váží. Respektuje. Má ho rád. Miluje.
Jo,
bylo to úplně jiné, a tentokrát nehodlá přijít s něčím tak nemožným, jako
nabídkou pomoci s oznámkováním esejí. To Severusovi neukáže, co si Harry o
něm myslí, co teď Harry chce, uvědomil si, co chce.
Uvědomil
si, kdo je ten, s kterým chce být.
Nebo s kým, jak by Severus řekl
s lehkým úsměvem pohrávajícím mu na rtech.
Harry
se široce usmál a nasedl na Kulový blesk, protože si to vyjasnil, že? Jen
zamilovaný muž může považovat jeho sem tam opravovanou gramatiku za něco
milého. A Severus to dělal, aniž by Harryho rozřezal na cáry tím svým ostrým
jazykem… no, jo. Ten muž byl jistojistě zamilovaný, a bylo jen na Harrym, aby
ho přiměl uvěřit, že byl také.
Nebo
přinejmenším, že by si ho Harry zase vybral, kdyby mohl. Dobrovolně si ho vybral,
protože si spolu vedli dobře, a život se Severusem vypadal jako zatraceně
celkem krásná věc.
Ale,
jak to udělat, jak to provést, aby… Harry se odrazil a letěl. Byla to pravda,
co jednou řekl Severusovi. Nejlépe se mu přemýšlí při létání. A aby tohle
vyřešil… jo, určitě bude muset využít všech svých výhod.
Čtvrtek, 17. června 1999 ---- 20:30
„Ještě
se nekoukej, řekl Harry. „Už jsme skoro tam. Nech zavřené oči.“
Severus
se málem znovu zeptal proč, ale Harry
byl v tomhle skoupý na slovo, když se na to posledně třikrát ptal, a tak
se nechal vést za obě ruce, Harry šel zřejmě při jeho vedení pozpátku.
Ani
si nebyl moc jistý, co se děje, ale takový pocit měl skoro celý den. Harry se
choval velmi zvláštně, přicházel a odcházel v nezvyklých časech a poté,
když mu Severus navrhl jít někam ven na večeři, skoro zpanikařil a říkal, že
nemá hlad, což spustilo pulz energie v Severusově mysli.
Poté
si Harry povzdechl, požádal ho o lektvar na bolest hlavy a řekl: „Dobrá, není
to pravda, mám trochu hlad. Ale i tak raději ještě s večeří počkám.“
Severus
mu samozřejmě dal lektvar na bolest hlavy; stěží chtěl vidět Harryho
s nějakou bolestí, ale vzápětí si uvědomil, že se děje něco celkem podivného. „Proč chceš jíst tak
pozdě, když už jsi vyhládlý?“
„Prostě
chci,“ řekl Harry umíněně. „A chci, abys šel pracovat do své laboratoře, dokud
pro tebe nepřijdu. Dobře?“
Bylo
jasné, že Harry něco chystal. Severus neměl moc ponětí, co plánoval, ale bylo
zřejmé, že to nějak mohlo souviset s pozdní večeří. Severus neměl nijak
zvlášť rád překvapení a takřka požadoval, aby mu Harry řekl, co se děje.
Potom
ale zahlédl záblesk neklidu v těch zelených očích. Neklidu a touhy, a
popud zničit Harryho překvapení, ať bylo jakékoli, jej zcela opustil.
Odešel
tedy pracovat na lektvaru pro testrály, jak slíbil, při míchání ztuhlé hmoty mu
čas pomalu ubíhal. Dnes byl v laboratoři osamělý. Bez Harryho. Sice to tak
často bývalo, ale Severusovi dnes chyběl víc než jindy. Nejspíše proto, že
chtěl zjistit, co má Harry tam venku za lubem s těmi svými neustálými
výlety do horních pokojů a zpátky.
Harry
konečně vešel dovnitř a tiše se postavil vedle něj. „Je ten lektvar stabilní?
Můžeš ho na chvíli nechat být?“
Severus
klepl hůlkou na oheň pod kotlíkem, plameny zamihotaly a zhasly, potom se
obrátil k Harrymu.
„Zavři
oči.“
Místo
toho je protočil. „To nemůžeš myslet vážně.“
Byla
to jeho představivost, nebo Harry snad zamrkal?
„Prosím.“
„No
tak tedy dobře,“ řekl Severus, přitom si dal záležet, aby to znělo náležitě
nabručeně.
A
tak je teď tady s pevně semknutýma očima a je pomalu tažen chodbami svých
vlastních pokojů, jako by Harry ani nevěděl, že zde Severus žije dvacet let a
zná každou píď, každou křivku?
Nacházeli
se v knihovně; to věděl ještě dřív, než ho Harry nasměroval
k jídelnímu stolu ve výklenku a pomohl mu posadit se na židli
s rovným opěradlem. Uslyšel skřípot druhé židle a posléze Harryho hlas
hned u něj. Zněl nějak rozechvěle.
„Tak
dobře. Otevři oči.“
Jakmile
je Severus otevřel, spatřil prázdný stůl. „Ano?“
Harry
s nervózním pousmáním vytáhl hůlku a vzápětí klepl třikrát o stůl.
Objevil
se jediný pohár a jídelní sada pro jednu osobu, spolu s křišťálovým
podnosem, který se chvilku vznášel a poté se pomalu snesl k volnému místu na
stole. Současně se vynořilo několik mělkých misek, každá naložená lahůdkami již
rozkouskovanými na sousta.
Vskutku
zvláštní přehlídka pokrmů, pomyslel si Severus poté, co pohledem přecházel
z misky na misku. Mezi jinými třeba avokádo, lanýže a nějaký míchaný salát
s ořechy.
A
v poháru podle samotné vůně Severus poznal ananasovou šťávu prostoupenou
čerstvou vanilkou. To mu stačilo k osvěžení paměti.
„Z
nějakého důvodu mi to všechno přijde povědomé,“ protáhl Severus a otočil se
k Harrymu, který se podíval jinam, ale poté pohled vrátil.
„Víc
tobě než mně. Moc dobře si na to nevzpomínám.“
„Pak,
jak…“ Severus zvednutím ruky obsáhl škálu pokrmů na stole. „Ty jsi studoval
ceremoniál?“
Harry
se slabě zasmál. „To by bylo zbytečné, protože jsi už všechnu práci odvedl. To
ne, jen jsem se zeptal skřítků, co přichystali na tvou speciální hostinu.“
„A
ty jsi ji znovu připravil. Proč?“
„Je
to přesně rok. Sedmnáctého června… ale, no tak. Neříkej mi, že sis nevšiml,
jaké je dneska datum. Tomu ani na okamžik nevěřím.“
Severus
si všiml; jistěže ano. Ale nenapadlo ho, si ten den nějak zvláštně připomínat.
Nečekal, že by Harry chtěl. „Ty to chceš oslavit? Své otroctví?“
„Ne,
chci oslavit naše svázání,“ řekl Harry klidně. „A chci to dělat každý rok, a
protože jsme oba mladí, bude to znamenat hodně let.“ Usmál se. „Copak jsi nikdy
neslyšel o výročí?“
Severus
se zhluboka nadechnul, cítil se jako po napití zkaženého lektvaru. Patrně
nedokázal jasně uvažovat. Harryho slova byla sice dostatečně zřetelná, ale
zdála se nesmyslná. Vždyť jeho svázání bylo
založené na zotročení.
Možná
to ale všechno byl jen Harryho pokus ukázat Severusovi, že se naučil plně
přijmout své otroctví. I to se zdálo podivné, jak Severus poznal
za několik uplynulých měsíců. Harry to dal jasně najevo. Neskuhral nebo se
nedurdil; jen zřídka si byť stěžoval. Bez trpkosti hovořil o budoucnosti, a ta
budoucnost vždy počítala se Severusem.
Severus
netušil, co říct, ale měl silný pocit, že bude lepší, když něco řekne. Harry
zřejmě čekal. Ne zrovna jako na trní, ale přesto nějak nervózně. „Sedmnáctého
je tedy naše výročí, ano? A ty jsi znovu připravil obřadní jídlo, abych tě
znovu… nakrmil?“
„Ale
tentokrát budeš krmen ty, Severusi,“ podotkl Harry, náhle zněl mnohem víc
uvolněně. „A koupán, nezapomeň. I když u rituální koupele vlastně moc nejde o
koupání, že?“
Při
zmínce o koupeli Severusův penis ožil, ačkoli důsledky Harryho slov byly
poměrně udivující. „Znovu si budeme hrát na ten ceremoniál, jen tentokrát jsem
uchazečem já?“
„Vždyť
oba víme, že to tak nikdy opravdu nebude. Ale víš, jak ceremoniál má prokázat,
že mág-pán se dobře postará o svého otroka?“ Harry ho vzal za ruce a zahleděl
se mu přímo do očí. „Ty sis vedl skvěle, celý dlouhý rok. A vím, že v tom
budeš pokračovat. Ale dnes večer chci nakrmit tebe, jako… jako takový symbol protějšku. Já se o tebe také
postarám a uspokojím tvé potřeby. Jsme partneři. Milenci.“
Severus
očima pátral v hloubkách Harryho pohledu. Rozuměl, ale nechápal. Nebo spíš
nevěděl, proč Harry považoval něco z toho za nutné. Harry neříkal nic, co
už nebylo zřejmé. „Ano, milenci,“ nakonec řekl, snažil se neznít tak bezradně,
jak se cítil. „Máš-li… máš-li pocit, že nejsi rovnocenný partner, napravím to,
jak jen budu moci, aby…“
„Ty
to vůbec nechápeš, že?“ řekl Harry tiše. „Poslyš. Pokouším se… no, asi,
omluvit. Vím, že jsem k tobě za ten rok choval naprosto idiotsky. Přece
jen někdy. A jakkoli to může znít hloupě, teprve nedávno jsem si uvědomil, že
máš také potřeby, a měl bych je začít uspokojovat.“
Aha.
Aha. Najednou dávalo větší smysl
Harryho drmolení, že by měl Severus mluvit o své práci s lektvary.
„Nemusíš…“
Harry
přiložil prst přes jeho rty, aby ho umlčel. „Možná bychom měli zachovat to
pravidlo o nemluvení.“
„Já
mohu mluvit. Nejsou zde žádní svědci,“ odvětil ostře Severus. Docela bystrá
odpověď, pomyslel si.
„Fajn,
můžeš mluvit. Ale přestaň s tím ‚nemusíš‘
nesmyslem. Jasně, že nemusím. Myslíš, že to snad nevím? Já to chci, Severusi.
Chci být pro tebe lepším, a tohle mi přišlo, že to bude dobrý začátek. Přece
jenom to na tebe zapůsobilo.“
Ten
poslední dodatek byla čirá drzost, ale Severus si uvědomil, že mu to nevadilo.
Nebo si možná ani toho nevšiml; to ostatní, co slyšel, mělo mnohem větší
význam. Harry si chtěl počínat lépe. Harry chtěl uspokojit jeho potřeby. Harry
se s ním cítil příjemně, i přes otroctví. Nebo snad, dokonce i…
„Jsi
se mnou šťastný,“ řekl Severus, ale ne tázavě.
„Jo.
Jsem moc šťastný.“ Harry přikývl. „A nejsem jen tak s tebou šťastný, víš.
Spíš jsem šťastný, že můžu být s tebou. Klape nám to, víš? Prostě nám to
jde.“
Severus
polkl. Harry byl šťastný? Skutečně šťastný? Vzpomněl si, jak se před téměř
rokem probudil a přál si celou svou bytostí, aby tohle bylo jednoho dne možné.
Stalo se skutečností. A teď se to splnilo?
„Ty
nejsi jen spokojený?“ zajímal se Severus, měl tak chraplavý hlas, že si hned
odkašlal.
Harry
se na něj zvláštně podíval. „Copak vypadám jen spokojený?“
„Už
dlouho ne.“
„No,
tak vidíš.“
Severus
sevřel Harryho ruce poté, co si uvědomil, že chtěl něčím přispět k oslavě
výročí. „Jak přesně se chceš držet ceremoniálu? Chceš mi svázat ruce za zády?“
„Myslím,
že nemusíme zacházet tak daleko, pokud se budeš chovat slušně a dovolíš mi mít
tu čest tě pohostit, hm?“ S těmito slovy Harry zvedl ukrojený plátek medem
slazeného zázvoru a povznesl ho k Severusovým rtům. „Nechej mě se pro
jednou o tebe postarat.“
Severus
mohl říct Harrymu, že už to udělal. Ostatně, co jiného mělo být zabití Temného
pána, než že se Harry postaral o Severuse a rovněž o všechny ostatní? Ale místo
toho byl spokojený, aby to také nechal Harryho pro něj udělat. Kdepak… byl
šťastný.
„Šťávu?“
zeptal se Harry a zvedl pohár.
Severusovi
se zrychlil puls. Pití během obřadního jídla bylo mnohem důvěrnější, než jezení.
Zvláště s ohledem na způsob, jak se Harry choval s těmi svými nejhlubšími,
nejupřímnějšími sexuálními touhami, které odhalil jak Severusovi, tak i
svědkům.
Otevřel
ústa, aby vyšel vstříc teplému doteku těch Harryho, a s polapením Harryho
jazyka se napil přímo z jeho úst.
A
poté si uvědomil, že neměl moc co říct, mohl jen zopakovat Harryho tehdejší
slova. „Mmm. Opravdu dobrá šťáva.“
Harry
se zasmál a předal mu další doušek, Severus ho tentokrát líbal ještě pomaleji,
smyslněji.
„Pane
bože,“ řekl Harry, hlas se mu chvěl poté, co se odtáhl. „To je vážně… Nevím,
jak jsi to dokázal vydržet, když jsem tě takto líbal. Hned jsem málem byl.“
„Ano,
jsi docela v nevýhodě.“ Severus se pousmál. „Měl jsem svůj lektvar na
potlačení libida, který jsem vypil. Ale ty to jednoduše musíš přetrpět.“
„Neměl
jsi s tím nějaký problém? Na něco si pamatuji, ale je to všechno tak nějak
zamlžené.“
„Byl
jsi velice lascivní, a tak bezostyšně svůdný, že to byl vskutku problém,“ řekl
Severus pomalu. „Ale ani ne tak ve fyzickém smyslu. A to snad bylo ještě horší.
Tolik tě chtít a tak vášnivě, a vědět, že není naprosto žádná možnost úlevy? To
bylo utrpení.“
Harry
se široce usmál. „Jo, to si umím představit. Ale teď musíme sníst všechno to
jídlo, a až pak si můžeme užít tu koupací část večera.“
Severus
olízl a jemně kousal Harryho prsty po každém nabídnutém jídle, tu a tam je
zcela vsál do úst, poté uvolnil a celé je očistil od spodu po špičku a znovu
od spodu po špičku.
Ašak
zastavil se, když Harry začal být zoufalý tak, že se pokusil rukou vklouznout
do svých džínů. „Kdepak, to ne, nic takového,“ hlesl Severus a usoudil, že by
měl sníst pár dalších soust způsobněji. „Nemůžeš se sám přivést
k vyvrcholení. Dnešní večer je pro mě.“
Krapet
ho udivilo, jaký měl nepokrytě toužebný hlas.
Harry
zvedl vidličku a snědl dušenou čekanku, přitom vypadal jako muž, co se snažil
ze všech sil uvést svůj penis do klidu.
Z jedné
své části si Severus neodpustil malé poškádlení. Slovní. „Možná bys měl mít
zase svázané ruce, i když jsme si vyměnili role. Pomoci jim chovat se, jak se
patří.“
Harry
vrhnul pohled do jeho, barvy jasně jiskřivě zelené. „Ještě jedna chytrá
poznámka a změním názor a nakonec svážu tebe.“
Harry náhle povytáhl obočí. „Na co jsem to vlastně myslel? Ty tu nemáš sedět
oblečený. Kde máš svou značku, hm? Měla by být na viditelném místě.“
„Má
značka.“ Severus věděl, že Harry nemyslel temné znamení, již dlouho neaktivní,
ale z toho slova mu přesto přeběhl nepříjemný mráz po těle.
„Jo,
pokud jsi můj, neměl bych tě snad taky označit? Asi na stejném místě. Dolů
s tvým hábitem, tunikou, košilí…“
Severus
je rozepínal třesoucími se prsty, říkal si, jestli Harry skutečně naznačoval
to, jak se zprvu zdálo. Nemohl by to Harrymu upřít, udělá-li ho to šťastného,
ale co se jeho samotného týče, příliš se mu nezamlouvala myšlenka na kroužek
propíchnutý jeho bradavkou. Trvalé znamení na jeho těle mu velmi silně
připomínalo, kdy to naposledy dovolil, ke své velké lítosti. Pochopitelně by
nelitoval, kdyby nosil Harryho značku, přesto ale… kdepak, jednoduše mu ta
myšlenka nepřišla erotická.
Ačkoli
měl vědět, že má věřit Harrymu. Měl vědět, že Harry mu rozumí natolik dobře, že
by nikdy nenavrhnul to, nač Severus myslel.
„Tak,
kterou?“ zeptal se Harry, na ústech mu pohrával slabý úsměv, jakmile stisknul
Severusovu levou bradavku a poválel drobný výstupek tkáně mezi palcem a
ukazovákem. „Nebo tu druhou?“ Sejnou proceduru opakoval u pravé bradavky.
Severusovi
se zatajil dech. „Já… inu, jestli jsem dnes uchazeč, pak zajisté je to
rozhodnutí na tobě.“
„Ale
ty máš odpovědět, když hrajeme tu hru
na otázky, Severusi. Jak se mám sám rozhodnout? Přece musím vědět, která je
intenzívně citlivější.“
Severus
se zajíkal hlasitěji, když si Harry dál hrál s jeho bradavkami. Ten pocit
se usídlil v jeho penisu, a nakonec přiznal: „Pravá, řekl bych, že ta
pravá…“
Harry
pozvedl obočí. „Zajímavé. Někdy si říkám, že jsme pravé opaky, víš. A víš, že
se prý protiklady přitahují…“
„Ano,
to se říká.“ Severus měl trochu potíže se soustředěním. „Ale v jiných
ohledech jsme si velmi podobní, Harry…“
„Jo,
nejvíc se nám líbí být nahoře. Dobře, že nám to také oběma tak jde při vystřídání. Tak fajn, ta pravá.“
Neobjevil
se žádný záblesk kovu, žádné mávnutí hůlky připravené na kůži, poněvadž ho
Harry nepropíchl. Sklonil hlavu na Severusovu hruď a vsál zvolenou bradavku do
úst, něžně ji laskal zuby, rty a jazykem.
Severusovi
se postavil penis do pozoru, a tak sevřel područky své židle ve snaze být
zticha. Ale šlo jen o reflex, instinkt. V uplynulých několika měsících čím
dál tím víc poznával, jak moc se Harrymu líbilo jej slyšet, když se milovali.
Severus si stále musel připomínat, aby nezůstával tiše; nebylo to pro něj
přirozené.
Ale
vždy, když si připomenul, aby se toho nedržel, snažil se pro to udělat vše, co
bylo v jeho silách. „Áách,“ zasténal zvukem připomínajícím nízké zasyčení,
jakmile uvolnil ruce ze židle. „Ano. Dobře. Moc se mi to líbí…“
Potom
se zvuky, co vydával, začaly měnit, protože se změnilo Harryho počínání. Teď už
nebylo žádné dráždění; Harry se přisál na malý kousek kůže těsně nad bradavkou
a silně za ni zatáhl. Silným táhnutím ho nasával rty a jazykem tak, až ten
pocit byl téměř nepříjemný, až se nakonec vystupňoval ve skutečnou bolest.
Ale
intenzivní bolest.
Severus
se posunul na židli, zvrátil hlavu a zaskučel.
Možná
to byl nějaký signál; přinejmenším Harry nato přestal a odtáhl se tak, jako by
si prohlížel své dílo. Severus na své hrudi spatřil tmavou červenofialovou
skvrnu.
„Ale
není to natrvalo,“ zavtipkoval Harry a zvedl lanýž, jímž nakrmil Severuse. „Je
mi líto, ale musím to čas od času udělat znova. Ale tobě nevadí, že? Přece jsi
vlastně můj?“
„Tvůj,“
vydechl Severus, který se stále vzpamatovával z náporu na své smysly.
Nebo možná šokem z toho všeho. Nikdy by nevěřil, že Harry bude někdy chtít
opakovat jakoukoli část z obřadu, ani dokonce v opačné podobě. Jak by
to nemohlo vyvolat bolestné vzpomínky? Jak by to nemohlo představovat…
„Moc
o všem přemýšlíš. Poznám to na tobě,“ řekl Harry s vážnou tváří.
Severus
se zasmál. „Máš pravdu. Zkrátka si místo toho užiji potěšení.“
„No,
tohle byla docela zatraceně dobrá rada,
kterou mi někdo kdysi dal. Šťávu?“
Líbali
se přes ni, dokud pohár nezůstal prázdný, poté dojedli pochoutky, co zbývaly na
stole, přitom Harry krmil Severuse přímo z ruky.
A
mimo vyloženě smyslné zkušenosti Severus poznal něco jiného. Bylo vskutku báječné
mít Harryho, který se staral o jeho potřeby, a může být klidný, že budou
uspokojeny. A může se vzdát kontroly a mít plnou důvěru ve svém partnerovi…
Doufal,
že to Harrymu dopřál v uplynulém roce.
Avšak
soudě podle Harryho ochoty dnes všechno tohle udělat… měl Severus za to, že se
Harry s ním skutečně cítil příjemně.
Po
jídle Harry přešel prstem přes vnitřek poháru a rozetřel kapku šťávy po
Severusově hrudi. Poté ji olízl a prohlásil: „No, jen se na to podívej. Zřejmě
se musíš vykoupat…“
Severus
nepotřeboval dvakrát pobízet a vstal ze židle.
Harry
ho opět vedl, když šel pozpátku a držel Severuse za ruce, ale tentokrát
nevyžadoval, aby měl Severus zavřené oči.
Vana
byla již plná, očarovaná, aby zůstala teplá, voda vířila perleťovou barvou.
Sice barva nebyla tak docela totožná jako při ceremoniálu, ale byla tomu
poměrně blízko. Severus zamrkal. „Ty jsi dokonce uvařil lektvar? Aby byla voda
kluzká?“
Harry
se na něj letmo podíval. „Ne. To bych potřeboval pomoc a tím by se zničilo
překvapení.“
„Naučil
by ses vařit, kdybys chtěl,“ podotkl Severus, zatímco se Harry pustil do
rozepínání jeho kalhot. Jeho uvolněný penis vyskočil, plně ztopořený a skoro
tepal. „Jsi chytrý víc než dost.“
„Aha,
že bych měl přece jen víc rozumu, nežli by se vešlo do dlaně?“ Harryho veselý
tón napovídal, že už staré časy nebere ve zlém. Nebo ne tak, jako kdysi. „Ale
kdybych se chtěl učit, určitě ti dám vědět.“
„Pak
jsi tedy koupil něco již hotového?“ Severus se otočil a pochybovačně se
zahleděl na vodu.
„Vždyť
jsem tě nemohl poprosit, abys ho uvařil, ne?“ Harry si začal svlékat své
oblečení.
„Jen
mi, prosím, neříkej, že jsi to koupil od těch svých kreténských kamarádíčků.“
Harry
se zeširoka usmál, a při sundávání džínů se podíval na Severuse. „No, vím, že
Fred s Georgem nejsou ten typ lidí, kteří o mně prodávají informace. Víš,
jakože Vyvolený musí mít rád sex ve vodě, protože si koupil nějaké pěkně
perverzní lektvary…“
„Ne,
oni si budou jen o tom mezi sebou vykládat, dokud je někdo nezaslechne. Buď to,
nebo budou mlčet, protože je nastavena jedna neočekávaná kletba…“
„Jen
se zmírni. Já k nim nešel. Objednal jsem ho po sově a použil bradavický
obecný účet. A samozřejmě jsem ty peníze vrátil.“
Takto
to bylo určitě lepší, přesto ale Severus příliš neměl v oblibě již hotové
kupované lektvary.
„A
vyzkoušel jsem ho včera v noci, když jsi pilně pracoval. Dobře, že jsem
sebral nějakou protiskluzovou mast, nebo by se mi snad nepovedlo z vany
vylézt.“
„Chápu,
opět si kradl v mé lektvarové laboratoři,“ protáhl Severus.
Musel
mít správný tón hlasu, poněvadž se Harry jen široce usmál. „Kdybych chtěl Dračí
štěstí, určitě bych se zeptal, ale v tomto případě jsem si myslel, že ti
to nebude vadit.“
Harry
už zcela nahý nanesl protiskluzovou mast prvně na Severuse, posléze na sebe.
Poté mávnutím hůlky Harry rozevřel kapradí kolem bazénku, a Harry se Severusem
bok po boku sestoupili do perlově zbarvené vody.
Byla
kluzká, uvědomil si hned Severus. V místě, kde se bokem dotýkal Harryho,
byla pokožka cítit jako naolejovaná, ačkoli voda nebyla olejnatá ani trochu.
Harry
ho vedl k lavici, aby si sedl, poté se na něj obkročmo posadil
s nohami po stranách těch Severusových a obě ruce mu položil na hruď. Když
se naklonil k Severusovi pro polibek, kroužek v jeho bradavce se
otřel o citlivé fialové místo na Severusově hrudi.
Á, Merline. Zase ta intenzívní
bolest.
„Teď
musíš třikrát vyvrcholit, víš,“ řekl Harry, přitom hravě přecházel prsty po
Severusových rtech, jako by chtěl, aby zůstal chvilku tiše. „Což se žádá hodně
od muže tvého věku…“
„Děcko…“
Děcko rychle
vystřídal jekot, jakmile se Harry hbitě sklonil a kousl Severuse do ramena.
„To
bolí!“
„Jo,
já vím,“ řekl Harry suše. „Teď poslouchej. Chystal jsem se říct, že si to sice
hodně žádá, ale oba víme, jak na tom jsi. Vím, co zvládneš a co ne. Měl bych… a
pak jsem chtěl říct, protože nemám lektvar, který by mi pomohl jako tobě,
myslel jsem, že se k tobě přidám při tom třetím, hm? Jestli tak dlouho
vydržím.“
„Mohu
už mluvit?“ Harry vyplázl jazyk a pokynul k pokračování. „Ty bezpochyby
dlouho vydržíš. Já vím, co zvládneš a co ne.“
„No
tak vidíš.“ Harry ho rukou uchopil za penis. „Tak prvně ručně. A pak budeme
sedět, povídat si a vychutnáme si nějaké víno a potom ti dám mimořádně
velkolepý orál. Takový, jaký jsi ještě neměl.“
„Myslíš,
že máš v rukávu schovaný nový trik?“
„Já
vím, že mám nový trik. A není
v mém rukávu. Jen počkej a uvidíš, až…“ Harry rukou začal pohybovat nahoru
a dolů po pyji ve vytrvalém laskajícím rytmu, zatímco druhou rukou, ponořenou
ve vodě, dráždil hlavičku Severusova penisu.
Masáž
penisu oběma rukama… je určitě to nejlepší. A tentokrát ještě víc, protože aby
se Harry v kluzké vodě udržel na jeho klíně, musel silně svírat koleny
Severusovy boky. Tohle bylo nejerotičtější objetí, co Severus kdy zažil.
Severus
si opřel hlavu o kraj vany a vypustil dlouhý, pronikavý vzdech potěšení.
„Ale
to nestačí,“ řekl Harry a dál pracoval na Severusově penisu skoro proklatě
dokonalými pohyby. Merline, hodně se toho naučil! Věděl, co se Severusovi
líbilo, stejně jak ho dráždit, jak prodloužit potěšení… „Musíš mi toho dát víc,
Severusi. Jeden povzdech? Ale no tak, jen povídej.
O čem teď fantazíruješ? Jsi na palubě lodi s krásným pirátem…“
„Jsem
ve velké, teplé vaně s krásným, mladým trenérem Famfrpálu, má vyrýsované,
pevné svaly, jeho tvrdý penis mi naráží o břicho tím, jak mě laská a laská…“
Harry
se letmo podíval dolů. „To teda ne. Překáží mi v tom ruce.“
„Říkal
jsi, že ti mám povídat o své fantazii.“
„Aha,
můj penis hraje roli ve tvé fantazii.
No, to zní dobře, že? Můžeš ho chytit a…“
„My
ale předstíráme, že mám svázané ruce, vzpomínáš?“
„Frustrující,“
zabrblal Harry. „Ale podle mě, je to taky pro tebe.“
Poté
se vážně věnoval sobě, rukou, a mučil Severuse – jiného slova pro to vskutku
nebylo. Harry se mazlil s jeho varlaty, prstem vstoupil do Severuse
s příslibem dráždění prostaty, a druhou rukou tiskl a hladil a…
Severus
vyvrcholil s hlasitým výkřikem potěšení a uvolnil se do smetanové vody.
„To
není fér,“ posteskl si Harry, když se posunul výš a promluvil u Severusových
rtů. „Chtěl jsem pokračovat. Tys mě o to připravil.“
„Už
jsem se nemohl dočkat, až přistoupíš k, jak jsi to nazval? Super velkolepému
orálu?“
„Ano,
ale teď musíš počkat,“ řekl Harry a rukou pohladil rychle ochabující penis.
Harry se opřel o Severusovo rameno a ztichl, spokojený, jak se zdálo, jednoduše
spolu seděli v kluzké vodě, jejich dýchání se vyrovnalo při odpočinku.
Kdepak,
nikoli spokojený. Šťastný.
Stejně
jako Severus byl převelice šťastný.
Konečně
Harry natáhl ruku a sáhnul za řady kapradin pro svou hůlku. Přivolal víno a
sklenky, ale nechal Severuse provést kouzlo k odzátkování.
„Teď
už vím, proč jsi mi dovolil, abych měl ruce…“
„A
tos mě nazval děckem.“ Harry se napil
vína a lehce se zapitvořil. Vybral jsem pro tebe suché. Ale jen pro tvou
informaci, teprve se začínám učit otevírat láhve vína magií. Jen potřebuji
trochu víc praxe. Jé, zapomněl jsem, promiň…“ Harry pozvedl svou sklenku a
počkal, dokud Severus neučinil totéž. „Na léto, tentokrát bez opravdových
starostí.“
Velice
výstižné. Ale Severus měl na mysli něco jiného. „Na prvotřídní masturbace.“
„Moc
vtipný. Teď pronesme skutečný přípitek.“
„Na
Zmijozel?“
„Severusi…“
„Na
nás,“ řekl Severus kvapně. „Na budoucnost s mým souzeným.“
Harry
se usmál. „Jo, taky se mi to slovo docela líbí.“
Severusovi
bylo dovoleno se napít jen malého doušku vína, než mu Harry vzal pohár. „Už si
příliš dopřáváš, víš. Budeš to mít jen těžší!“
Následně
vypil svůj pohár a Severus to jen sledoval. Potom si to ale vynahradil polibky.
Lahodnými, Harry chutnal po vínu.
Harry
nabral do dlaně jeho penis a sjel ze Severusova klína. „Myslím, že jsi
připravený. Já… ech, půjčil jsem si od tebe ještě něco, kvůli této části, ale
to ti snad nebude vadit. Chvilinku vydrž…“
Odvrátil
se a brodil se vodou až do půli bazénku, poté popadl cosi skrytého mezi
kapradím. Severus neměl příležitost zahlédnout, co to je, ale poté, co zaslechl
následující zvuk hltání a polknutí, si uvědomil, že to Harry pozřel.
Pozřel to? Co
by Harry potřeboval sníst nebo vypít…
Ale
ne, to ne. Jen ne mnoholičný lektvar!
Copak už Harry nevěděl, že ho Severus miloval přesně takového, jaký je?
Avšak
když se Harry otočil, vypadal stále stejně. Tedy až na žaberní štěrbiny, které
se objevily po stranách krku.
Při pyji Merlinově.
Severus jednou polkl. Bylo stěží uvěřitelné, co vidí, poněvadž věděl, co
přijde, že ano? Něco, s čím se vlastně nikdy nesetkal, ačkoli se to občas
vyskytovalo v erotických povídkách, co četl.
Ve
velice erotických povídkách.
Harry
bez jediného slova vklouzl pod hladinu, voda se vlnila, když uplaval krátkou
vzdálenost zpátky k Severusovi. Ruce s plovacími blánami mu spočinuly
na stehnech, poté se pohybovaly k sobě a polaskaly jeho penis. A potom
hřejivost vody splynula s teplou, příjemnou dutinou Harryho úst, a Severus
cítil, jak je zcela nasáván, téměř polykán, jakmile se Harry začal věnovat jeho
penisu.
Díky
té vší mokré hladkosti kolem měl Severus pocit, že je pohroužený v orálu.
Jakoby se tento stal jím a on se stal tím, a…
Merline
na nebesích, být ten lektvar mu
najednou dávalo trochu smyslu, i když samozřejmě věděl, že se tohle ve
skutečnosti vaření lektvaru netýká.
Takový
zvláštní orální sex. Instinkt je silnější než rozum a stále očekával, že Harry
bude potřebovat vyjít na vzduch. Ale to samozřejmě neudělal. Ten mokrý tlak na
jeho penisu stále neustával, jak Harry lízal a dráždil, sál a oždiboval, až se
Severus slyšel vydávat zvuky, které Harry ještě neslyšel.
Stále
to pokračovalo, orál trval mnohem déle než obvykle, poněvadž kvůli žaberníku musel Harry zůstat samozřejmě nějakou dobu dole. Ačkoli byl zručný, to Severus musel
uznat. Nepolevil, dokud Severus neměl nepříjemný a bolavý pocit; pravidelně se
stahoval a jen trávil chvíli tím, že přecházel rukama s plovacími blánami
nahoru a dolů po Severusových lýtkách, natahoval se vzhůru, aby mu pohladil
hruď, a po celou dobu se ve vodě pomalu pohybovaly jeho oploutvené nohy. A poté
se ještě jednou vrátil k pohlcení Severusova penisu.
Na
konci, když Harryho čas téměř vypršel, se nestáhl při Severusově blížícím se
vyvrcholení. Jazykem kroužil, dráždil spodní stranu Severusova penisu, přitom
pohupoval hlavou. Severusovi se zdálo, že život není tvořen ničím jiným než
potěšením. Mokrým, hřejivým potěšením. A potom silný dlouhý příval potěšení
začal vířit jeho varlaty a vystřelovat do penisu, rovnou do Harryho hrdla,
současně Harry v dlaních rukou s plovacími blánami držel jeho
varlata, jednou z nich sáhl dozadu a pohladil mu mezeru mezi půlkami.
Severus
vykřikl silou svého orgasmu, nato se uvolněně sesunul a sklouzl do vody, jeho
hlava se dostala pod hladinu.
Oba
dosáhli vrcholu společně, Harry i on, oba měli lesknoucí se mokré vlasy
uhlazené dozadu, Harry bez známek po žábrech.
Okamžik
trvalo, než mohl Severus promluvit a poté jeho hlas zněl chraptivě.
„Samozřejmě si můžeš kdykoli vzít žaberník.“
„To
je dobře,“ řekl Harry a široce se usmál. Mínil tím, že to bude dobré na další
orální sex, pomyslel si Severus, než pak dodal: „Nějak jsem se dostal pod vodu
v tom jezeře, co jsem vytvořil a později jsem si řekl, že to bude možná
docela zábava plavat dolů ke dnu a trochu ho prozkoumat.“
Severus
přikývl, pak si ale něco uvědomil a zeptal se: „Co jsi myslel tím, jak ses dostal
‚nějak‘ pod vodu?“
Harry
plaval zpět k lavici a kynul na Severuse prstem, aby se k němu
přidal. „No, nečekaně to šlo dolů. Zřítil jsem se s Kulovým bleskem, víš.
I když jen z výšky pár stop. Nic vážného se nestalo.“
Harry
byl obyčejně příliš dobrý letec, aby se zřítil byť ze dvou stop. „Nějaký nový
odvážný manévr?“
„Ne.
Jen jsem o něčem přemýšlel, a… no, něco mě napadlo, což byl pro mě hrozný šok,
a ztratil jsem kontrolu nad koštětem. Říkal jsi, že nevěnuji pozornost svému
létání.“
Hrozný
šok? Severusovi se nelíbilo, jak to znělo. Měl-li Harry problém, chtěl mu
s tím pomoci. „Co tě takto šokovalo?“
„Zpočátku
jsem dobře neudržel rovnováhu na koštěti,“ odpověděl Harry kvapně. „Ehm… asi si
dám další víno. Je to bezpečné po žaberníku? Nechceš se ještě trochu napít?“
Severus
zakryl své zamračení. Harry mu vlastně neodpověděl, ale zřejmě si to nepřál,
proto Severus sotva bude naléhat. „Ano, můžeš si dát. Ale pro mě už ne, děkuji
ti.“
Harry
vstal a nalil si další pohár, i když se z něj moc nenapil. „Tak, jaké jsou
plány na léto,“ zajímal se Harry a usadil se opět vedle Severuse. „Máš nějaké
nápady?“
„Co
chceš ty?“
„Cokoli,
jestli tě to udělá šťastným.“
„Báječné.
Tak si na to odpovězme.“
Harry
ovinul paži kolem Severusových ramen. „Hmm. To, co jsem zprvu říkal, byla má
odpověď, víš. Ale kromě toho a mít spoustu času na létání, mi ani moc nesejde
na tom, kam pojedeme. A uvažoval jsem, že bych se možná rád podíval do domu, o
kterém ses zmiňoval, na nějakém místě jménem Tkalcovská ulice, že?“
„To
je správně. Ale ano, jistěže ti mohu ukázat dům, který jsem zdědil. Nikdy jsem
tam vlastně nežil. Jen těch pár týdnů, o nichž jsem ti povídal.“
„A
kde žiješ v létě? Vím, že jsi
zde zůstal loni, ale myslel jsem si, že tu učitelé obvykle nezůstávají.“
„Většina
ne. Já obyčejně docela cestuji. Pochytávám nové jazyky, prohlížím si
pamětihodnosti. Ačkoli v posledních letech jsem tyto cesty omezil kvůli
vzestupu…“
„Jo,“
hlesl Harry zastřeně a zavrtěl hlavou, jako by tu myšlenku chtěl vypudit. „No,
teď už ses od toho oprostil. My oba. A znovu cestovat zní opravdu skvěle.
Hermiona s Ronem nám už můžou říct, jaká jsou nejlepší kouzelnická místa
v Jižní Americe, víš.“
„Možná
můžeme jet všichni čtyři spolu,“ protáhl Severus velmi sarkastickým tónem.
„Vážně?“
Severus
to tak nemyslel, kdepak, ale ten Harryho výraz, rozjasněný nadšením, štěstím…
„Kdyby ti to vyhovovalo. Nevadilo by mi občas se zapomenout a před nimi tě
políbit, pokud budeš vypadat mimořádně krásně.“
Byl
docela se sebou spokojený, říkal si. Sice laskavě souhlasil, ale tak, že Harry
tento nápad zavrhne.
Místo
toho jej ale Harry políbil a šťouchl ho do hrudi se slovy: „Tak platí.“
Dobrotivý
Merline. Do čeho jsem se to dostal? Nu, už je příliš pozdě to vzít
zpátky. A Harry potřebuje své přátelé; to Severus věděl.
A
také bylo něco téměř neúnosně libého na myšlence, že teď Harry nic nenamítal,
když ostatní věděli, že ho Severus opravdu líbá.
„Já
tady snad umřu,“ postěžoval si najednou Harry. „Stojí mi už celé hodiny.“
„Nesmysl.
Nejsme v koupeli tak dlouho.“
„Ale
stál mi celý den, když jsem na to myslel. Zvládneš to ještě jednou?“
„Za
chvilku,“ řekl Severus. „A co masáž?“
„No,
jako, když se tě budu dotýkat, mě uklidní. Jo, dobrý nápad…“
„Samozřejmě
tě budu masírovat já,“ řekl Severus sametově.
„Ne,
to ne, já se mám dnes o tebe postarat.“
Severus
se naklonil blíž a promluvil tím nejzastřenějším hlasem, co uměl. Takovým, o
němž věděl, že Harryho rozechvěje od hlavy po paty. „V tom případě se postarám
o své potřeby tím, že se tě budu dotýkat.“
Harry
se usmál, pomalý a lenivý pohyb. „Když to teda podáš takhle…“
Otočil
se na stranu, dál od Severuse, a trochu se naklonil dopředu.
Severus
nabral do dlaně vodu a polil jí Harryho ramena, poté začal. Dlouhé, pomalé
tahy, tu stisk, tam stisk… a celou dobu Harry sténal potěšením, svíjel se a
napínal, když Severus našel sebemenší napětí v jeho svalech a zpracovával
je.
Na
konci se Harry opět otočil tváří k němu. „Uvědomuješ si, že kvůli tomu
všemu dotýkání tě chci desetkrát víc?“
„Doufal
jsem, že…“
Znenadání
si na něj Harry znovu sedl obkročmo, jen tentokrát vyrazil svým penisem na
Severusovo břicho. Harry si klekl na kamenné lavici a začal klesat, přitom si
trochu skousl ret.
Ačkoli
ne strachem. Spíš to vypadalo, že se soustředí. A posléze: „Nevím, jak… ehm,
správně se nasměrovat. Možná mi můžeš…“
Severus
nepotřeboval dvakrát pobízet. Oběma rukama chytil Harryho za boky a natočil ho
kousek jiným směrem, zároveň se trochu posunul po lavici. Poté rukama
přešel dolů na Harryho půlky a roztáhl je od sebe, aby ho mohl připravit.
Vlastně k tomu nebylo příliš moc potřeba, protože kluzká voda sloužila
jako mazací prostředek, a Harry už byl uvolněný a bezstarostný z častých
příležitostí, kdy do něj Severus pronikal. Tak jako tak, jeho dřívější
napjatost tvořil z polovice čirý stres.
Nyní
už bývalo všechno snazší, když to Harry skutečně chtěl a užíval si to.
Přestože
je pravdou, že tuto polohu ještě nezkusili, vyjma případu, kdy Harry pronikal
zespodu.
Harry
se posouval dolů, když patrně našel Severusův penis a klesal níž, zajíkl se,
jakmile penis začal do něj vklouzávat. „Óóó, jo. Dobrý, moc dobrý…“
„Ano,“
zamručel Severus a vyrazil boky nahoru.
Harry
se předklonil a pevně ho objal, čímž přitiskl tvrdý penis k Severusovu
břichu. „Och… och… Moc dobrý…“
„To
je dobrá poloha, ano,“ zafuněl Severus, zatímco přirážel nahoru rychlými,
prudkými průniky.
„Jo…
ó, jo…“ Kupodivu Harry najednou
trochu uhodil Severuse do zad, ale zároveň dál sténal a přirážel. „Měl jsi mi
to říct!“
„Řekl…“
„No,
jasně…“
S touto
polohou to bylo tak, jak Severus věděl ze zkušenosti, že dávala člověku, co je do
něj pronikáno, nesmírné množství kontroly. Jak dál pokračovali, Harry to zřejmě
pochopil. Teď se ani tak netiskl, spíš se vzpínal, jak se odkláněl od Severuse,
trhal boky, penis nadskakoval ve vzduchu, zatímco se držel Severusových paží,
aby nespadl dozadu do vody.
Na
jeho kroužku v bradavce pableskovalo světlo svíček, a jak Harry rajtoval
na Severusově penisu, jeho potěšení při tomto aktu bylo naprosto evidentní,
Severus to považoval za nejkrásnější podívanou, co kdy spatřil.
Dokonce, i když Harry klel. Nebo možná proto,
že to byl on.
„Ach,
Bože. Ach, Bože,“ takřka zakřičel,
nehty zarýval do Severusových dlaní, jak mu svíral ruce, čím dál tím pevněji.
„Do prdele, do prdele…“
Jsem, mohl
říct Severus, kdyby se netěšil z podívané před sebou natolik, že by Harryho
vyrušil ze soustředění.
S pootevřenými
rty se zaklonil tak, až se mu vlasy táhly ve vodě a Harry začal vlnit boky
v rytmu Severusových přírazů. Teď,
pomyslel si Severus, a změnil mírně úhel, aby mohl penisem sklouznout přímo na
Harryho prostatu, než se o ni jenom otřít.
„Do
prdele, do prdele, do prdele!“
vzdychal Harry, slova splývala, ale přesto pro Severuse dost zřetelná, aby si
každé vychutnal. „Miluju… tě… tak…
strašně… zatraceně… ááách!“
Vyvrcholil
s nesouvislým výkřikem, sperma vytékalo ve stálém proudu, v tomtéž
okamžiku neudržel sevření Severusových rukou a spadl po zádech do vody, zůstal
ležet, třásl se v křečích, nesrozumitelné nadávky stále udýchaně plynuly
z jeho rtů.
Přesto
nesklouzl ze Severusova penisu, poněvadž ve chvíli, kdy ho Harry pustil,
Severus ho popadl za boky a držel pevně na místě.
Když
už nic jiného, vypadalo to, že to jen zvýšilo Harryho potěšení.
A
Harryho potěšení znamenalo doslova Severusovo potěšení. Jeho vlastní
vyvrcholení na něj přišlo s řevem a s takovým frmolem, jaký jen
zřídka kdy cítil. Nebo snad nikdy, protože kdy někdy slyšel, vůbec někdy slyšel takováto slova ze rtů
někoho jiného?
Severus
zvrátil hlavu dozadu a znovu zavyl, prsty zaryl do Harryho kůže, a prsty u
nohou zkroutil na dně bazénku.
A
posléze se i on zhroutil, málem se přitom uhodil hlavou o mramorový okraj vany.
Harry
opatrně sklouzl z jeho penisu dozadu. Moc brzy; Severuse by těšilo zůstat
v něm o něco déle. Ale Harry měl na mysli něco jiného.
Harry
ho zase chytil za ruce a táhl ho dopředu, do vody, a zůstal s ním stát,
přitom se oba třásli intenzitou toho, co právě sdíleli. Třásli se a hleděli na
sebe, dokud Harry nakonec neřekl: „Jestli sex bude ještě lepší, musíme si všechno předem naplánovat.“
Severus
stěží mohl přemýšlet, co tím mínil. Vlastně stěží mohl vůbec myslet. Až na
jednu věc. Miluju tě tak strašně
zatraceně… moc, možná?
Ale
naproti tomu, lidé často v zápalu vášně křičí věci, co ve skutečnosti
nemyslí vážně. Nedá se ale říci, že je obvykle křičeli, když byli se Severusem,
přesto…
„Naplánovat?“
konečně se zeptal, téměř nepřítomně.
„Jako
zcela určitě zotavovací lektvary. Jednou budeš moje smrt, jestli si mě budeš
pořád takhle brát, a já jsem moc mladý na umírání.“ Harry přistoupil
k němu, opřel se o něj a hlavu položil na Severusovo rameno. „A k té
druhé věci. Ehm… promiň.“
Promiň?
„Tobě
je líto, že mě miluješ nebo je ti líto, že jsi to řekl a není to pravda?“ zajímal se Severus a odstrčil Harryho. Hrubě.
„Nebuď
hlupák! Není mi líto, že tě miluju!
Co seš zač? Největší blbec na světě?“
Aha.
Severus si to zřejmě špatně vyložil.
Ano, pravděpodobně, řekl
výsměšně vnitřní hlásek.
Avšak
sotva jej slyšel přes pocit, jakoby se jeho duše v nitru poltila ve dví.
Poltila se ve dví a vytrysklo zářivé jasné bílé světlo, a Harry tam stál
vprostřed toho se slovy: „Není mi líto, že tě miluju!“
Severus
náhle nesnesl, že se nedotýkal Harryho. Stáhl si ho zpátky do náruče a pevně ho
objal, a pokoušel se neklást možná nevyhnutelné otázky, které se jím začaly
hrnout. Ty mě skutečně miluješ? Víš to
jistě? Jsi o tom přesvědčený? Jsi…
Na
žádnou z nich se nikdy nezeptá, nikdy,
pro případ, kdyby se mu odpovědi nelíbily. Kdepak, mnohem lepší bude lpět na
tom, co měl, aby na to vzpomínal jako na něco posvátného, jak Harry ležel na
zádech a při vyvrcholení řekl ‚Miluju
tě‘, a jak to potom řekl znovu o něco víc nazlobeně.
Ale
on nemusel klást své otázky, poněvadž ho Harry znal natolik dobře, aby věděl,
že na ně bude myslet.
„Ano,
opravdu tě miluju,“ řekl a potřásl hlavou. „Copak ti můžu v tom lhát?“
„Můžeš…
můžeš…“ Severus se hrozil třesu svého vlastního hlasu, ale ani to nejvíce
nezdolné úsilí o sebekontrolu to patrně nezměnilo. „Můžeš taková prohlášení
zkreslit a překroutit, a… no, sám velice dobře víš, že máš tisíc způsobů, jak
obejít svazek myslí.“
Harry
se postavil trochu rovněji. „Ty paličatej parchante. Jo, žádná bolest hlavy,
protože já to taky myslím vážně. Asi snad potřebuješ víc? A co takhle, Severusi
Tobiasi Snape, miluji tě nade vše, a chci
být s tebou svázaný, chci to víc než cokoli jiného, a proto dnes večer opakuji ten
obřad, abych se ti to pokusil dát najevo!“
Miluji tě nade vše.
Nade vše.
Severus
měl pocit, že se mu podlamují kolena. Kdyby mu voda nepomáhala podpírat váhu,
už by se možná podlomila. A přesto
jeho ústa zkrátka nevěděla, kdy se zavřít. „Víc než cokoli jiného?“ zeptal se
chraptivě.
A
potom poznal, že mu Harry nelhal,
neboť druhý muž upíral pohled přímo na něj, velmi klidně, a řekl: „Severusi,
taky jsem chtěl svou svobodu. Ty to víš. Ale i kdybych ji měl, zůstal bych tady
s tebou.“
Při
těchto slovech si Severus pomyslel, že už ví, jaké je to zemřít a dostat se do
nebe. Ale nedá se říci, že by věřil takovému nesmyslu.
„Nu,
a co je ti líto?“ zeptal se tiše, jakmile se zdálo, že se už místnost přestala
točit.
Harry
ho obdařil takovým pohledem, který mohl být považován jen za shovívavý. „No,
samozřejmě je mi líto, že jsem to řekl takto. Uprostřed soulože? Ani mě
nepřekvapilo, že jsi potřeboval trochu se o tom přesvědčit. To je takové…
podezírání, že? Možná sis prostě myslel, že si skvěle užívám. Což ano, ale…“
Harry si rukama projel vlasy a rozcuchal je. „Jde o to, že jsem se ti to snažil
povědět celý večer, a nemohl jsem fakticky přijít na to, jak.“
Severus
povytáhl obočí. „Cožpak je tak obtížné vyslovit ta dvě slova?
Harry
povytáhl své obočí, stejně tak vysoko. „Určitě víš, že je. Nebo je možná pro
tebe jednoduše pohodlnější říct to beze slov? I když ty jsi na mě vždycky
působil jako velmi výřečná osoba.“
Tuhle
výzvu nechal viset mezi nimi.
„Inu,
ano. Rovněž tě miluji. Jistěže ano.“
Harry
se usmál, velice samolibě. „Jo, věděl jsem to. I když mi nějakou dobu trvalo,
než jsem na to přišel.“
„Měl
jsem ti to říct dřív,“ uvědomil si Severus. Náhle pochopil, že Harryho ošidil.
Ošidil jej o tento zlatý okamžik vyřknutí tohoto prohlášení, aniž by byl
pobízen, něčeho, co si Severus uchová navždy a nikdy nezapomene.
„Když
jsem na tebe ječel, jak moc tě nenávidím pokaždé, když nic nešlo tak, jak jsem
chtěl?“ Harry zavrtěl hlavou. „Asi rozumím. A nezáleží na tom. Totiž, je
příjemný slyšet to nahlas vyslovené, Severusi. Ale to, že jsou tyto city
přítomné, je mnohem důležitější.“
Severus
rozechvěle kývl a podivil se, jak je možné, že člověk, který je mnohem mladší
než on, jej dokázal tolik zahanbit. Naproti tomu, Harry měl šlechetného ducha,
a Severus obyčejně ne, tudíž dávalo jedině smysl, že Harry by byl první, kdo
vyřkne ona dvě slova nahlas.
„Voda
začíná být studená,“ řekl najednou Harry. „A jsme tak trochu ulepení. Co říkáš
na sprchu? A pak postel?“
Severus
musel připustit, že postel zněla jako docela dobrý nápad. Pomalu se navzájem
namydlili, zatím toho do této chvíle příliš nenamluvili, jen si hleděli do očí
a sem tam se zasmáli.
Ani
jeden z nich neměl zapotřebí se ptát, kvůli čemu.
Severus
použil sušící kouzlo, kdežto Harry se osušil ručníkem, poté se společně svalili
do postele a zachumlali se pod tlustými přikrývkami nezbytnými k zahnání
chladu sklepení.
„Severusi?“
řekl Harry ve tmě, paži měl volně přehozenou přes Severusovu hruď a hlavu
položenou na Severusově rameni. „Myslím, že to rád řeknu. Víš? Nebo… možná, že
ty ne.“
Severus
si nemyslel, že se jednalo o narážku, ale měl za to, že by mohl něco říct o
Harryho potřebách, pokud byl Severus tedy natolik chytrý, aby poslouchal. „Řekl
bych, že možná potřebuješ se tato slova naučit říkat. Jak víš, jsem ze své
podstaty rezervovaný, ale ty jsi můj souzený, tudíž… miluji tě, Harry. Hmm, není
to tak těžké vyslovit, když s tím neváháš.“
„A
co takhle, miluji tě nade vše?“
„A
co takto, miluji tě natolik, abych snesl
Disneyworld.“ Severus se lehce otřásl při vzpomínce, že to mudlové nazývají
„Pohádkovou zemí.“ Pro něj to byla jen jedna nechutně přeslazená atrakce za
druhou, a každá navržena tak, že očerňovala čarodějky! Bezesporu je to
protikouzelnická propaganda. Jen stěží mohl uvěřit, že se Harrymu nejvíce ze
všeho líbila zrovna tato část parku.
„Nech
toho,“ řekl Harry. „Dobře vím, že se ti líbili piráti.“
„Ano,
ale dopředu jsem nevěděl, že tam ti piráti budou,“ odfrkl Severus. „Když jsem
souhlasil s tím, že tam pojedeme, bylo to z jiného důvodu.“
„A
ten jiný důvod není tak těžké říct?“ Harry se zasmál, vzápětí najednou
znehybněl. „Počkat. Když jsi souhlasil, že tam pojedeme, to bylo kvůli tomu, že
jsi mě miloval? O jak dlouhé době vlastně mluvíme?“
„Přesně
o jednom roce,“ řekl Severus a byl na sebe pyšný, že to věděl. „Probudil jsem
se s láskou k tobě, Harry, to první ráno po našem svázání.“
Sice
v té naprosté tmě neviděl, že se Harry mračí, ale nějakým způsobem to
vycítil. „Nemyslíš, že se to stalo tím kouzlem, že?“ zeptal se patrně nervózně.
„Nechtěl bych, aby…“
„Ne,
zřejmě se ten cit začal objevovat už nějakou dobu před tím,“ odpověděl Severus
lakonicky. „A co u tebe?“
„Promiň,
nemám tušení.“ Cítil, že se Harry otřásl bezhlesým smíchem, když na něm ležel.
„Vím, že to není zrovna ta nejromantičtější odpověď. Jednoduše se to ke mně
nepozorovaně připlížilo. Ale, poslyš, jestli tě to nějak utěší, vletěl jsem
kvůli tomu do jezera. V tom okamžiku jsem si to uvědomil. Máš zatracenou
kliku, že jsem se neutopil.“
„Vždyť
umíš plavat.“
„Ty
jsi ale romantik, co?“
Severus
se natočil tváří k Harrymu. „Nevím. Jsem?“
Harry
se přitulil blíž. „Jo, Severusi, vlastně jsi. „S těmito slovy jej Harry něžně a
láskyplně políbil, prsty putoval dolů a pohladil značku, kterou vytvořil na
Severusově hrudi. „Jsi, a i za to tě miluju.“
„Jen
to nikomu neříkej,“ zamručel Severus.
„Myslíš,
že zprávy o nás můžou být ještě praštěnější, než už jsou?“
Severus
se na něj přísně zahleděl a Harry se usmál. „Tak dobře. To, že jsi hluboko
v nitru rozený romantik, zůstane naším malým tajemstvím.“
„To
jisto jistě nejsem…“
„Miluješ
mě, ne? Budeš mě milovat navždy?“ Další polibek, dlouhý a hluboký. „To mi
stačí.“
Konec
Moc děkuji za pokračování ❤ čekala jsem dost dlouho ale to čekání za to stálo. Lepší konec jsem si nemohla přát.
OdpovědětVymazatDíky, krásný překlad:)
OdpovědětVymazatVýborně. Překlad na jedničku s hvězdičkou. Škoda, že tu není celá povídka
OdpovědětVymazatDíky! Je fajn si to po tak dloooouheeé době přečíst až do konce.
OdpovědětVymazatPalec nahoru a DEKUJI!
OdpovědětVymazatDíky za dokončení překladu :D
OdpovědětVymazatDíky za Tvou práci! Jsem moc ráda, že někdo dokončil ten překlad, i když jsem si to dočetla kdysi v angličtině. Moc díky.
OdpovědětVymazatDěkuji moc pěkně za dokončení překladu. :)
OdpovědětVymazatVelký dík za dokončení překladu. Nádherná povídka! Jenom jsem si trochu přála,aby se to Harryho otroctví nějakým způsobem ukončilo a on mohl se Severusem začít normální život, Ale všechno prostě nejde tak,jak bychom si přáli. Weras
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad bolo to skvelé.
OdpovědětVymazatDokonalé
OdpovědětVymazat